Důchodce a duchovní život – Deprese II.

Autor článku: František Benda Deprese se týká pouze mysli. Tělo a duch trvají víceméně nedotčeny, i když pozměněný, laxní způsob života na ně nějaký vliv vykonat může. Toho lze využít k obejití dočasně nezpůsobilé mysli a obrátit se tam, kam mysl nemá tak snadný přístup: k tělesným aktivitám, k návykům a rituálům.

Jinak – pokud není možno zasáhnout do myšlenkového pozadí – je dobrým lékem čekání a práce. Če-kání spoléhá na působení času, který „rány hojí“. Jednak se samo tělo dokáže s lecčíms vyrovnat, navíc se jeho prostředí a okolnosti neustále mění, takže může i prospěšné změně nahrát. Práce pak působí tak, že zaujetím odvádí pozornost od bludného kruhu neplodného hořekování a může i svými kladnými výsled-ky potěšit a přispět tak ke zlepšení nálady.
Náboženství zde příliš nepomáhá, neboť se zabývá jinými stránkami života. Nanejvýš vybízí k pokoře, a depresní stavy někdy dokonce považuje za téměř nutnou součást při uvědomování si vlastní nicotnosti proti boží velikosti. Bývá to formulováno jako výzva „vezmi svůj kříž, zapři sám sebe a následuj Krista.“ Odevzdanost Bohu a víra v dobrý konec jsou mocné zbraně zbožného věřícího. Zanech svých výčitek a pláče – k ničemu dobrému nevedou.
Dost kritická situace nastane po utrpění nějaké ztráty. Těžko říci, který obor je konfliktnější, zda oblast tělesná či duševní. Vše je zde individuální. Většinou – ač je obtížné si to přiznat – jde o narušení majetnic-kého vztahu. Prostě se cítíme ve svých představách nějak zkráceni. S tím je pak spojeno zhroucení předpo-kládaných a očekávaných událostí. Zhroutí-li se, mizí i perspektiva. Mnoho lidí žije pouze svou budouc-ností; těší se, předpokládají, připravují, budují. Na přítomnosti jim ani moc nezáleží. Uskromňují se, snaží se ji nějak přetrpět. Jde v podstatě o stavbu vzdušných zámků. Vžíváme se do představy jaké to bude až… . Připomínka, že máme žít zde a nyní není dostatečně vnímána. Teprve nějaký otřes, surově narušující sou-časný stav, nás dokáže vrátit alespoň na čas do skutečnosti. Z disproporcí mezi těmito dvěma stavy pak snadno může vzniknout deprese.
Nepříjemné myšlenkové stavy nevyřešíme tím, že budeme dál pouze nahlížet do budoucnosti. Náš bol vznikl zde a nyní, takže v této rovině je třeba jej také řešit. Není dobré nechávat si jej pro sebe a snažit se jej jakkoli ututlat. Jako platí, že sdělená radost je dvojnásobná radost, tak i sdělený žal je poloviční. Je vý-hodnější – a zdravější – jej vypovědět, vypsat nebo nějak jinak vyjádřit. Silné povahy dokáží své city po-tlačit (a celé etnické skupiny byly už dávno k tomu cíleně vedeny), ale je to dost ošidné. Hrozí nebezpečí, že nekontrolovaný přetlak vyvře znenadání na málo očekávaném místě. Snadno pak může dojít k nějakému nepříjemnému společenskému trapasu, případně se problém somatizuje, čili transformuje se z oblasti mentální do oblasti tělesné. Vznikají tak onemocnění, na které běžné léky nezabírají. Proto se moudří lékaři snaží léčit především duši a pak teprve tělo.
Pro ty, kteří se nechtějí vzdát ani podlehnout, kteří se chtějí se svou depresí poprat sami, se doporu-čuje řada návodů, které ovšem všechny předpokládají uvědomělý postoj a rozhodnutí jednat.
Nejdříve je nutno hledat objektivní příčiny deprese. To je velice obtížné. Jednak si člověk takové pří-činy nechce přiznat a už dávno je ukryl hluboko do svého podvědomí, jednak když už by se mu je poda-řilo nějakým způsobem odkrýt, stále se k nim nechce hlásit. A také jeho depresivní stav se tomu vehe-mentně brání. Téměř vždy se jedná o nějaký pocit křivdy nebo ublížení.
Je třeba obnovit důvěru ve vlastní osud. Z hodnocení dosažených úspěchů může vyplynout přesvěd-čení, že ne všechny předcházející kroky byly špatné, takže není důvod se domnívat, že i ty další budou neúspěšné. Také osud nemusí být vždy nepříznivý. Proč by se úspěchy měly vyhýbat právě nám?
Bylo dokonce sestaveno několik bodů, které by měly dokázat podat návod pro případ, že by se nás nějaký depresivní stav přece jen zmocnil. S jejich studiem by se ovšem nemělo čekat až do doby, kdy bu-dou aktuální, neboť pak by mohly vzbudit spíš nechuť než touhu po následování. Výhodnější je se preven-tivně pojistit. Tedy:
1/ Pokusit se – ovšem nestranně, bez nadržování sám sobě – nalézt objektivní příčiny svého nepří-jemného stavu. Co konkrétně vadí.
2/ posoudit možnosti vyváznutí. Utrpení přitahuje – paradoxně je příjemné být litován, ošetřován a získávat výhody proti okolním zdravým.
3/ důvěřovat ve vlastní dobrý osud a ve vlastní schopnosti. Život jde dál, a vždy se najde nějaká schůdná cesta ze zdánlivě neřešitelné situace.
4/ zachovat klid, důvěru a dobrou náladu. Záporných vlivů bývá vždy méně než dobrých a naděj-ných. Jenže ty záporné se nyní derou do popředí.

5/ vyrazit do boje s využitím všeho co zbylo. Zbavit se nepotřebného balastu. Pečovat o tělesné zdra-ví – v žádném případě nepoužívat pomocné prostředky (alkohol, psychofarmaka apod.).
6/ do budoucnosti se dívat s důvěrou. Zabývat se pouze pozitivními myšlenkami a představami. Snění v tomto případě není škodlivé.
7/ odpočívat tělesně v relaxaci, duševně v meditaci. Alespoň na chvíli abstrahovat od všech radostí i starostí. Nerezignovat: to nedokáži. Alespoň se pokusit.

Je pravda, že jde o záležitost velice složitou a nepříjemnou, ale záleží pouze na „postiženém“, aby posoudil jak se k ní nejlépe postavit. A také aby si uvědomil, co vlastně chce.

Autor: František Benda, Foto: Internet