Ta naše písnička česká 11

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jistě mi dáte za pravdu, že je psát o vážné hudbě na našich stránkách by bylo trochu nudné. Konečně, kolik z nás se o to zajímá? Já jsem vám připravila něco zábavnějšího a zajímavějšího. Jde o dějiny české populární hudby od roku 1918.

Jistě jste všichni už zapomněli na jména, která provázela život našich prababiček a babiček a hlavně jejich zábavu.
Proto se ponořme do dob, kdy vznikla samostatnost česká a s ní vešla do života českého národa nezapomenutelná hudba.

V době mezi dvěma světovými válkami bylo velmi populární tango. Vzpomínáte si například na opravdu pěkné filmy s našimi krásnými a profesonálními herci, jako byl Otomar Korbelář ve filmi Zlatá Kateřina, Hugo Hass v mnohých filmech, Lída Baarová a jiné dámy stříbrného plátna? Ale abychom se dostali do ledví české hudby, musíme se podívat, kde to všechno vlastně vzniklo. Protože některé ty slavné písně cizího původu zpíval pan R.A. Dvorský a opravdu velmi, velmi krásně. Díky bohu, že převzal do svého repertoáru, protože by byly možná už nyní zcela zapomenuty. A to by bylo škoda, protože je to hudba krásná, určená pro vynikající pěvecké dispozice. Však, zazpívat také ohnivé tango argentino a nebo klasické italské tango není žádná maličkost. Až si budeme vyprávět o vynikajícím pěvci Placidu Domingovi, zjistíte, že on sám ve svém repertoáru uchoval skvosty populární hudby. A to je důležité.

A nyní odbočíme od našeho tématu a podíváme se do světa. Soustřeďme se nyní na tanec zvaný tango, který byl velmi oblíbený a ještě v současné době patří mezi soutěžní tance.

Tango je tanec pocházející z Argentiny a Uruguaye. Také se brzy se rozšířil do ostatních částí světa, kde vznikly jeho další styly, včetně toho, který vznikl v Severní Americe a Evropě a který se tančí ve sportovním tanci, kde se řadí mezi soutěžní standardní tance. Díky svému původu a povaze tance bylo tango dříve řazeno mezi latinskoamerické tance. Když se tango rozšířilo do Severní Ameriky a Evropy, bylo zjednodušeno a přizpůsobeno potřebám tradičního společenského tance a začleněno do repertoáru mezinárodních soutěží ve společenském tanci –tanečním sportu. Soutěžní tango se vyvinulo konkrétně z evropského stylu – anglického tanga.

Tango Argentino• Tango Oriental (uruguayo)
• Tango Canyengue (v Čechách by se dal jako příměr dosti dobře použít tanec Pražské podskalí)
• Tango Liso
• Tango Salon (poměrně elegantní taneční styl, při kterém partneři nesdílejí společné centrum rovnováhy)
• Tango Orillero (označení stylu pocházejících z okrajových čtvrtí Capital Federal)
• Tango Milonguero (Tango Apilado; silueta tanečníků v páru vytváří písmeno „A“)
• Tango Nuevo (pod tento pojem spadá většina stylů, které se objevily od počátku 90. let)
• Neotango (moderní styl, tančený většinou na elektronickou hudbu, při kterém se používají všechny druhy – nejen frontální – tanečního držení a taneční figury, kdy se jeden z dvojice tanečníků nachází v pozici s těžištěm mimo stabilní polohu)
• Show Tango (známé také jako Fantasia)
• Ballroom Tango (tango jako společenský tanec)
• Finské Tango
• Filipino Tango

Představitelé, skladatelé a interpreti
CARLOS GARDEL
Dvacet let je nic …

Gardel je stále ctěný od Tokia po Buenos Aires a oblíbené latinskoamerické rčení, které jen potvrzuje jeho dlouhotrvající popularitu, zní : „Gardel zpívá lépe každým dnem.“ Jeho socha v životní velikosti stojící na jeho hrobce téměř vždy drží hořící cigaretu, kterou tam nechávají jeho obdivovatelé. Další časté latinskoamerické rčení tvrdí: Veinte ańos no es nada (Dvacet let je nic), což pochází z jeho písně Volver.

Carlos Gardel se narodil 11. prosince 1887/18901 a zemřěl 24. června 1935 Medellín, Kolumbie).
Je možná nejvýznamnější postavou v historii tanga. Gardel je pro mnohé ztělesněním tango stylu, který vznikl v 19. století v barrios Buenos Aires aMontevideu. Psané záznamy však naznačují, že se Gardel narodil v Toulouse ve Francii jako nemanželský syn Berthy Gardčs (1865-1943) a byl zde pokřtěn jako Charles Romuald Gardčs. Jeho matka ho poté odvezla do Venezuely (odkud se nejspíš vrátila do Francie kvůli malému zájmu o její klobouky, které vyráběla), a později, když bylo malému Gardelovi 27 měsíců, do Argentiny. Původní francouzský rodný list je nyní v majetku Gardelova žáka, portorické televizní osobnosti a vlastníka tamějs?ho rádia Gilberta Mameryho. Navíc v domnělé Gardelově poslední vůli se tvrdí, že se narodil v Toulouse.

Styl zpěvu
Jeho baryton a dramatické frázování dělají z každé ze stovek jeho písní umělecké skvosty. Společně s textařem a dlouholetým spolupracovníkem Alfredem La Perou Gardel napsal několik klasických tang, zejména pak: Mi Buenos Aires querido, Cuesta abajo, Amores de estudiante, Soledad, Volver, Por una cabeza a El día que me quieras.
Gardelova pěvecká kariéra začala v barech a na soukromých večírcích, kde zpíval s Franciscem Martinim a později v triu s Martinem a José Razzanovými.

Tango canción
V roce 1917 nazpíval píseň Mi Noche Triste od Pascuala Contursiho a Samuela Castriota, čímž dal vzniknout zpívanému tangu (tango-canción). Píseň se stala latinskoamerickým hitem a prodalo se 10 000 jejích nahrávek.

Poté se Gardel vydal na turné …

Jezdil po Argentině, Uruguayi, Chile, Brazílii, Portoriku,Venezuele, Kolumbii, ale vystupoval také v Paříži, New Yorku, Barceloněa Madridu. Během prvních třech měsíců své návštěvy v Paříži roku 1928, prodal 70 000 svých nahrávek. S rostoucí popularitou se rozhodl natočit několik filmů pro Paramount Pictures ve Francii a USA. Sentimentální filmy jako El día que me quieras a Cuesta abajo sice postrádají trvalé dramatické hodnoty, přesto jsou výjimečnou ukázkou jeho pěveckého talentu a hvězdné vizáže. V roce 1915 byl prý postřelen Che Guevarovým otcem – Ernestem Guevarou Lynchem – jako následek barové rvačky v Palais de Glace v okrsku Recoleta v Buenos Aires.

Smrt a jeho odkaz
Gardel zemřel roku 1935 při havárii letadla v Medellínu (Kolumbie). Spolu s ním v letadle zahynul Le Pera, dva z kytaristů jejich skupiny (Guillermo Desiderio Barbieri a Ángel Domingo Riverol) a několik dalších obchodních partnerů a přátel členů skupiny. Někdo tvrdí, že třetí kytarista, José María Aguilar, zemřel několik dní po nehodě. Avšak jiní tvrdí, že Aguilar žil až do roku 1951, ačkoliv již nikdy se mu nevrátil zrak, ani cit v rukou.
Miliony fanoušků z celé Latinské Ameriky Gardela oplakávaly a tisíce z nich se s ním přišly rozloučit, když bylo jeho tělo převezeno do Montevidea, kde tou dobou žila jeho matka. Gardel leží pochován na hřbitově La Chacarita v Buenos Aires. V roce 2003 bylo v domě, kde Gardel žil se svou matkou, otevřeno muzeum Carlose Gardela.

Filmy, které natočil• Flor de Durazno (1917) (němý). Toto byl první Gardelův film; režie Francisco Defilippis Novoa ve spolupráci s Celestino Petray.[7]
• Luces de Buenos Aires (1931) (natočeno v Paříži)
• Esperame (1933)
• La Casa es seria (1933)
• Melodía de Arrabal (1933)
• Cuesta abajo (1934)
• El Tango en Broadway (1934)
• El Día que me quieras (1935)
• Cazadores de estrellas (1935)
• Tango Bar (1935)
• Gardel 2008

Styly tangové hudby• Tango
• Vals / Vals criollo (valčíková forma tanga)
• Milonga (příbuzný tanec s většinou rychlejším tempem)
• Canyengue (starší styl, vyznačující se výraznou rytmikou)
• Candombe (původně uruguayský styl používaný při karnevalech a přehlídkách, ovlivněný africkými kořeny, který někdy pro tanec slouží jako alternativa k milongové hudbě)
• Electrotango – např. Bajofondo, Gotan Project
• Alternative Tango (tj. hudba, která původně nebyla tangová, ale je přizpůsobená pro tango)

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet