Ďábelská planeta 14

Autor článku: Milan Verner Zatímco lovci odpočívali, vojenská část expedice pracovala. „Neměli bychom jim pomoc?“ vznesl Janturánec nesmělý dotaz. „Postačí si sami,“ dostalo se mu ujištění. „Poručík přepisuje krystaly na duplikátoru a seržant ho tiše obdivuje.

„Jak myslíš, šéfe,“ Flekoun labužnicky usrkl ze sklenky a rychle na svůj nápad zapomněl.
„Nerad ruším vaši siestu, páni pytláci, ale snad mi můžete věnovat trochu pozornosti.“
„Když to musí být,“ pootočil Karsen hlavu. „Copak jste nám přinesl pěkného?“
Poručík Gordon položil na stůl dvě plastronová pouzdra.
„Trezor. Naprosto spolehlivý. Oba teď přitisknete palec na identifikátor,“ aktivoval genetický a pachový snímač. „Získáte tím klíč, který nikdy neztratíte.“
„To je vše?“ podivil se Janturánec.
„Ano. Od této chvíle můžete tohle pouzdro otevřít jen vy dva. Každý jiný pokus povede k okamžitému zničení obsahu a navíc bude nepovolaná osoba na jistý čas paralyzována.“
Flekoun sáhl po druhém pouzdru, ale seržant Sevestr jeho ruku chvatně zachytil.
„Ne. Tady už je zaznamenána naše genetická stopa.“
„Bezpečnost nade vše,“ poznamenal Karsen. „Tak a můžeme jít klidně na kutě.“
„Vy chcete spát?“ protáhl obličej Sevestr. „Já se těšil na vaše lovecké příběhy.“
„Zítra je taky den,“ odbyl ho Flekoun a mohutným zívnutím podpořil parťákovo rozhodnutí.
„Běžte si také lehnout, seržante. Beru si první hlídku. Za čtyři hodiny mě vystřídáte v Gladiátorovi.“
„Proč to, poručíku? Warrior se svým arzenálem zcela postačí.“
„Nezapomeňte, že jsme vojáci a tady není lunapark!“ pronesl tvrdě poručík Gordon a vyšel ven.

„Mohu vás doprovodit, pane?“ nabízel své služby strážný robot.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se poručík automaticky.
„Ano. Žádná zóna není porušena.“
„Kontrola okolí, dálkové biodetektory, videolasery…“
„Zrušeno při evakuaci laboratoře.“
„Zatraceně!“ zaklel Gordon. „Rád bych viděl toho pitomce, který tak dokonale oslepil obranu.“
Warrior mlčel.
„Vždyť nevíme, co se děje pár metrů za branou,“ vztekal se poručík a teprve pohled na Gladiátora mu pozvedl náladu.
„Poslyš,“ obrátil se na strážného robota. „Od této chvíle máš na starost moje společníky. Ručíš za jejich bezpečnost.“
„V případě napadení laboratoře je mou povinností zasáhnout proti narušitelům. Nemohu se o ně starat,“ vzpouzel se Warrior.
„Zakazuji ti vměšovat se do boje, pokud nebudete přímo ohroženi. Vetřelce si beru na starost já.“
„Jako strážný robot mám…“
„Můj certifikát platí víc, než tvé pověření!“
„Rozumím,“ kapituloval robot a zmizel ve tmě.

Autor: Milan Verner , foto: internet