Unaveni sluncem

Dnešní třicátníci a čtyřicátníci doufají, že směřují k aktivnímu stáří. A co když „šťastný věk“ nepřijde?Zbořte konvenční škatulky, i stáří má být naplněno prací a vzděláváním, píše americký sociolog Mark A. Krain. Jenže nový výzkum ukazuje, že koncept „aktivního stáří“ česká společnost nepřijala. A určitá část populace na něj nebude mít nikdy.

Evropa se pomalu propadá do neřešitelných problémů, jako ostatně celá euroamerická civilizace. Jedním z nich je dramatické stárnutí populací – v době, kdy civilizační vývoj zároveň otevřel občanům bohatých zemí nabídku dvou nových životní fází: dospělého mládí a mladého stáří.

Dospělé mládí vidíme všude kolem sebe: jsou to ti, kteří odkládají převzetí nezrušitelných rodičovských odpovědností za třicítku a dál – a zhruba v pětině případů na nikdy, protože se příliš zabydlí v iluzi, že stáří nepřijde a odpovědnost je zastaralý výraz, dnes už stažený z oběhu.

Mladé stáří má být ten šťastný věk, kdy už jsme svým povinnostem dostáli a žijeme zase svobodně a plně, pořád ještě zdraví, svěží a plni života, dobře zabezpečení sociálním státem a celoživotními úsporami, osvobozeni od odpovědnosti za děti a starostí v placeném zaměstnání. Má ležet někde mezi šedesátým a osmdesátým, pětaosmdesátým rokem života. Ale také mladé stáří má podle některých představ vlastně trvat věčně.

Život začíná ve čtyřiceti! Ne, v šedesáti!

Více si můžete přečíst ZDE.

Zdroj: Lidové noviny, Foto: Internet