Jak využívat moc našeho podvědomí – 115

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Na dnešek jsem slíbil, že si povíme o „subjektivní víře“. Když řekneme, že duševní léčba spočívá výhradně v účinku čistě subjektivní víry, neříkáme si nic nového. Jinými slovy jsme si to již říkali.

Stejně jako to, že subjektivní přání se uskuteční tehdy, když vědomí (objektivní duch) potlačí všechny rozumové námitky. Jde tedy spíše o vysvětlení uvedeného pojmu a vztahu mezi subjektivním přáním a subjektivní vírou. Můžeme tedy dodat, že subjektivní duch (podvědomí), na kterého se obracíme se svým subjektivním přáním, nám je splní na základě subjektivní víry, její síly a vroucnosti.

Připomeňme si také fakt, že naše podvědomí představuje i zdroj nových myšlenek. Že nás neustále informuje i o základních rysech naší osobnosti, o našem skutečném talentu, o našem poslání. Ale také nám napoví, jak tento talent rozvíjet, jak toto poslání naplnit. Z toho také plyne, že bychom podvědomí neměli „úkolovat“. Proto také nemám rád, když někteří autoři používají slovo „afirmace“ namísto „sci-modlitby“, protože afirmace znamená podle slovníku: „tvrzení, ujištění, přisvědčení, stvrzení“. Namísto pokorné modlitby, vyslovení přání a díků za jeho splnění, tedy tito autoři doporučují zpupné tvrzení!
K tomu bych jen podotkl, že silám podvědomí bychom ani neměli „předepisovat“ způsob splnění našeho přání. Uveďme si příklad. Řekněme, že žádný z nás si nepřeje být chudý. Už proto, že podle Dr.Murphyho je „chudoba duševní nemoc“. Takže si přejeme být bohatí. Ale už bychom neměli říkat: „Přeji si vyhrát ve sportce, abych byl bohatý“. Co když naše podvědomí má pro nás připraven jiný způsob zbohatnutí? Například výhru v loterii, výhru ve spotřebitelské soutěži nebo povýšení v zaměstnání či – trochu to pro názornost přeženu – že budeme dědit po bohatém strýčkovi z Ameriky. Prostě my si představujme cíle svého přání a způsob jeho splnění, volbu vhodného prostředku, ponechme s důvěrou na kosmické energii a podvědomí. Totéž se týká i přání nemocného opět se uzdravit. Tak jako lékaři nebudeme předepisovat, jak nás má léčit, tak to nemůžeme vnucovat ani podvědomí. Musíme si rovněž uvědomit, že vyléčení nestojí v cestě nic jiného než vlastní způsob myšlení.

Někdy se také cituje Paracelsus, který byl jedním z nejúspěšnějších léčitelů své doby (žil na přelomu 15. a 16. století ve Švýcarsku): : „ Ať je obsah tvé víry správný či nesprávný, účinek je týž…Je to víra, která působí pravé zázraky…“ S koncem citátu souhlasím. .Ano, je to víra, která působí zázraky. S první částí výroku ale musím polemizovat. Ne, není jedno, zda je obsah naší víry správný nebo nesprávnýNaopak. Nesprávný obsah víry může poškodit výsledek (tedy účinek) naší sci-modlitby a kdybychom někomu přáli zlo, může se ten účinek obrátit i proti nám jako „bumerangový efekt“. Takže výrok Paracelsa berme s ohledem na fakt, že před pěti stoletími neexistovala věda o podvědomí podporovaného vírou a že také za půl tisíciletí se podstatně změnil i způsob myšlení. Lidé ve středověku a na počátku novověku neměli mnoho příčin k optimismu. Nezapomínejme (jak jsem se zmínil minule), že inkvizice řádila od 13. až do 19.století. Tento hon na „kacíře“ používal nejen mučení, ale i systém povinné denunciace. Stávalo se, že ten, kdo měl povinnost udat a neudal, sám skončil nejen před církevním soudem, ale často (jako pomocník „ďáblových zplozenců“) byl upálen stejně jako ten, kterého měl denunciovat.

O optimismu nemluvím náhodně.Tento postoj k životu je velmi důležitý.I když dnes
Nebudu popisovat žádný konkrétní příklad ze své poradny, musím konstatovat, že
u většiny klientů a klientek musíme začínat změnou způsobu myšlení. U pesimisty se
prostě nedá předpokládat kladný výsledek, protože už každý náznak k lepšímu hned
zmaří svým negativismem. To není ale jen moje zkušenost. Nedávno byly například
zveřejněny výsledky výzkumu vědců z Texaské univerzity. Jejich výzkum odhalil, že
u lidí s pozitivním pohledem na život se méně často projevují i známky sešlosti
věkem než u pesimistů. Z tohoto zjištění vyvodili, že kromě genetické výbavy
ovlivňuje proces a rychlost stárnutí duševní zdraví a psychosociální faktory. To se
pak podle nich projevuje také na vzhledu člověka. Zatímco pesimista má pokleslé
koutky úst, optimista je má zdvižené, jeho řasy jsou přirozeně prohnuté, čelo hladké.
Naproti tomu u pesimisty se hluboké vrásky táhnou obloukovitě směrem k bradě
a kolem ní. Pokud jsou tyto vrásky obzvlášť hluboké, pak to je výraz faktu, že tento
člověk je zcela znechucen životem, trpí silnou podezíravosti a naprostou nevírou
a nedůvěrou v kohokoli a v cokoli.

Samozřejmě zde nejde jen o vzhled, ale o celkový postoj k životu. Náš život není
tak dlouhý, abychom si mohli dovolit mrhat časem. Proto si znovu opakujme zásady:
Neodkládejme svá rozhodnutí, zbavme se váhavosti. Buďme nároční v prvé řadě na
sebe a pak i na ostatní. Vždycky trvejme na kvalitě a buďme přesvědčeni o tom, že
každý den pro nás znamená i novou příležitost. Svědomitě pracujme, ale také si
užívejme života. Prožívejme s radostí i své drobné úspěchy Ale o tom zase až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Pro pozitivní myšlení si dnes můžete otevřít i web-stránky klubu http://www.klubdrmurphy.webnode.cz nebo, máte-li nějaké problémy, tak zavolat a objednat se do mé poradny, která pomáhá ve zkvalitnění života a v rozvoji osobnosti v každém směru, stejně jako ke zlepšení duševního i fyzického zdraví. Poradna je v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz).