Ďábelská planeta 16

Autor článku: Milan Verner Jak dlouho ještě vydrží? znejistěl Sevestr, při pohledu na impozantní výboje, atakující ochranný štít bojového robota, ale dříve než stačil tuto otázku poručíkovi položit, ozval se v interkomu alarmující signál přetížení.

„Generátor jede na hranici svých možností,“ suše komentoval situaci poručík Gordon. „Zatlačují nás do defenzivy.“
„Odpalte záchranný modul, poručíku. Za třicet sekund vypne automatika přehřátý generátor a vy se stane snadnou kořistí.“
„Zablokuji jističe a přejdu na ruční ovládání.“
„To je šílenství! Takové zatížení generátor nezvládne. Riskujete jeho zahlcení. … Zmizte, sakra!“
„Ještě nejsem na lopatkách. Chystám malé překvapení a chci ho poslat na správnou adresu.“
Zbraňové systémy Gladiátora umlkly, zhasla světla, klimatizace byla zastavena. Anihilační sběrače soustřeďovaly energii k rozhodujícímu úderu. Ručičky většiny indikátorů se chvěly na mezních hodnotách, rozpálený vzduch pálil v plicích a stával se nedýchatelným. Vydrž … sakra … vydrž, dunělo poručíkovi v hlavě. Vydržím, ujišťoval se, vzdor tomu, že jeho fyzická odolnost se počala nezadržitelně hroutit.
„Co ten šílenec vyvádí?“ pohledy obou lovců se upřely na Sevestra. „Proč nestřílí?“
Seržant mlčel a jeho oči se podezřele leskly.
Mohutný proud energie zkoncentrovaný do jediného výboje zasáhl naplno nepřátelský stroj a přeměnil ho v chaotickou změť kovových úlomků.
„Vyhrál jste, poručíku!“ vykřikl Karsen s netajenou úlevou, ale interkom mlčel.

Smrt poručíka Gordona hluboce otřásla seržantovou psychikou. S nepřítomným pohledem hleděl na čerstvý hrob, chvěl se a přímo fyzicky vnímal strach, který despoticky ovládl jeho tělo.
„Sevestr je v silném šoku,“ upozornil Flekoun telepaticky Karsena. „Je docela na dně.“
„A divíš se? Ten protiva Gordon byl jeho vzor a Gladiátor – mýtus neporazitelnosti neslavně skončil. To je pro mladého vojáka opravdová tragédie.“
„Půjdeme, kamaráde,“ Flekoun přátelsky objal roztřeseného Sevestra kolem ramen. „Teď se musíme postarat o sebe.“
„Nikdy se nevrátíme. Zůstaneme tady … všichni,“ špitl rezignovaně.
„Držte hubu, seržante!“ Karsenův hlas byl jako ocel. „Ujišťuji vás, že nemám sebemenší chuť složit své kosti na Ďábelské planetě. Jestli si chcete zachránit kůži, tak na ty hovadiny rychle zapomeňte.
„Platí,“ usmál se Sevestr poněkud křečovitě.
Krátká porada vyzněla jednoznačně: vyrazit co nejdříve a zmizet v husté džungli. Zdánlivě jednoduché, ale…
„Východy z laboratoře budou zcela nepochybně střeženy Retonci,“ zachmuřil se Janturánec. „Jak chceš nepozorovatelně vyklouznout?“
„Přes plot. Ve skladu jsou raketové torny. Stačí jen na chvíli vypnout ochranou zónu v určeném úseku.“
„Prozradí nás hluk,“ upozornil Sevestr.
„Upoutáme pozornost hlídek k hlavní bráně. Strážný robot si může procvičovat střelbu.“
„To by mohlo vyjít, Ole.“ Flekoun spokojeně luskl prsty. „Přece jen jsi koumes.“
„Kušuj, žabáčku. Zatím nejsme z bryndy venku. Chtělo by to kapánek vylepšit.“
„Gladiátor,“ navrhl seržant. „Je stále mobilní, chápete?!“
„No a? Vážně si myslíš, mladej, že by nám ta pomačkaná plechovka mohla být k užitku.“
„Proč ne. Pošleme ho džungle a Retonci se pustí za ním. Než zjistí, že je bez posádky…“
„To zjistí velmi brzo. Jejich biodetektory…“
„Oklame maskovací zařízení Bios. Stačí ho jen nařídit na imitování životních funkcí tří členů posádky.“
„Tak si myslím, Fleky, že ten zelenáč z Vesmírných jednotek nebude až tak velkou přítěží,“ ocenil Karsen svérázným způsobem seržantův nápad.
„Uvidíme, Ole. Pokud moc nezpyšní.“
„Kde se vypaříme?“ zeptal se rychle Sevestr a ve snaze zakrýt rozpaky, začal studovat podrobný plán laboratoře.
„Tady,“ položil Karsen prst do středu modrého pole. „Úsek C7 je pro náš plán nejlepší.“
„Máš pro svůj výběr nějaký rozumný důvod, anebo se ti pouze líbí modrá barva?“ vyzvídal Janturánec.
„Obojí, Flíčku. Krom toho, sedmička je mé šťastné číslo.“
„Uvidíme, jestli bude šťastná i pro nás.“
„Zbývá určit čas a úkoly pro jednotlivce,“ vojenská akademie se nezapřela.
„Správně, seržante! Já si beru na starost instruktáž strážného robota, Gladiátor patří vám a Fleky obstará zásoby na cestu a raketové torny. Čas akce je následující: Ve tři nula nula otevře strážný robot bránu a zahájí střelecké cvičení. Tři nula pět přijíždí Gladiátor a opouští laboratoř. Warrior pokračuje v zastírací palbě do tří deseti, následuje návrat do řídicí centrály a přesně ve tři dvacet vypne na jednu minutu ochranou bariéru úseku C7. To už snad všichni Retonci budou stíhat Gladiátora a nás si nikdo nevšimne.“
„Geniální plán, šéfe,“ neodpustil si Flekoun a zasalutoval s komicky roztaženými prsty.
„Raketové torny nejsou odzkoušené,“ upozornil Sevestr na závažný nedostatek v přípravě.
„Ale jsou. Tuhle práci nám poručík Gordon ušetřil,“ ukončil Karsen diskuzi a přivolal strážného robota.

Autor: Milan Verner , foto: internet