Jak využívat moc našeho podvědomí – 114

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Pro dnešek jsem slíbil napsat něco o „naší Knize života“. Pro čtenáře to nebude nic nového, protože takto je v literatuře někdy označováno naše podvědomí, jelikož to, co do naší „knihy života“ zapisujeme, jsou nejen události, ale i naše pocity.

A co člověk
do té své knihy zapíše – obrazně řečeno „zaseje“- to také po čase sklidí. Proto prvním
pravidlem každého z nás by měla být ohleduplnost, která vyplývá z empatie„ – tedy
vžití se do postavení a myšlení toho druhého. Chceme-li být považováni za člověka
příjemného, člověka s kterým se lidé nenudí, pak empatie není jen ctnost, ale přímo
základní předpoklad. Samozřejmě, že nudu nesmíme přitom zahánět ani vnucováním
se s vtipy „za které už byl Žižka po škole“, jak jejich otřepanost charakterizuje lidová
moudrost,
Z toho pak může být vyvozeno druhé ponaučení nebo heslo: „Chovej se k jiným
lidem tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě“. Třetím ponaučením je naslouchání.
To bychom mohli konkretizovat takto: Nemluvte jen o sobě a nechte také mluvit jiné.
Samozřejmě jim neskákejte do řeči. Ono to naslouchání jiným lidem je umění – a lze
říci, že je neovládá každý. To možná znáte sami z vlastních negativních zkušeností.
Já jsem například poznal jednu paní, která je v tom skákání do řeči, když ne „mistryní
světa“, tak alespoň „mistryní Evropy“. Prostě, při rozhovoru s ní nemáte vůbec šanci
dokončit větu. Kdyby šlo jen o nezávazné povídání, dalo by se nad tím mávnout rukou.
Jenže ono se to projevuje i při věcném a úředním jednání – a to už pak je přímo ke
škodě věci.
Určitým protikladem empatie je fanatismus.Nemám rád fanatiky už proto,že dokáží
i z původně dobré myšlenky udělat její naprostý opak.Historie nám o tom dává řadu
příkladů, jak se fanatici ve jménu „dobré věci a ideje“ dopouštěli zločinů krutostí i vražd.
Stačí zde připomenout pouze církevní inkvizici. Její řádění se dá srovnat snad jen
s mučením gestapáků za nacistické okupace nebo estébáků v padesátých letech. To
uvádím jen tři nejznámější dějinné události. Ta řada fanatických případů z dávné
i nedávné historie by ale byla velmi dlouhá. Ať už bychom sáhli do náboženského
„koše“ nebo do „košíku“ nacionálního či politického – a to ze všech světových stran.
Co spojuje všechny fanatiky bez ohledu na jejich víru nebo barvu pleti? To,že jsou
Zaujati pro nějakou myšlenku, názor nebo víru. To by ovšem samo o sobě nebylo tak
špatné. Ale oni nejsou jen zaujati.Oni jsou slepě zaujati a žádný jiný názor nebo postoj
neuznávají.Tolerance je jim cizí, proto všechny ostatní lidi, kteří nesdílejí jejich slepou
víru, nesnášejí – či spíše můžeme říci, že je nenávidí jako nepřítele. Jedním z těch
dnešních nejkrutějších a nejbezohlednějších fanatických projevů je terorismus. Jeho
stoupenci nejenže si vůbec neváží života jiných lidí. Teroristé si neváží ani vlastního
života,protože věří, že když zemřou a vezmou s sebou co nejvíce „ďaurů“ (muslimové
tak označují jako „nevěřícího“ každého příslušníka jiného vyznání), tak budou za to
odměněni. Například tím, že v Mohamedově ráji je budou obletovat hurisky, což jsou
věčně mladé dívky, které tam muže oblažují ve všech jejich potřebách a žádostech –
včetně sexuálních. Důsledkem a důkazem toho jsou pak sebevražedné atentáty.
Fanatici jsou ale i v jiných sférách našeho života. Mnozí se pohybují mezi námi
aniž bychom poznali, že jsou fanatici.. Ať již jde o ty zmíněné náboženské fanatiky,
kteří se projevují i tím, že nám vnucují různé tiskoviny svých sekt, nebo třeba o fandy
různých sportovních klubů, kteří dokáží téměř po každém víkendu plnit stránky
novin svými násilnými kousky, excesy a exhibicemi. Fanatici jsou ale také mezi
léčiteli a lékaři. Už proto, že mezi poctivými léčiteli se vyskytují i šarlatáni, kteří
zneužívají lidského trápení ke svému snadnému obohacování. Právě mezi těmito
šarlatány je mnoho fanatiků, kteří dokonce své „pacienty“ zabíjejí. Určitě jste také
četli o slovenském léčiteli, kterému pacientka zemřela přímo pod rukama, protože
jí nedovolil, aby vyhledala lékaře. Jiný léčitel zase „léčil“ zhoubný nádor prsu tak
dlouho, že už bylo skoro pozdě na medicínský zákrok. Naštěstí pacientka ještě na
poslední chvíli prozřela a podstoupila potřebnou chemoterapii a ozařování. Tak si
zachránila si život, ale stala se terčem fanatiků, kteří jí neomaleně vytýkali, že prý
„zradila“ alternativní medicínu, když se obrátila na lékaře-onkologa. Z toho plyne, že
někteří léčitelé uznávají pouze svou – tzv. „alternativní medicínu“. Stejně jako
někteří lékaři pohrdají všemi „šarlatány“, aniž by rozlišovali mezi těmi špatnými
a dobrými léčiteli. A opět jde spíše o lékaře průměrné a podprůměrné, kteří se bojí
konkurence, kteří léčí projevy a důsledky nemocí a nikoli jejich příčiny, protože si
ještě své vzdělání nestačili doplnit novými poznatky o psychosomatických příčinách
většiny neduhů. Pro fanatiky je totiž typické, že nikdy nejde o „špičky“ daného oboru
a také to „házení do jednoho pytle“ menšiny podvodníků s většinou poctivých
léčitelů, kteří ve své činnosti vidí i určité poslání – pomáhat lidem. A jejich pacienti
či klienti je vyhledávají někdy také pro jejich empatii, kterou občas nenachází u lékařů
praktických či odborných. Příště si povíme o „subjektivní víře“.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Do své „Knihy života“ si pro dnešek můžete zapsat třeba návštěvu web-stránek klubu http://www.klubdrmurphy.webnode.cz nebo i mé poradny, která vám pomůže se zkvalitněním života a rozvojem osobnosti v každém směru, ke zlepšení duševního i fyzického zdraví. Poradna je v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz).