Jak využívat moc našeho podvědomí – 110

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsme si řekli, že mezi základní metody správného myšlení zahrnujeme: logické myšlení, induktivní myšlení a deduktivní myšlení. Charakterizovali jsme si logické myšlení jako „vyplývání jedné věci z druhé“, vzájemnou logickou i obsahovou návaznost myšlenek, jejich posloupnost, používání stejných pojmů i výroků a úsudků.

Dnes si povíme o induktivním a deduktivním myšlení.
Induktivní myšlení:
 Z jednotlivých jevů vyvodíme obecnou zásadu. Správnost zobecnění dosáhneme, když je jednotlivých případů dostatečný počet a když se nevyskytují případy, které by svědčily o opaku, tedy zobecnění popíraly. Tak například: všichni jsme po celý život svědky úkazu, že každý den zapadá slunce a protože to platí a platilo i v životě našich předků, dá se z toho vyvodit obecná zásada, že vždy jednou za 24 hodin zapadá slunce. Kdyby se ovšem stalo – třeba jen jednou za celou existenci lidstva – že slunce večer nezapadlo, zásada by neplatila. Při ověřování správnosti tohoto zobecnění musíme ještě zkoumat, zda toto tvrzení odpovídá za všech okolností a v různých dobách i u všech míst na zeměkouli. A tady bychom zjistili, že v určitých oblastech poblíž severního a jižního pólu to neplatí. Proto bychom uvedenou zásadu museli zpřesnit: „Slunce na Zemi zapadá každých 24 hodin s výjimkou oblastí poblíž obou pólů.“ Popřípadě bychom to ještě zpřesnili uvedením zeměpisné šířky, kde působí tato výjimka.

 Deduktivní myšlení:
Z obecné zásady vyvozujeme jednotlivé případy – tedy postupujeme opačně než při indukci. Když použijeme stejného příkladu se západem slunce, pak z obecného zpřesněného tvrzení vyvodíme, že to platí i pro Brno, Berlín a Bratislavu, protože se tato města nenachází v oblastech kolem pólů. Tento způsob myšlení proslavili známí spisovatelé detektivních románů tím, jak zdůrazňovali, že jejich hrdinové využívali při řešení svých záhad deduktivní myšlení. Například detektiva Sherlocka Holmese si neumíme představit bez lupy a právě této dedukce.
Z dosud uvedeného vyplývá, že technice správného myšlení je třeba – tak jako u jiných znalostí a dovedností – se naučit. Už proto, že když neznáme tuto metodiku, budeme jen stěží schopni intenzivního složitějšího myšlení. A rovněž z toho důvodu, že proti zásadám správného myšlení hřešíme častěji než bychom sami očekávali.

Pojmenujme si některé z těchto „hříchů“:
 JEDEN MLUVÍ O VOZE, DRUHÝ O KOZE – to nastává tehdy, když při vzájemné výměně názorů mají jednotlivá slova pro různé lidi různý význam. A tím často dochází k nedorozumění. Pokud si diskutující předem nedefinují výrazy, které v diskusi používají, jejich rozprava nepovede nikam. Jde zejména o užívání abstraktních výrazů, které mají buď široký nebo nepřesně definovaný či různorodý význam. Této chyby se dopouštějí i vzdělaní lidé. Jako příklad si uveďme pojem „národní zájmy“. Jeden diskutující v tom může vidět zájmy nacionální, jiný zájmy státu, další zase za tímto pojmem skrývá své osobní zájmy.

 ZEVŠEOBECŇOVÁNÍ či GENERALIZACE – Jestliže někdo řekne: „V Africe žijí samí
kudrnatí černoši“, nemá pravdu. To je zobecnění, které lze snadno napadnout: Za prvé není přesně definováno, koho myslíme pod pojmem „Afričané“. Jsou to lidé, kteří tam žijí a nebo jsou tím míněni lidé pocházející z tohoto černého světadílu? Protože například v Jihoafrické republice žijí i běloši. V jiných afrických zemích žijí nejen běloši, ale i Arabové a Asiaté. Co se týče kudrnatých vlasů je to obdobné. Nejen, že ani všichni černoši nejsou kudrnatí ale mluvčí také zapomíná, že v severní části kontinentu – například v Egyptě – žijí Arabové, Núbijci, Berbeři, Arméni, Řekové aj. Z uvedeného tvrzení by také logicky vyplývalo, že člověk, který má jiné vlasy, než kudrnaté, nemůže být Afričan. Totéž by platilo o tvrzení : „Italové mají černé vlasy.“ Ten, kdo takto generalizuje, nebere v úvahu, že někteří Italové mohou být nejen bruneti, ale dokonce i blonďáci.

Z těchto příkladů plyne, že si musíme navyknout na přesné formulace a dávat si pozor na ošemetná slůvka jako „každý“, „všichni“ nebo „vždy“. Lépe je použít vyjádření „většina“ nebo „někteří“, „mnohdy“, „často“, zřídka“, „někdy“. Správné použití těchto slůvek má velký vliv na přesnost vyjadřování. V našem případě by tedy formulace mohla znít: „Velká část Afričanů má kudrnaté vlasy.“ O dalších prohřešcích proti zásadám správného myšlení si povíme příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Dnes ještě připomínám, že poslední dvě jarní přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR se konají : 13. 4. a 20.4 v Občanském klubu Kounicova 43 v Brně, vždy v 16 hod. Jejich témata: Jak stárnout pomaleji a Jak dosáhnout štěstí. Připomínám ještě i web-stránky http://www.klubdrmurphy.webnode.cz