Jak využívat moc našeho podvědomí – 109

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsme konstatovali, že psychologie nezkoumá jen zapamatování, ale i zapomínání. Proto je velmi důležité opakování textu nebo úkonů, které si chceme vštípit do naší paměti. Také jsme konstatovali, že zapomínání má svou důležitou funkci stejně jako samo zapamatování.

Protože poznatky, které si nepotřebujeme zapamatovat, by mohly zatěžovat naši paměť. Zapomínáním si tak vytváříme kapacitu pro poznatky nové. Také jsme si říkali, že naší paměti můžeme pomoci i svým podvědomím a uvedli jsme si příklad navrácení poúrazové ztráty paměti.

Je třeba, abychom si uvědomili rozdíl mezi „znám“ a „umím“. Někdo říká: „Ještě včera jsem to uměl“. Jenže se mýlí. Včera to neuměl, ale pouze znal a nechal se svést tím, že když věc znovu četl, tak ji znovu poznával. Ale to neznamená, že ji uměl – tedy, že si ji osvojil tak hluboce, že by ji mohl reprodukovat. Takže, chceme-li si ověřit, že látku nejen známe, ale opravdu umíme, pak musíme při opakování zavřít knihu a dokázat látku reprodukovat svými slovy. A ještě popřípadě ji umět prakticky aplikovat. Připomeňme si, co napsal Isaac Watts o Hermesovi, který byl jmenovcem boha – ochránce pastýřů a stád, ale i posla bohů a průvodce duší do podsvětí: „Hermes studoval tvrdě ve vzdáleném koutě země a v osamění a přesto se stal velmi učeným člověkem. Zřídka mě l to štěstí, že by nalezl vhodnou společnost doma, a tak večer sděloval polím a lesům, co si přečetl přes den…“

Musíme si rovněž připomenout, že charakteristickým rysem jakéhokoli myšlení je těkavost. Za normálních okolností člověk není schopen se soustředit po celé minuty, hodiny a dny či měsíce na jednu záležitost. Jogíni, jejichž cílem je ovládnout vlastní mysl tak, aby necítili ani bolest, cvičí především schopnost soustředění. Soustředění mysli spočívá především ve schopnosti upnout myšlení k jedné věci, udržet je tam a nevšímat si ničeho jiného. Tedy zabránit těkání myšlenek a zaměřit celý proud myšlení jedním směrem. Tím je získána značná síla, která dokáže překonávat i velké obtíže. Případů, jež dokazují přímo magickou sílu soustředěného myšlení, je mnoho. Můžeme uvést například Beethovena při skladbě symfonie, van Gogha při malování svých obrazů nebo Edisona, když vynalézal žárovku. Při překonávání těkavosti myšlení musí mít člověk v sobě zvláštní zápal, tvůrčí oheň, zanícení.

Ale nejen zmínění velikáni, nýbrž i normální člověk může dosáhnout intenzivnějšího soustředění tím, že se upne na řešení určitého problému. Postupujeme-li ve svých úvahách a přemýšlení od jedné dílčí otázky ke druhé, podaří se nám tímto řetězením myšlení – jinak velmi nesnadné – udržení myšlenek na uzdě a zabránit jejich těkání.

Někdo se může zeptat, která denní doba je pro tvůrčí myšlení nejvhodnější. To záleží na dispozicích a zkušenostech každého jedince. Nelze dát jediný recept. Mně se například několikrát osvědčily ranní i noční hodiny. Když se ráno brzy probudím a už se mi nechce spát, začnu přemýšlet nad některými otázkami, na něž jsem večer nenašel optimální řešení. Ale stejně tak se občas v noci probudím a nemohu usnout, dokud si alespoň ve zkratce nezaznamenám své myšlenky nebo nápady. (Pokud to tak cítíte i vy, doporučuji mít na nočním stolku psací potřeby.) Některým jedincům uvede myšlenky do chodu kapitola zajímavé knihy, v níž se řeší podobné problémy. Zprvu se myšlenky ubírají směrem, jímž jde myšlení autora, ale po chvíli tak říkajíc „přehodí výhybku“ a brzy přeskočí na kolej vlastních nápadů a originálních řešení.

Podaří-li se takto rozproudit myšlení, uvědomíme si jeho velkou intenzitu v porovnání s běžným myšlením, s jeho rtuťovitostí. Nové nápady a nová řešení pak ještě přispívají ke zvýšení zanícenosti pro věc, ke stupňování určitého vnitřního napětí a k dobrému pocitu, že naše myšlení „jede na plné obrátky“. Trvá-li tento stav delší dobu, pocítíme na jedné straně jedinečný prožitek, ale na straně druhé velké vyčerpání. (Já se tomu v noci snažím vyhnout zejména tehdy, když potřebuji být druhý den fit. Ale protože vím, že se tím značně ochuzuji, někdy si tento prožitek vychutnám i když jsem druhý den nevyspalý.)

Mezi Základní metody správného myšlení zahrnujeme: logické myšlení, induktivní myšlení a deduktivní myšlení. Jestliže všechny myšlenky mají vzájemnou logickou i obsahovou návaznost, posloupnost, když jde o pravdivost a totožnost pojmů, výroků a úsudků, jde o logické myšlení. Je to jinými slovy vyjádřené „vyplývání“ jedné věci z druhé. O induktivním a deduktivním myšlení si povíme příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

A teď ještě logicky připomínám, že poslední dvě jarní přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR se konají : 13. 4. a 20.4 v Občanském klubu Kounicova 43 v Brně, vždy v 16 hod. Jejich témata: Jak stárnout pomaleji a Jak dosáhnout štěstí. Připomínám ještě i web-stránky http://www.klubdrmurphy.webnode.cz