Důchodce a duchovní život – Čistička

Autor článku: František Benda Každého čas od času přepadne špatná nálada. Zaviněna může být nejrůznějšími důvody. Neustálý denní shon a chvat k tomu skýtají mnoho příležitostí – ne vždy se nám musí zamlouvat co se právě přihodilo.

Dost často bohužel jde o záležitost závažnou, která se přihlásí i případnými dalšími následky do budoucna, ale zdá se, že mnohem častěji jsou příčiny naší špatné nálady dost malicherné, kterým se navzdory jejich bezvýznamnosti nedokážeme ubránit. A mnohdy ani důvod nenajdeme; špatná nálada se prostě dostaví – a je tu. Mysl nerada opouští již rozpracovanou myšlenku, která se v ní právě usadila, i když třeba ví, že je škodlivá. Jako by jí šlo hlavně o to být v akci, ať už jakékoliv.

Jde samozřejmě o jev nežádoucí, neslučující se s naší představou bezkonfliktního prožívání, takže se jej snažíme co nejdříve zbavit. Nejde pouze o špatnou náladu. Neutěšený psychický stav – a to někdy už i v malé míře – se snadno odrazí v praktickém životě. Pokleslá nálada omezí představivost a průbojnost, vyvolává lhostejnost nebo podrážděnost, ztrátu perspektivy, sklon k ukvapeným závěrům, výčitky i pomstychtivost, a někdy se dokonce i somatizuje: tělo na ni reaguje neočekávanými změnami, připomínajícími skutečné onemocnění, mnohdy velice kompromitujícími a nepříjemnými. Je tedy nanejvýš potřebné takovým účinkům pokud možno již předem zabránit, a když k nim už došlo, co nejrychleji je likvidovat.

Existuje mnoho návodů jak si náladu zlepšit, ale jde většinou o zásahy zvenčí, které nás mají zabavit a přivést na jiné myšlenky. Důvod zhoršení se jimi sice neodstraní, problémy nepominou, ale zkušenost učí, že rozbolavělá mysl si alespoň na chvíli odpočine a snáší pak svůj nepříjemný osud snadněji.
Znamená to vlastně, že ke starostem, které rozjitřily naši mysl, přidáme v dostatečné dávce zájmy jiné, a to v kvalitě a množství takovém, že přehluší, případně odsunou ony závadné, a alespoň na čas se v mysli usadí, aby ji mohly vhodně ovlivňovat.

Z tohoto schématu vychází mysl jako nesvéprávný, trpný orgán, odkázaný ve své funkci na vnější nebo vnitřní impulsy, které k němu z jakéhosi důvodu přijdou a uvedou jej v činnost, chápanou následně jako prožitek příjemný nebo nepříjemný.

Směry, zabývající se vnitřním mechanismem a hlavně nápravou činnosti mysli, jsou přesvědčeny, že mysl se nemusí chovat takto pasivně, že je schopna vlastní vnitřní asanace, ve které může být dokonce i dokonale úspěšná.

Existuje návod, který upozorňuje, že mysl se nemusí spokojit ani s podněty, které se ji snaží nějakým způsobem zformovat, ani s výsledným stavem, jaký se po onom zformování dostaví. Vychází z toho, že mysl není povinna to, co přichází, pasivně přijímat, ale ještě dříve, než nový podnět vpustí a nechá jej v sobě řádit, si jej pečlivě prohlédne a dá mu projít svým vlastním ustáleným sítem hodnot. V tomto žebříčku se nesmí nacházet ani stín agresivity, neboť jeho síla tkví kupodivu v samých – zdálo by se defenzivních – přístupech. Je zde samota, odpuštění, láska, milosrdenství, odříkání, pochopení, obětavost a podobně. Na nich se jako na vlnolamech mohou roztříštit nápory eventuálních bouří, čímž ztratí svou vnitřní sílu. Tomu, kdo se předem všeho vzdal, není co odejmout, není ho o co připravit. Není divu, že po tomto způsobu zpracování vnějších podnětů se dokáže mysl udržovat v relativním klidu, což se přirozeně odrazí příznivě v její náladě. Do praktického života se takový způsob jednání sice příliš nehodí, neboť vyznívá slabošsky, ale duchovní život neupřednostňuje hmotné úspěchy; ty se mají dostavit teprve jako důsledky uspořádaného myšlenkového života.

Čistička odpadních vod je jak známo veřejně prospěšné zařízení, do kterého přitéká kdejaký odpad, prostě vše, co se lidem už nijak nehodilo. Zpravidla jde o materii, o kterou vůbec nestojíme, neboť může být dokonce i škodlivá. V podstatě je ale jejím nositelem voda, v zásadě čistá a životu prospěšná, jenomže s příměsí jakéhosi neřádstva, které jí kazí pověst.

Působením speciálních činidel, která na ni v průtoku čističkou čekají, jsou všechny její nečistoty odhaleny, vyčleněny a odstraněny, takže výsledný produkt září čistotou. Ve své původní, degradované
formě prochází nejdříve síty různé jemnosti pro zachycení hrubých nečistot a také se umožňuje, aby těžší částice samovolně klesly ke dnu. Agresivní složky se pak dále neutralizují a zbytkové ještě chemicky rozkládají, aby se daly beze zbytku odbourat.

Přicházející znečištěná materie je mnohasložková, takže při jejím zpracování je nutno nasadit různé druhy operací.
Nic z toho se netýká vlastní vody – ta je v podstatě neutrální. Nicméně některé látky, blahodárné i škodlivé, v sobě dychtivě rozpouští. Teprve pak se může stát i případnou nositelkou nebezpečí.
Podobným způsobem je schopna pracovat i naše mysl, která je také v podstatě neutrální, jenomže se ráda, a přímo dychtivě zabarvuje událostmi, se kterými se setká. Jde pouze o to, aby zavčas dokázala odhalit přicházející znečišťující ingredience a vhodnými protilátkami jim zabránila ve vstupu do svého hájemství čistoty.
Užitečnost výsledného produktu pro život za tu trochu námahy přece stojí. Ona námaha spočívá v tom, že před nepříjemnostmi neprcháme, nýbrž je do hloubky prožijeme, a v mysli z nich snímáme jejich škodlivé napětí. Výsledný názor se snažíme udržet co nejčistší, bez jakéhokoli rozhořčení, hněvu či pocitu ublíženosti. Můžeme si při tom směle představovat, že nečistíme pouze své vlastní myšlenky, nýbrž celé okolní ovzduší.

Nicméně v podstatě nejde o nic jiného, než o dosažení a udržení naší vlastní vnitřní rovnováhy.

Autor: František Benda, Foto: Internet