Šípková Růženka 3

Autorka článku: Vladimíra Šlejzarová – Šístková Seděli v otevřených dveřích, opření každý o jedno futro, pokrčené nohy propletené. „Promiň,“ dotkl se Milan Vandiných kolenou.

„Stálo to za to.“
„Už to vaši viděli?“
„Ne.“ Vanda si v duchu představila, jak budou rodiče reagovat na přestěhovaný pokojík. Válendu schovala pod okno a zpola ji zakryla peřiňákem a poličkou na knížky. Vytvořila tak malý, útulný koutek, do kterého se dalo vlézt jen po kolenou přes úzkou stranu postele. Odpoledne s Milanem postavili knihovnu ke stěně proti dveřím. Když přenášeli těžký nástavec, vyklouzla Milanovi jeho polovina z rukou. Vanda tu svou pustila jen o chvilku později a dřevěná hrana police jí sedřela kůži na kolenou.
„Budeš muset jít.“
„Já vím.“ Milanovi stačilo se jen malinko předklonit, aby se jeho rty mohly dotýkat Vandiných. Blízkost jeho sedmnáctileté, dosud neholené tváře byla opojná. Nechala oči otevřené, aby ji nedostihla pachuť toho druhého polibku, toho nechtěného, vynuceného a vtíravého.
„Už tě takhle někdo líbal?“ Přišla jen dát dobrou noc. Tak jako mnoho dní, týdnů a měsíců před tím. Máma byla v koupelně a Karel se koukal na televizi. Nejdřív myslela, že je to omyl, když jeho jazyk vklouzl mezi její rty a páčil si cestu dál. „Už tě takhle někdo líbal?“

***

Hrnec s gulášem postavila na sporák. Na linku připravila talíř s příborem a opřela o něj papír se vzkazem: „Máma šla k Olině. Ohřej si guláš.“ Na skleněnou výplň dveří od pokojíku
přilepila další vzkaz: „Nerušit!“ Věděla, že to nebude mít žádný efekt. Otočit klíčem v zámku by bylo pádnější, ale klíč jí Karel sebral, když se po jedné z hádek zamkla a celý den trucovala. „Dostaneš ho zpátky, až se budeš chovat slušně!“
Zalezla pod peřinu a prochladlá chodidla opřela o žebra topení. Celá se schoulila, aby od volné strany lůžka byla co nejdál. Prsty se dotkla rtů tam, kde se jí dotýkal Milan, jakoby ten polibek chtěla chránit. Když uslyšela vrznutí dveří od výtahu a rachot klíče v zámku, pevně semkla víčka. Když budu spát, nic se nestane. Spát … jako Šípková Růženka.
„Nerušit!“ přetržené na půl leží na peřiňáku a ledová ruka, ještě zvlhlá listopadovou mlhou, tápe tmou k jejím nohám.
Ještě spí a spí a spí zámek šípkový…

Autor: Vladimíra Šlejzarová – Šístková, Foto: Internet