Když má šéf pět žen – román na pokračování 19

Autorka článku: Irena Fuchsová Čí jsou to děti? Agáta zesinala. Už se zase potřebovala o něco opřít. Nedaleko byly plechovky Coly, narovnané do stejné pyramidy, jako psí konzervy, které shodila před chvíli. Agáta k nim udělala krok, ale než se o ně stačila opřít, předvídavý Antonín se k ní vrhl a podepřel ji.

A do toho se ozval ostrý hlas Blanky.
„Agáto, nesmíš jim všechno věřit! Mně se to nezdá! Vůbec se mi to nezdá! Vymýšlí si oba! Jeden víc než druhý! Já těm dětem nevěřím ani slovo! Podívej se na ně! Copak takhle vypadají zanedbávané děti, které spí ve stanu?“
Blance rozčilením vyskákaly rudé skvrny na obličeji a na krku a její hlas dostal ječivý tón. Paní u pokladny strčila loktem do pána vedle sebe.

„Co jsem říkala? Kdepak, tohle nikde jinde v Kolíně nezažijete! Nikde jinde! Jenom tady! V Babinci!“ Pán přikývl a oba raději trochu od pokladny ustoupili, aby někoho nenapadlo začít jejich nákup markovat. Teď by přece nemohli odejít! Vždyť to tady teprve začalo!
„Ty tak toho víš o zanedbávaných dětech! Ty určitě,“ vyjela po Blance Agáta a odstrčila Antonína od sebe. „Hlavně, že ty se nezanedbáváš!“
Vytáhla z poličky u pokladny nakousnutou housku, kterou tam Blanka měla schovanou a zamávala s ní Blance před obličejem.
„Klid, děvčata! Klid! No tak, co to je,“ uklidňoval je Antonín a v duchu obě děti proklínal. Dám na dveře nápis „Psům a dvojčatům vstup zakázán!“ a bude to, rozhodl se a snažil se Agátu odmanévrovat co nejdál od Blanky.
Jitka s Katkou a s Libuškou vytřeštěně civěly na obě děti, které jim právě s klidem a s úsměvem oznámily, že spí od šesti hodin ve stanu a že jejich matka nejenom pije, ale je taky prostitutka! A vodí si zákazníky domů!
„To snad není pravda,“ hlesla Jitka udiveně a to bylo co říct, protože ji jen tak něco nepřekvapilo.
Agáta se na ni podívala a ucedila.
„To koukáš, viď? A to ještě není všechno! Kdybyste věděly…!“ Prosebně se podívala na svého šéfa. „Antoníne! Nepouštěj ty děti odsud! Přece nechceš, aby spaly ve stanu, zatímco jejich matka kousek od nich…!“
Antonín se po dětech podíval a ty proběhly kolem pokladny a teď stály u dveří, v bezpečné vzdálenosti od Blanky, která se na ně nepřátelsky podívala. Když viděl, v jakém je Agáta stavu, tak na ně alespoň zavolal.
„Počkejte chvilku! My se vás jenom na něco zeptáme!“
Ale Michal už pootevřel dveře a nevypadalo to, že se chce vrátit.
„My už musíme jít! Přesně v pět hodin děláme mamince grog! Ona je pak na nás hodná!“ A byl venku. Miluška se naposledy zářivě usmála na celý Babinec a Michalovo sdělení opět vylepšila.
„Ale naše maminka je na nás náhodou strašně hodná, i když v sobě nemá grog!“
A protože se jí zdálo, že o mateřských citech své rodičky nikoho v Babinci moc nepřesvědčila, podívala se přímo na Agátu a svou lásku k mamince dotvrdila.
„My máme svoji maminku moc rádi! Oba! A ona nás má také moc ráda! My ji máme nejradši na světě!“ Proběhla dveřmi a utíkala za Michalem.
Antonín s Agátou za nimi vyběhli, ale už byly pryč.
„Jsou z toho sídliště tady za námi,“ konstatovala Agáta, když se s Antonínem vrátila do Babince. „Tam se poslední dobou nastěhoval kde kdo. Nikdo tam nikoho nezná, nikdo se o nic nestará, aby se náhodou do něčeho nezapletl, a pak to takhle dopadá!“
Rozhodila bezmocně ruce. Podívala se na Antonína a odhodlaně, jako by svému šéfovi skládala přísahu, prohlásila.
„Ale já to takhle nenechám, Antoníne! To tedy ne! I kdybych si měla vzít zítra neplacené volno, tak s bratrem zjistíme, co to je vlastně za děti a co je zač ta jejich maminka!“
Blanka se vztyčila v pokladně v celé své kulatosti a ostře Agátu napomenula.
„Ty se z těch svých detektivek jednou zblázníš, Agáto! Ty děti lhaly! Viděly něco včera v televizi a mluví o tom, jako by se to stalo jim! Poznám na dětech, kdy si vymýšlí! “
Ale teď už se Agáta na Blanku naštvala doopravdy. Za prvé kvůli dětem a za druhé proto, že Blanka napadla její vášeň pro detektivky a to neměla dělat.
„A proč bys to právě ty měla poznat? To říká ta pravá! Ty přece děti nemáš,“ sekla po ní jedovatě a bylo jí v tu chvíli úplně jedno, jak to Blanka přijme.
„A ty snad děti máš,“ odsekla Blanka, celá rudá. Sedla si a začala markovat zboží té zákaznici, která si před chvíli pochvalovala, jak chodí do Babince ráda nakupovat a teď se tetelila vzrušením, uši našpicované, aby jí nic neuteklo.
Ta se zhrozila. Naklonila se k Blance a chlácholivě ji pohladila po ruce.
„Počkejte s tím markováním, holčičko! Klidně si to s vaší kolegyní dopovídejte! Nenechte se vyrušovat, já mám čas!“
Ale Blanka ji neposlouchala. Rudá vzteky bušila do pokladny, jako když chce udělat světový rekord v markování zboží. Agáta prudce odtáhla košík, ze kterého Blanka brala zboží a ta se na ni podívala pohledem, který by mohl krájet i nejtvrdší salám. Chtěla si košík zase přitáhnout zpátky, ale Agáta ho pevně držela.
Zvědavá paní poodstoupila, aby měla situaci co nejvíce přehlednou a oči se jí rozšířily očekáváním.
„Slyšelas, co mi ty děti řekly? Slyšelas, co mi řekly, Blanko,“ syčela Agáta do rudého kulatého Blančina obličeje. „Neslyšela! Tak laskavě mlč! A dojez si tu svoji housku, ať ti neokorá! I když, jak tě znám, ty ji slupneš i okoralou!“
Agáta pustila košík a se vztyčenou hlavou odcházela od pokladny. Blanka se natáhla po košíku, přitáhla ho k sobě a chtěla začít markovat, ale Agáta se vrátila, košík si znovu přitáhla a pokračovala.
„Něco ti řeknu, Blanko! To, co mi řekly, to ty děti nemohly vidět včera v televizi! A víš proč? Protože televizi nemají! Televizi jim totiž ta jejich báječná maminka prochlastala! Tak! A teď si to můžeš domarkovat, ať zákaznice nečeká!“
Šoupla košík se zbytkem nákupu zpátky a odcházela podruhé. Blanka ale nepokračovala v markovaní, a křikla Agátě do zad otázku, na kterou Agáta celou dobu čekala.
„Tak povídej, Agáto! Copak ti řekly ty tvoje nebohé politováníhodné dětičky?“
Její hlas se rozezněl jedovatě a ironicky po celém Babinci. Agáta se zastavila, otočila se k Blance, nadechla se a na celý Babinec řekla hrůzu, kterou se před chvíli dozvěděla, hrůzu, která omlouvala její pád do psích konzerv i její zvýšený hlas.
„Jejich tatínek nutil ženy k orálnímu sexu. Přepadával je! Dostal za to deset let. On jim totiž někdy při tom zmáčknul trochu víc krk! Takhle přesně mi to ty dvě děti před chvíli řekly! A jejich maminka je nutí zalézt v šest hodin večer do stanu! Ty děti spí od šesti hodin ve stanu! Aby ji nerušily, když si to rozdává se svými zákazníky! Prochlastala televizi a prochlastala i jejich postele! Stačí ti to?“
V Babinci nastalo ticho.
Paní, která už měla zboží skoro domarkované, si honem opakovala, co slyšela. Orální sex! Zavřený na deset let! Škrtil ženské! Přepadával! A prostitutka, která propila dětem postele! Děti spí ve stanu! A propila i televizi! Proboha! Oni nemají ani televizi! To je tragédie! Nesmím nic zapomenout! Panebože, ať ta moje hlava děravá nic nezapomene!
Jitka se podívala na Katku, Libuška na Antonína a všichni čtyři se podívali na Agátu, která se vyčerpaně sesula na pult, kam se odkládaly košíky. Blanka vytřeštila oči a pak si položila obličej do dlaní. Plakala.
Konečně se v ní hnulo srdce, pomyslela si vyčerpaná Agáta, těžce se zvedla a šla
k ní. Pohladila ji po rameni.
„No tak, Blani, já to tak nemyslela! Nezlob se na mě, ujely mi nervy.“
Blanka zvedla hlavu a Agáta od ní uskočila, jako by ji uštknul had. Blanka neplakala! Blanka se smála!
„To snad není pravda! Agáto, přesně tohle bylo včera ve zprávách!“ Blanka se zajíkala smíchy a z očí jí tekly slzy. „Až ti dva malí lháři přijdou příště, tak je odsud poženu svinským krokem! Sedlas jim na lep, to mi tedy věř!“
Po zbytek dne mělo celé osazenstvo Babince o čem debatovat. Nakonec to dopadlo tak, že se Babinec ve věci dětí rozdělil na dva tábory. Blanka jim nevěřila ani slovo a Jitka s Katkou se k ní připojily. Libuška, Agáta a Antonín dětem věřili, nicméně Antonín Agátu přemluvil, aby zatím ještě žádné kroky po úřadech nepodnikala a vynechala ze hry i svého bratra a jeho známosti. Totéž po ní požadovala i Blanka s Jitkou a s Katkou.
„Dobře, zítra tedy ještě o těch dětech nic zjišťovat nebudu,“ slíbila nakonec Agáta za stranu ALA, znepřátelené straně BJK.
„Ale teď aspoň vidíte, že máte brát moje varování vážně! Říkala jsem vám ráno, že se něco semele a semlelo se. A co je nejhorší, já mám pocit, že se něco semele i zítra!“
Takhle varovala Agáta obě strany, než se Babinec zavřel a nebyla by to ona, aby si
nepřidala výhružnou předpověď ještě na další den.
„A nejenom, že se něco semele zítra! Moje tušení mi říká, že se něco semele i pozítří! To se máme na co těšit! Dobře, ty nebohé děti nechám zatím stranou. Stejně bych na ně neměla čas, když musím být tady a hlídat, kdy se co semele, protože samotné vás v tom nechat nemůžu! Musíme to vydržet do pátku! A v pátek už bude normální den! V pátek se už nic semílat nebude!“
Agáta se zahleděla do budoucnosti a nevěřícně přimhouřila oči.
„To je divné… ať koukám, jak koukám, v pátek v našem Babinci nebude ani noha!“ Možnost, že by měli v pátek zavřeno, se jí zdála tak absurdní, že o tom raději nikomu neřekla. Dala se do večerního úklidu Babince a přitom si plánovala další postup ohledně těch dvou nebožátek.
„Jak budu mít trochu času, dojdu s bratrem na evidenci obyvatel! A to by v tom byl čert, abych nezjistila, čí děti to vlastně jsou!“

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet