Ďábelská planeta 20

Autor článku: Milan Verner Čtyřčlennou skupinu po zuby ozbrojených Retonců poháněla touha po pomstě i vidina báječné odměny. Po bitvě u Jangaru, bylo sjednáno příměří s Pozemskou unii, nicméně jejich bojechtivá rasa nevynechala žádnou, ani sebemenší příležitost, k provokacím a drobným šarvátkám. Záškodnická akce na K48 byla jednou z nich.

„Teď už nám neutečou,“ Tark Zir pozvedl svou zbraň ve vítězném gestu, když dozněly výstřely i smrtelný skřek tropaxe.
„Brzy budou litovat, že se narodili,“ zaskřípal zuby Nir Vor. „Čeká je dlouhé a bolestné umírání. Můj bratr Ass Zor bude krutě pomstěn.“
„Všechny naše padlé pomstíme. Zenorské ploštice se můžou těšit na bohatou hostinu.“
S připravenými zbraněmi vyrazili za uprchlíky. Postupovali rychle, ale ne bezhlavě. Návnada s granáty stála život jednoho z nich. Ass Zor zemřel, nyní tedy musí zemřít i jeho nepřátelé.
Porost masožravých Xartů vzrušoval sílící pach Retonců. Analyzační buňky upřesňovaly směr, vzdálenost a vyčkávaly na okamžik, až bude kořist v dosahu úchopných šlahounů.
„Máme je,“ zašeptal velitel Tark Zir ke svým mužům a ukázal na pachový detektor. „Ukrývají se za těmi stromy.“
„Nerad si hraju na schovávanou.“ Nir Vor vyměnil zásobník trhavých nábojů za termostřelivo a zamířil ke kořenům největšího stromu. „Hned je vyženu.“
Oslnivé výbuchy těžkých termostřel, doprovázené pekelným žárem, postupně explodovaly u dvaceti stromů, ale kýžený efekt se nedostavil. Žádný z uprchlíků nevystrčil ani nos.
„Nejsou tam!“ vztekal se Nir Vor. „Zase nás přelstili!“
„Daleko být nemohou,“ Tark Zir věřil v úspěch. „Vpřed!“
Vyrazili v rojnici připraveni opětovat palbu. Proběhli padesát metrů nekrytého prostoru aniž padl jediný výstřel. Napětí vystřídalo zklamání.
„Kde jste? Ukažte se!“ zahulákal rozzuřený Nir Vor a mimoděk pohlédl do koruny stromu. „Zpátky!“ zaječel, když postřehl hrozící nebezpečí.
Varování však přišlo příliš pozdě. Nespočetné množství šlahounů posetých ostrými trny se vrhlo na překvapené Retonce a nedalo jim žádnou šanci vymanit se ze smrtícího sevření.
Tark Zirovi se podařilo uvolnit ruku a laserovou pistolí přepálit většinu pichlavých pout. Snad by unikl, avšak omračující jed mu zastřel smysly. Malátně se pohyboval v kruzích a křečovitě tiskl spoušť.

Noční džunglí se ozývalo bolestné sténání umírajících Retonců a sporadické záblesky laserových zbraní.
„Strašné,“ vydechl Sevestr. „Být sežrán za živa…“
„Osud, seržante. Ostatně, tady není lítost na místě.“
Sevestr pohlédl tázavě na Flekouna.
„Na Heseru bylo mnoho Janturánců předhozeno žahavým medúzám. Jen tak, pro jejich pobavení. A další naše kolonie na Sirtu byla vyvražděna stejně krutě.“
„Já vím. Na akademii se učíme dějiny.“
Flekoun ho neuznal za hodného pohledu. Jako had se prosmýkl hustým křovím a zmizel z dohledu.
„Snad jsem se ho nedotkl?“ zrozpačitěl Sevestr. „Retonské anexe janturánských kolonií jsme probírali v prvním ročníku.“
„Zajímavé téma pro nás, seržante, ale pro Flíčka bolestná vzpomínka. Na Heseru zahynul jeho starší bratr.“
„O čtyři méně,“ ohlásil Flekoun stručně výsledek svého průzkumu. „Takže, co teď, Ole?“
„Moc toho na výběr nemáme. Musíme se dostat na astroport Noris. Bohužel, tohle vědí i naši protivníci. Otázkou tedy je, jakou taktiku zvolí.“
Janturáncův pohled zamířil k Sevestrovi.
„To záleží na počtu a technice, s kterou disponují. Podle mě…“ zarazil se Sevestr, ale když viděl, že mu lovci pozorně naslouchají, rozvíjel dál své úvahy. „Retonci rozhodně neplánovali divokou honičku po všech čertech, ale naši likvidaci ze vzduchu.“
„Může být,“ připustil Karsen. „Chtěli to s námi rychle skončit, ale díky Gordonovi jim sklaplo.“
„Deset se jich smaží v pekle, což by mohla být dobrá polovina jejich původního stavu. A ti, co zůstali, nebudou mít lepší zbraně než máme my.“
„Žádné bojové kombinézy?“
„Ne,“ zavrtěl Sevestr rezolutně hlavou. „To by je Xartové tak snadno nedostali.
„Deset na tři, nechal se slyšet Flekoun. „Domnívám se, že tohle nejsou příliš radostné počty.“
„Možná jich bude méně. Retonská komanda nejsou obvykle příliš početná.“
„Tak ubereme. Děvět, sedm, pořád je to víc než dost na dva pytláky a jednoho zelenáče z Vesmírných jednotek.“
„Nech ty matematiky, Flíčku. Na Termalu jsem vodil za nos třicet chlapů i s poručíkem Hendersonem a elektronickými ohaři. Nebýt tenkrát takový měkkota, mohl jsem mít vystaráno na hezky dlouho. Landoři. Jo, za ty se opravdu královsky platilo.“
„Musíš ovšem uznat, Ole, že tihle gauneři přece jen mají o kapánek vyšší kvalitu než ti blátošlapové z Patroly.“
„Však ono se to nějak vyvrbí, žabáčku. Ostatně, teď už je pozdě troubit k ústupu.“
„Hankvazara!“ ulevil si Flekoun svou oblíbenou nadávkou. „Chtělo by to nějaký geniální nápad.“
„Jsi na řadě, Flíčku. Další past nechám na tobě.“

Autor: Milan Verner , foto: internet

Vaše náměty na Prolog zasílejte na e-mailovou adresu novotnaire(a).seznam.cz.