Ďábelská planeta 18

Autor článku: Milan Verner Drž se zpátky!“ okřikl Karsen seržanta, který se neustále dral vpřed. „Tady není cvičák.“ Sevestr se neochotně stáhl s tváří poznamenanou vzdorem. Jednají se mnou jako s malým klukem, spolkl hořkou pilulku, ale neodporoval.

„Ne tak zhurta, Ole,“ ozval se Flekoun telepaticky. „Chce nám jen dokázat, že je chlap.“
„Teď není vhodná doba na takové důkazy!“ odsekl Karsen. „Čím dřív si to uvědomí, tím lépe pro nás. Už takhle máme dost starostí,“ ukončil psychický kontakt v mírnějším tónu.
Trojice uprchlíků pokračovala v cestě, která mladému příslušníkovi Vesmírných jednotek poskytla neocenitelné ponaučení pro jeho budoucí kariéru. To, co předváděl Karsen s Flekounem byla Vysoká škola lovecká s Pytláckou akademií dohromady. Každý šelest, každý stín i téměř neznatelný pachový závan byl pečlivě analyzován a výsledek pak určoval směr dalšího postupu. Zdánlivé drobnosti, v noční džungli však důležité informace, na nichž mnohdy záleží lovcův život.
Náhle Karsen zvedl ruku.
Zůstali stát a pozorně obhlíželi stromy a keře pokropené světélkující substancí s nasládlou vůní.
„Narkouni. Jejich kousnutí způsobuje halucinační stavy a značně zvyšuje aktivitu libida,“ poučoval Janturánec Sevestra. „Pravý ráj pro feťáky a erotomany.“
„A taky se na nich dá slušně vydělat. Tahle kolonie je učiněný zlatý důl.“
Postupovali zvolna, obezřetně se vyhýbali označkovaným porostům a vzájemně si kontrolovali oblečení, nevábně páchnoucí univerzálním repelentem, který měl podobné potvory odpuzovat.
„Pozor!“ Sevestr uchopil Flekouna za paži a rychlým pohybem mu smetl malého záškodníka z límce kombinézy.
„Moc nechybělo a Flíček se do nás zamiloval.“
„Ale nešťastně. Opravdu nevím, jestli bych jeho city opětoval,“ kritickým pohledem přehlédl seržant Janturánce.
„Asi bych mu dal taky košem,“ pokýval Karsen vážně hlavou. „Není můj typ.“
„Kamarádi,“ povzdechl si Flekoun bolestně. „Proradné skety!“ zatvářil se nasupeně, zatímco jeho velké oči jiskřily plaménky potlačovaného veselí.
Tlumená exploze jim rázem pokazila náladu.
„Retonci,“ zajíkl se Janturánec. „A zatraceně blízko.“
„Maximálně tři kilometry. Větší náskok rozhodně nemáme,“ odhadl Karsen vzdálenost nepřátel a povzbudivě pohlédl na Sevestra. „Dobrá práce, seržante. Počítám, že dostali řádně za vyučenou.“
„To je však nezastaví.“
„Ne, tak lehce se jich nezbavíme. Naštěstí jsou i jiné prostředky než návnady s granáty. Viď, Flíčku.“
„Jistě. Ale jako s uděláním si nemohu na žádný vzpomenout. Copak chystáš za čertovinu?“
„Uvidíš, kamaráde. Ďábelská planeta si své jméno plně zaslouží,“ sliboval tajemně a ke značné nelibosti svých společníků odmítl sdělit jakékoliv podrobnosti.
„Doufám, že víš, co děláš,“ vzdal se Flekoun dalšího naléhání. „Nerad bych skončil jako předložka u nějakého nevzdělaného příposrouta.“
„Nikdy jsem neměl valné mínění o Retoncích, ale silně pochybuji, že by měli až tak špatný vkus.“
„Jargva coxet jargva.“
Karsenův pohled zamířil k obloze. Tmavé mraky zakrývající většinu hvězd se začínaly trhat.
„Přišlápneme, tma je náš spojenec.“
„Pěkný spojenec,“ lamentoval seržant a zuřivě si třel tvář. „Hubu mám v jednom ohni!“
„Ohnivka je výborná na oči. Uvidíš, že další žahavá vlákna už nepřehlédneš,“ přesvědčoval ho Flekoun s sžíravým sarkasmem.
„To tedy ne,“ souhlasil Sevestr a s bolestným sykáním sčítal palčivé puchýře.

„Jen seďte, kapitáne,“ generál Farrow hned v zárodku zarazil pobočníkův pokus o předpisový postoj. „Něco nového?“
„Další kamínek do mozaiky. Bohužel, nijak nám nepomůže.“
„Každá informace má svou cenu. Tak co máte?“
„Zjistili jsme, že na konto kapitána transgalaktiku Zirk byla převedena značná suma z účtu společnosti Rentax. A ta je, jak víme, financována retonskou armádou. Zač asi ty peníze dostal?“
„Platba za zásilku dopravenou na K48. Opravdu, slušné,“ uznal generál při pohledu na podtrženou částku.
„Nemůžeme jim ovšem nic dokázat. Najdou si tisíc důvodů pro tuto finanční transakci.“
„Tím spíš, že ani naše pátrání není tak zcela košer.“
Kapitán Tobin bezmocně rozhodil rukama. „Jako vždy. Retonci lžou a my podvádíme.“
„Vojenská laboratoř chce výzkumy profesora Lamsona, admirál Welmann chce mít korektní vztahy s Retonci a já chci zpět své muže. Krásný propletenec. Hrom aby do toho!“
„Možná to vidíme příliš černě. Porucha další lodi v horké zóně by byla nápadná. Ale bez téhle komedie nejsou schopni zajistit návrat komanda.“
„Tenhle problém, jde velmi elegantně vyřešit, kapitáne. I když,“ zdůraznil generál, „dost mi potrápil mozek.“
„Nechápu,“ zarazil se pobočník. „Jak?“
„Pokud se jim podaří expedici Sarah vyřídit, nebude nikdo na astroportu čekat. Náš styčný důstojník jistě požádá o odklad startu, anebo Retonci udělají velkorysé gesto a nabídnou jej sami s tím, že si zatím zaletí obhlédnout jinou základnu. Proti tomu se nedá nic namítnout. Hlavní je, získat čas pro skupinu poručíka Gordona.“
„Rozumím. Na smluveném místě naloží své komandos a navíc si zachovají zdání dobré vůle. Co však udělají v případě, že se někomu z našich přece jen podaří dosáhnout astroport a obviní je?“
„Všechno popřou. Na K48 přistála loď soukromé společnosti z Narxu a za ní oni nenesou zodpovědnost.“
„Odletí? … Sami?“
„Bez sebemenšího zaváhání. Tahle rasa si na přílišný jemnocit nepotrpí,“ generál Farrow si nedělal žádné iluze o retonské morálce.

Autor: Milan Verner , foto: internet