Důchodce a duchovní život – Činnost

Autor článku: František Benda Jóga zavádí do života některé prvky, které mohly být až dosud neznámé, nebo se o nich sice vědělo, ale nebyl důvod se jimi zabývat. O tělesných cvičeních, dechových cvičeních a soustředění mysli se ví, že jsou prospěšná, a také se s nimi – ve slabším měřítku – setkáváme i v běžném životě.

Tam se jim ovšem neříká cvičení, neboť patří k normálním projevům těla. O cvičení se začne mluvit teprve tehdy, když se chceme v některém oboru více zdokonalit. Pak se musíme seznámit s jeho specifickými požadavky a začít je postupně zvládat.

Dost často je doporučována relaxace, protože nemá v běžném životě hodnotný protějšek. Je sice znám odpočinek a chvíle klidu, ale to je pouze první krok k relaxaci. Pouhé zklidnění těla a nicnedělání nestačí. Tělo sice zklidnit dokážeme, ale myšlenky, ty v naší hlavě bouří dál. Někdy dokonce tak silně, že při nich maně napínáme některé svaly – a kde je potom zklidnění? Zdá se tedy, že zklidnění mysli je prvořadé; je důležitější než utišování těla, neboť k tomu pak dochází samovolně. Jedině jóga ošetřuje jak mysl, tak tělo. V křesťanské mystice ani v buddhismu se kultuře těla nikdo speciálně nevěnuje.

Den průměrného člověka je vyplněn v podstatě dvěma činnostmi: zajišťováním živobytí a vyplňováním volného času. Zajišťování živobytí zabírá nejen většinu pracovního dne, ale potažmo i většinu života. Není tedy divu, že je považováno za činnost natolik důležitou, že na odpočinek a zábavu nebo dokonce nicnedělání se někdy díváme jako na ztrátu.

Nejhůře jsou na tom tzv. workholici: jejich zaměstnání je pohlcuje natolik, že je mají vlastně i jako koníčka, a jsou přesvědčeni, že si při své činnosti dokonce i odpočinou, takže jakýkoliv další odpočinek je pro ně zbytečný. Velký omyl: bylo by zajímavé zjistit, co je do práce žene. Jde-li o takové cíle jako je získávání peněz, majetku nebo postavení, je jejich úsilí velice krátkozraké. Jen u mála jedinců vede jejich dosažení k životní spokojenosti. Zpravidla se jejich zisky posléze obrátí proti nim už z toho důvodu, že jednostranná honba za nimi je prakticky odřízla od jiných činností, jejichž směsí se vytváří pestrost ži-vota. Je ovšem také možné, že jsou do práce hnáni strachem před chvilkami ticha, klidu a nicnedělání, se kterými se nevědí rady.

Klid a ticho relaxace jsou blahodárné pouze pro ty, kteří na tuto hru přistoupili. Jsou ale mnozí, kteří se ticha a nečinnosti bojí. Proto se obklopují různými rámusidly, aby ticho tísnivě nedoléhalo, a proti pocitům osamělosti jsou zase k dispozici mnohé zábavy, čím hlučnější, pohyblivější, barevnější a blikavější tím lepší. Proti samotě a tichu je přece nutno bojovat všemi prostředky – či snad ne?

Čapkova definici mravence: když nemám co dělat, pracuji, dostává zde novou náplň. Samota, klid, ticho a nicnedělání jsou pro člověka téměř nesnesitelné – pokud si je sám dobrovolně nevybral. Je-li do nich uvržen proti své vůli a nečekaně, znamenají pohromu. Stejný problém je ale s prací. Také ta přináší potěšení a pospěch pouze v případě, že si ji člověk zvolil dobrovolně. Ovšem všeho moc škodí; jistá umírněnost je i zde na místě.
V podstatě je lhostejné, proč se člověk zabývá činností víc, než je jeho tělu prospěšné. Rozhodující je, nakolik tím opotřebovává svůj tělesný organismus, aniž by mu umožnil nějaký způsob regenerace.
V každém případě taková zvýšená námaha škodí zdraví. Naopak výkon člověka odpočatého, zdravého a harmonicky žijícího je větší, než lidí věčně uspěchaných. A navíc přináší pocit radostné pohody.

V denním shonu, ať je už potřebný, daný řešeným úkolem, nebo uměle vyvolaný z nedostatku rovnováhy, není ani dost času zastavit se, uvědomit si pravý stav věcí a případně se poohlédnout po nějakých zásadách, kterými bychom mohli řídit další své kroky. Pokud o to ovšem stojíme.

Takové řešení nabízí jóga. Rozebírá lidskou osobnost ve všech jejích aspektech a krok za krokem vede k psychosomatické rovnováze. Mají-li být udrženy v rovnováze misky vah, je třeba zajistit, aby byly obě zatěžovány rovnoměrně. Proto je potřebné věnovat stejnou pozornost misce, na které se nacházejí problémy tělesné, jako misce, na niž jsou kladeny problémy duchovní.

S tělesnou stránkou není mnoho starostí. Každý se nachází na určitém stupni fyzické zdatnosti, a tu si snaží buď udržet, nebo dokonce zlepšovat. Dosažené změny jsou velmi snadno pozorovatelné a lze je dobře kontrolovat. Navíc existuje mnoho návodů, všeobecně známých a snadno dostupných, které je možno použít.
Problematičtější je stránka duchovní. Ta je dost podmíněna tělesnou zdatností, i když ne zcela. Mnohem více je závislá na hmotných poměrech, na výchově, okolním prostředí, cílech, zálibách, touhách (někdy ne zcela zjevných, dokonce i utajovaných). Teprve pečlivý pohled do vlastního podvědomí nám může pomoci odhalit naše pravé cíle, o kterých jsme zatím buď nevěděli vůbec, nebo jsme si je nechtěli připustit. O to se snaží ovšem jen málokdo.

Aby si člověk všechny tyto roviny, kterými jsou bezesporu jeho postoje utvářeny, ujasnil, vede ho jóga postupně jednotlivými disciplínami, ve kterých si může srovnat to, po čem třeba neprozřetelně touží, s tím, co pro něj má ve skutečnosti opravdovou cenu.

Už předem je ale každý upozorňován, že se vší pravděpodobností zjistí, jak opravdovou cenu má velice málo věcí, ale že je vpravdě bolestné se s těmi zbytečnostmi loučit. To je také důvod, proč se tolik lidí bojí zastavit se a zaposlouchat se do nabádání slabého vnitřního hlasu. Ukazuje se, že pocit vlastnictví je natolik zakořeněný, že se mnohdy nechceme vzdát ani svých starostí a nepříjemností, jen kvůli tomu, abychom alespoň něco měli a nemuseli měnit daný stav.

Takovéto záhyby lidské psychiky jsou zdrojem mnoha poruch, které sice nevypadají rovnou na nutnost vyhledat odborníka, který by nás vyvedl ze zdánlivě bezvýchodné situace, ale které dokáží člověka notně potrápit a připravit mu mnohé nepříjemné chvíle.

Jóga na své cestě k harmonii a rovnováze nám zde může podat pomocnou ruku.

Autor: František Benda, Foto: Internet