Ďábelská planeta 13

Autor článku: Milan Verner Karsen s Flekounem rádi souhlasili a rychle zmizeli v hygienickém zařízení, provázeni pobavenými pohledy zbylých členů expedice Sarah. „Župánky,“ prskal Sevestr smíchem. „To bude paráda!“

„Kroťte se, seržante,“ pokáral ho poručík a vší silou se snažil zachovat kamennou tvář. Jeho boj byl však předem ztracený.
„Ole, tuhle maškarádu si přece nemůžu vzít,“ vzpouzel se Janturánec při pohledu na vzdušné župánky hýřící ohnivými květy a zlatými draky. „Kdyby se to provalilo, nikdy bych se nemohl vrátit domů.“
„Profesor Lamson měl podivný vkus, ale nic jiného tu není.“
„Pak tedy počkám, až mi roboti vrátí šaty.“
„Jen se neupejpej, žabáčku. Náramně ti to sluší.“
„U všech černých jednorožců! Čeho já se ještě dožiju,“ hořekoval Flekoun, když se podíval do velkého zrcadla. „Tohle je bezpochyby Ďábelská planeta.“
„Jsi vskutku neodolatelný,“ utěšoval ho Karsen s potutelným úsměvem. „Všichni janturánští manekýni by zbledli závistí.“
Flekoun rezignoval a loudavě následoval svého společníka.
Sotva vešli do jídelny, ozval se výbuch smíchu.
„Nevzdělaní lancknechti,“ obrátil se Karsen na Flekouna. „Nemají ponětí, co se nosí v lepších kruzích. Admirál Welmann má takových županů celý tucet.“
„To je ovšem muž na úrovni, ne jako tyhle nuly,“ Janturánec spražil oba smíšky opovržlivým pohledem.
„Hluboce se stydíme za takové ocenění. Snad nepohrdnete a dáte si s námi malé občerstvení.“
„Budiž, poručíku. Alespoň se přiučíte vybranému chování,“ svolil Karsen s blahosklonností galaktického imperátora.
Kuchyňský robot se předvedl ve skvělém světle, i když ke své tvůrčí činnosti měl jen omezené prostředky. Z nevábné synteliny vykouzlil šťavnaté medailonky, nadívaná holoubátka i restované plátky s řadou pikantních omáček, ke všeobecné spokojenosti vyhladovělých strávníků.
„Vracíte se s námi?“ neodpustil si seržant Sevestr otázku, sotva obsluhující robot sklidil stůl.
„Ne,“ zavrtěli oba lovci shodně hlavou. „Zůstaneme i nadále pěšáky.“
„Ať mě sežere první ostroun, jestli jsem si tohle nemyslel,“ zašklebil se poručík Gordon na zklamaného Sevestra. „Pánům pytlákům klidná cesta nevoní.“
„Klidná?“ trhl sebou Janturánec. „S tím bych moc nepočítal, poručíku. Retonci zatím bílou vlajku nevyvěsili a nepochybně hoří touhou srovnat účty.“
„Flíček má pravdu. Když už se pustili do téhle hry, tak v žádném případě nestáhnou ocas hned po první přestřelce. Ještě nám půjde o krk.“
„Pochybuji, že ti bastardi mají v záloze nějaký trumf, který by mohl Gladiátora ohrozit. Zato vás si dají jako zákusek.“
„Jen aby to nebylo naopak. Ten váš obrněný lenochod bude první na řadě.“
„Jednu lekci už dostali, klidně jim posloužíme i po druhé,“ holedbal se Sevestr s přehledem ostříleného bojovníka.
„Opravdu? Flekoun na něj tázavě pohlédl. „Teď když znají obranné možnosti Gladiátora, nedají se překvapit.“
„Ale oni,“ zajíkl se seržant. Pojednou mu chyběly pádné argumenty.
„Zvedáme zadky, pánové,“ poručík Gordon přerušil debatu poněkud příkřejším tónem. „Čeká nás práce,“ dodal omluvně.

Skladový prostor laboratoře byl přeplněn ohromným množstvím nejrůznějšího materiálu, který se v chaotické změti kupil do uctihodné výše.
„Tomu říkám smysl pro pořádek,“ vzdychal Janturánec, když zjistil, že evidenční čísla jsou zpřeházená jako kostky domina.
„Bylo málo času. Myslím, že generál Farrow vám naši situaci objasnil,“ ohradil se poručík Gordon.
„Dokonale,“ připustil Flekoun a prodíral se mezi kontejnery s hydroponickými substráty.
„Tady!“ Sevestr vítězně zamával. „CF 286,“ oznamoval s hrdostí v hlase.
Seržantova radost však neměla dlouhé trvání. Sotva odskočilo víko, zjistili, že místo informačních krystalů obsahuje kontejner pouze jakousi složitou aparaturu s monitorem a řadou číselníků. Zákon schválnosti opět spolehlivě zapracoval.
„Teď už najdeme ten pravý,“ potěšil Karsen povadlého nálezce a zamířil k další řadě.
„Je tohle možné?!“ Flekounova kukadla málem opustila hlavu svého majitele. Hledaný kontejner stál u sloupu, odkud začínal kontrolu a přehlédnout velké číslo muselo dát opravdu dost práce.
„Nechtěl bych nosit vaše úlovky,“ suše poznamenal poručík. „Musíte se děsně nadřít.“
„Fleky občas trefí i něco menšího, ovšem pod slona nejde,“ přisadil si Karsen a přátelsky dloubl svého společníka do žeber.
Janturánec mlčel, ale jeho telepatická odpověď by uvedla pozemské xenozoology do extáze.
„Tak pro tyhle drobečky riskujeme kůži,“ ukázal Sevestr na dva šedavé krystaly s označením Sarah a Elis. „Takové nic.“
„Nic?!“ vyhrkl poručík Gordon pohoršen takovým rouháním. „Seržante, držíte v ruce několik roků výzkumu profesora Lamsona.“
„A naši svobodu,“ doplnil ho Karsen. „Iridiové doly na Plutu se definitivně staly minulostí.“

Autor: Milan Verner , foto: internet