Procesy a teorie stárnutí

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Už ve středním věku je lidské tělo náchylné k opotřebování. Klesá fyzická i duševní díla. V západních zemích je průměrná díélka života kolem 70 let. Horní hranice může dosáhnout 120 let. Ale v průběhu druhé poloviny života je člověk náchylný k problémům fungování těla, stíhají ho rlzné chronické nebo smrtelné nemoci.

Jde o kardiovaskulární, trávicí, vylučovací, nervové, reprodukční choroby a problémy. Mezi nejčastější nemoci stárnutí patří Alzheimerova choroba, artritida a rakovina, dále je to diabetes, deprese a srdeční onemocnění. Lidské bytosti dosáhnou vrcholu růstu a vývoje do 20 let. Stárnutí je normální přechod po uplynutí této doby horečné činnosti. Zdraví a životní styl spolu s genetickou výbavou jednotlivce, určují reakci na tyto změny.
Tělesné funkce , které jsou nejčastěji postiženy opotřebování patří:

1. sluch, pokles je patrný zejména ve vztahu k nejvyšším tónům
2.podíl tuku na svalech se může zvýšit o až o 30%. Typicky, celkové zateplení těla tukem přímo pod kůži je tenké a hromadí se kolem žaludku
3.schopnost těla vylučovat tuky, je narušena tak se ukládání tuků zvyšuje, včetně cholesterolu
4. množství vody v těle se nižuje, což snižuje schopnost těla absorbovat vodou rozpustné živiny.
5.Zmenšuje se množství slin vysýchá mazivo
6.činnost játer a ledvin se stávají méně efektivní, což bude mít vliv odstranění tlesných odpadů
7.množství proteinu je sníženo, což vede k smršťování ve svalové hmotě a snížení kostní formace, což může přispívat k osteroporéze .

Příčiny a příznaky
Existuje několik teorií o tom, proč stárnoucí tělo ztrácí funkci. Je možné, že několik faktorů společně pracovat nebo že jeden konkrétní faktor je viníkem daného jednotlivce.
Do této teorie náleží:
• Naprogramované stáří, nebo teorie časového stárnutí. Top znamená, že stárnutí buněk pro každého je naprogramováno v genech, a tam je číslo předvolby možných obnovování v životě dané buňky. Když se buňky odumírají rychlejším tempem, než jsou nahrazeny, orgány řádně nefungují, a oni nedokáží udržet funkce nezbytné pro život.
• Genetická teorie. Lidské buňky si udržují vlastní životnost a likvidaci na chromozomové úrovni.
• pojivové tkáně, nebo teorie křížového propojení. Změny ve stavbě pojivové tkáně mění stabilitu
tělesných struktur, což způsobuje ztrátu elasticity a fungování a vede k příznakům stárnutí.
• snadné trávení, které je sníženo, vede snížení produkce žaludeční kyseliny.
• svalové síly a koordinace, které se snižují doprovázejí ztrátu mobility, agility, a flexibility.
• pohlavní hormony a sexuální funkce se snižují.

Pocity chuti a čichu se snižují
kardiovaskulární a dýchací systém, vedou ke změnám směřujících ke snížení kyslíku a živin v celém tělě.
• Nervový systém se mění v méně efektivní přenos nervového impulsu, reflexy, že tak ostré, a snižuje se paměť a schopnost učení.
• pevnosti kostí a hustota kostní hmoty se snižuje.
• hladiny hormonů postupně klesají.. Štítná žláza a sexuální hormony jsou obzvláště postiženy.
• Visual schopnosti klesají Věkem související změny mohou vést k makulární degeneraci.
• je ohrožena schopnost produkovat vitamín D ze slunečnímu záření.

Teorie volných radikálů Tato teorie stárnutí je založena na skutečnosti, že probíhající chemické reakce z buňky produkují volné radikály. Za přítomnosti kyslíku, tyto volné radikály způsobují odbourávání buňek. Jak plyne čas umírá více buněk nebo ztrácejí schopnost fungovat, a tělo přestává fungovat jako celek.

Imunulogická teorie
Imunologická teorie si všímá lidského imunitního systému, který je oslaben a tělo je náchylnější k infekcím a poškození tkání. V konečném důsledku mohou tyto změny způsobit smrt. Také, jak systém hůře fuguje, tělo je náchylnější k autoimunitním reakcím. Tělesné buňky jsou tělem považovány omylem za cizorodý materiál a jsou tělem ničeny nebo poškozovány.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet