Jsem to ještě já! – doslov

Autorka článku: Maura Musím prozradit, že jsme se podruhé vzali. Všichni kroutili hlavami, někteří to chápali. Byla překrásná nevěsta v blankytných šatech a orchidejí ve vlasech. „Asi se sluší,“ řekl jsem, abych ti dal svatební dar. Usmála se. „A co to bude?“

Vyndal jsem ze stolu mou knihu, kterou jsem dal krásně vyvázat.
„Až budeš někdy sama, a to se může stát, tak si ji přečti.“
„Ty jsi napsal knihu?“ podivila se.
„O nás dvou, má milá. Ať po nás něco zůstane. Třeba ta láska, která nás provázela životem. A to není k zahození, viď že ne?“
Otevřela ji a chvíli četla.
„Ale teď nebudeme číst a ani mluvit,“ řekl jsem a zhasnul světlo.

Autor: Maura, Foto: Internet