Mezi Řípem a Milešovkou

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka Nastal čas hvozdíku písečného, a tak jsme se rozhodli navštívít opět nenápadný kopeček poblíž Klenče pod Řípem s tajemným názvem Karfilát, abychom si zopakovali tuto jedinečnou botanickou exkurzi.

Moc jsem se na ni těšila, ale zároveň měla trochu obavu, zda sucho a horko se nepoznamenalo na květeně a na motýlech. Zatímco v dubnu a v první polovině května bylo možné se potěšit těmito létajícími přírodními skvosty, od druhé poloviny května pozoruji jejich nápadný úbytek, i běžného běláska je možné spatřit jen ojediněle. Slunečné, horké dny bez motýlů jsou trochu smutné.

Z vlaku pozoruji krajinu v mléčném oparu. I pšeničná pole mají bělavý nádech – kdybych je měla namalovat, bílou bych nešetřila. Podél trati kvete hadinec, čičorečka, divizna malokvětá i královská, vlčí máky, místy začíná kvést třezalka. Den bude žhavý, na blankytné obloze jsou tu a tam roztahané řasy.

Jsme na úpatí kopečku, kde nás vítá svěží zelená tráva s kvetoucím světle fialovým chrastavcem a na jednom květu sedí motýl – okáč bojínkový. Motýl velikosti běláska je tmavě hnědý až černý s velkými bílými skvrnami, anebo je to naopak – bílý s tmavými skvrnami? Tento okáč se nedá splést s jiným motýlem. Srdce mi poskočí radostí, je naděje, že motýlů tu bude víc.

Severozápadní úbočí Karfilátu patří bělozářce liliovité, která teď kvete. Obdivujeme její tvar květů – špičaté okvětní lístky – rostlina skutečně září. Kousek opodál je řídký koberec „utkaný“ ze žlutých květů jestřábníku chlupáčku, připomínajících malá sluníčka.

Vystoupili jsme na vrchol, který vytváří j náhorní plošinu, porostlou několika borovicemi a z východu a západu ohraničenou lesíkem tvořeným borovicí, dubem a akátem. Z jižní strany se na nás kouká Říp a na severu se rozprostírá středohorské panoráma. Pod osamělými borovicemi začíná království nejvzácnější květiny s bílými, jemně vonícími květy – hvozdíkem písečným. Letos kvete trochu méně než předloni, Nejzajímavější a nejbohatší na květenu je suchá písčitá planina. Kromě hvozdíku písečného tu kvete tmavě růžový hvozdík kartouzek, chrpově modrý pavinec horský, třezalka, mateřídouška, mochna písečná, začíná kvést řebříček, svízel siřišťový, lomikámen vždyživý a rozchodník ostrý. Rostliny tu vyrážejí z písku jednotlivě anebo v menších trsích. Kromě nich tu rostou nízké, barevně velmi zajímavé – fialově okrové trávy s kvetenstvím laty. A ještě se tu po písku plazí tmavě červeno-hnědá rostlina – snad lišejník?. Písečná planina vytváří zajímavou barevnou mozaiku, nad níž poletuje spousta motýlů – ponejvíce okáčů bojínkových, ale i okáčů lučních, bělásků a drobnějších hnědých motýlků. Objeví se i několik baboček bílé c. Létají tu i čmeláci, ponejvíce skalní (s oranžovým zadečkem). Setkáváme se i s lučními koníky. A toto potěšení pro oči je doprovázeno i líbeznou ptačí melodií. Těžko rozeznám jednotlivé zpěváčky, kteří tu vytvořili celý orchestr, jistá jsem si strnadem lučním, ostatní jsou patrně pěnkavovití.

Po malé obchůzce jsme se usadíme ve stínu vonících borovic a kocháme se krásami přírody . Skicuji si pohled na Říp a pozoruji pěkné a stále se měnící oblaky nad ním. Sever se mrači. Vydám se ještě na konec písečné planiny, přecházející v louku, kde kvete čičorka a osamělý trs rmenu, abych si udělala skicu Kletečné a Milešovky, na něž je odtud jedinečný výhled, Zatahuje se stále víc a obě hory se téměř ztrácejí v temné šedi. Ozývá se i hřmění a Meteorologická observatoř na Milešovce zaznamenává další bouřku v letošním roce. K nám zavane příjemný větřík s vůní vody, který nás zároveň přiměje k rozloučení s pohádkovým Karfilátem a k cestě na nádraží do Roudnice, kde už čeká vlak…. Krásný výlet, na který budu dlouho vzpomínat
Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka, Foto: Internet