Důchodce a duchovní život – Čtveřice na cestu

Autor článku: František Benda Návodů na správný způsob života je velice mnoho. Lidé se je pokoušeli sestavit odjakživa, ale jak se zdá, s nevalným úspěchem. Což nemusí být na překážku tomu, aby se nesestavovaly návody nové, další, které by se snažily vyvarovat starých chyb a ještě k tomu usilovaly přizpůsobit se současné době.

Jedním z nich je i jóga. Ta podává řadu návodů, ať již seřazených do stručných naučení nebo rozvláčně rozvedených v široce rozvětvené literatuře, takže si každý může vybrat podle svého naturelu. Veškeré návody se ale bohužel ne vždy setkávají s vlídným přijetím či dokonce s nadšeným následováním. Mají totiž jeden společný nedostatek: aby byly uvedeny do života, je nutno jednak pochopit jejich záměr a pak jej skutečně do života, a to přednostně do svého, zařadit. To už naráží na potíže. Lidé většinou by raději viděli, kdyby se jejich prostředí přizpůsobilo jim, než aby oni sami měnili některé ze svých zaběhnutých zvyků. Tím se vlastně jóga stává jakousi výběrovou organizací, kterých je ostatně ve světě mnoho. Takové organizace se samy výběrem zájemců nezabývají – vybírají si je zcela dobrovolně účastníci sami tím, že se do nich hlásí. Přijdou prostě pouze ti, kterým stanovy vyhovují. Pokud se jim časem z nějakého důvodu znelíbí, klidně mohou odejít. Náročná účast může být jedině dobrovolná, jinak by byla již předem odsou-zena k neúspěchu.
Požadavky, které mají vytvořit následující cestu, nejsou opravdu zcela jednoduché, i když nevybočují z možností běžného člověka. Každý z nich se ale rozpadá v celou řadu požadavků dílčích, které teprve – náležitě byvše složeny – dají požadovaný směr. Žádný z nich neusiluje o změnu prostředí nebo situace, ve které se právě odehrává, ať už se dotýká citů nebo vztahů. Naopak je to prožívající, kdo je vybízen aby se stáhl, uskromnil, omluvil se nebo odpustil. V protikladu s běžným trendem se jogín snaží změnit sebe, nikoli své okolí.
V podstatě jde o požadavky, stručně shrnuté v Aštángajóze Pataňdžaliho Jógasútry v části nijama. Jsou zaměřeny zcela specificky: mají vytvořit prostředí, ve kterém se bude moci mysl věnovat své kultivaci, jejímž konečným cílem je co největší zklidnění. V tomto směru ale není jóga jediná, kdo usiluje o sebekul-tivaci jedince. Obdobné snahy se dají objevit ve všech obdobích a na všech kontinentech. Bohužel ale ne vždy a ne všude sledovaly a sledují ušlechtilé cíle. Představy mnohých lidí jsou daleko skromnější. Nestojí o to stát se vyznavači jógy v pravém slova smyslu, ani jakkoli vyčnívat nad své okolí. Stačilo by jim zavést do vlastního života poklidný režim, který by jednak zabránil vzniku budoucích stresových situací, jednak by dokázal uspokojivě řešit ty nepříjemné situace, které již právě nastaly. Jsou to příhody, které ať už více nebo méně vysunou mysl ze stavu pohody a zabarví ji natolik (čemuž ona sama vydatně napomáhá), že se vlastně už o nic jiného nezajímá a trápí se vnitřními rozpory. Navzdory tomuto infikovanému stavu není ale vše ztraceno: kdesi v koutku zůstává poznání, že toto není normální stav, ten že se nachází někde jinde, a že by bylo záhodno se k němu vrátit.
A právě možnostem takového návratu je potřeba se věnovat.
Čtveřice na cestu směřuje k jednomu jedinému ustáleného stavu, který se ale musí rozdělit do několika cest z toho prostého důvodu, že situace, kterou má řešit, není jednolitá, nýbrž tím, že zachvátila celý lidský intelekt, se sama roztříštila do několika částí.
Prvním požadavkem je rozlišení. Tomu se věnuje každá disciplína, která směřuje ke kontrole vlastní mysli. Sleduje jak výběr, tak sled a posléze i zakončení probíhajícího myšlenkového pochodu. Pro praktický život má tato disciplína význam v pečlivějším pozorování prováděné činnosti, což zajisté při-spívá k dobré pověsti konajícího.
Rozlišením se nemyslí pouze konstatování stavu, něco jako práce Tichého svědka, který pouze pozoruje a registruje, aniž by jakkoli zasahoval. To by mohlo znamenat odtržení od života. Rozlišení má vést ke správnému posouzení daného stavu a současně z něj má vyplynout rozhodnutí jak se v dané chvíli zacho-vat.
Vzhledem k již zmiňované nijamě se to velice podobá její části, nazývané šauča, tj. čistotě těla a mysli. Rozlišení vede k výběru komponent, které se budou dále zúčastňovat dalšího jednání, vybíraných
z hlediska čistoty, tj. odvržení všeho příliš napojeného k tzv. světským vazbám.
Druhým požadavkem je vyváženost. Výběr optimálního řešení vůbec neznamená, že si neuvědo-mujeme, že existuje ještě jiná stránka probíhajících jevů, a to ta, která je naší vybrané přímo protilehlá. Každý neúspěch znamená vlastně jen naše odbočení z cesty, která je považována za úspěšnou, na tu opač-nou. Jevy prostě čas od času ukazují svou druhou stránku, kterou my ovšem vidíme jen velice neradi. Vyváženost pak znamená, že – jakkoli se nám to nelíbí – přiznáváme právo na existenci i jí.
Takový postoj odpovídá zhruba v nijamě santóši – spokojenosti za všech okolností. Ani v nepříznivých okamžicích svého života bychom neměli propadat panice a uhnout ze svého trvalého přesvědčení, že svět se pohybuje po správné trajektorii, a jestliže se nám něco nelíbí, je to prostě naše vina, náš nedostatek a naše smůla.
Jako třetí je třeba jmenovat odhodlání. To má co dělat – ohlížíme-li se k Aštángajóze – s tapasem – sebedisciplínou a případně i Íšvara-pranidhánou – oddaností vnitřnímu přesvědčení. Jednou vybraná cesta má být sledována navzdory kdejakým nepřízním osudu. V křesťanství je to dokonce chápáno jako druh Boží zkoušky, aby se osvědčilo adeptovo přesvědčení a vytrvalost.
A poslední – soucítění – má vést k pochopení ostatních spolutrpících, kteří jsou na tom vlastně po-dobně jako my, jenomže jsou na trochu jiné cestě. Jakoby sloužili jinému bohu. Jinak ale podléhají stej-ným zákonům jako my. Přirovnání k žebříku, na kterém se nacházíme na různých stupních, zde obstojí pouze částečně. Těch žebříků je totiž velké množství, jako rovin, na kterých se pohybuje lidský intelekt. Někdo je výše zde, jiný jinde. Soudit nám v žádném případě nepřísluší. To, že my jsme si vybrali určitý druh cesty, neznamená, že ostatní cesty jsou o mnoho lepší nebo naopak mnohem horší. Smiřme se s tím, co máme, a snažme se dostát svým povinnostem.

Autor: František Benda, Foto: Internet