Jak využívat moc našeho podvědomí – 120

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsme si pověděli o několika zásadách a prvcích, které by nám měly přinést štěstí a spokojenost, což také může ovlivnit naše zdraví. Řekli jsme si,že štěstí je velmi silným krátkodobým zážitkem a spokojenost je stav.

Na dnešek jsem vám slíbil napsat o tom, jak lépe prožívat přítomnost. Nejdříve se ale ještě vrátím
ke štěstí a úspěchu. Je důležité si uvědomit, že pokud těchto prožitků štěstí a úspěchu
je více v řadě za sebou, pro člověka to znamená silný podnět k dalšímu rozvoji a růstu.
Tak se stává úspěšnou osobností, která své štěstí neprožívá jen navenek, ale i vnitřně.
Uvědomme si také, že pokud prožíváme příjemné chvíle nebo myslíme na příjemné
věci, nemůžeme zároveň myslet na jejich protiklad.Takto vlastně zároveň vytěsňujeme
nepříjemné a negativní myšlení do pozadí.

Četl jsem knihu americké autorky Barbary de Angelis TAJEMSTVÍ OKAMŽIKU (Nakladatelství TALLPRESS Praha, 1996). Tato kniha má podtitul „Aneb jak neodkládat štěstí“, což je i naše téma. Bohužel, uvedené nakladatelství si v knize stanovilo, podmínku: „Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.“ Protože se mi nepodařilo tento souhlas získat (snažil jsem se telefonicky i za pomoci elektronické pošty), jsem nucen upustit od citací a uvedenou knihu pouze recenzovat.

Tato kniha má čtyři části. První se nazývá „Hledání skutečných okamžiků“. Zde
autorka vyzývá, abychom prozkoumali své duševní hodnoty, podívali se upřímně
na svůj život, pohlédli hluboko do svého srdce a neodkládali své štěstí. Nijak se to
neliší od naší zkušenosti.Tak jsme si to v podstatě už říkali. Vzpomínáte?„.Jde také
o to, abychom si ten šťastný okamžik nebo „náš den“ dokázali skutečně prožít
a vychutnat. A netěšili se jen na konkrétní okamžik, který snad přijde v nějakém
budoucnu.“ O štěstí se v knize říká, že je řadou skutečných okamžiků a také
uměním, v němž se musíme neustále cvičit a zdokonalovat, stejně jako se
sportovec nebo umělec zdokonaluje pravidelným tréninkem.

Druhá část nese název „Skutečné okamžiky a život“. Autorka tu cituje Charlese
du Bois: „Důležitou věcí je být v každém okamžiku schopni obětovat to, co jsme,
tomu, čím bychom se mohli stát.“ Nevím, proč tento citát použila v kapitolce, kde
píše o životních změnách a o tom, že bychom měli nalézt odvahu říkat NE věcem,
které nám neslouží. Ale já bych s tím trochu polemizoval. Nejsem proti změnám.
Konečně, těch změn jsem v životě prodělal mnoho. Někdy to bylo z vlastní vůle
- a to je vždycky nejlepší – jindy z vůle jiných. Dokonce i ze zvůle jiných lidí. To je
pak nejhorší. Citát v onom kontextu mi ale připadá, jako bychom měli za všech
okolností a jen pro tu změnu „obětovat, to co jsme“, třeba pro nějakou chiméru,
pro nějaký okamžitý nápad. Ona je ale vůbec otázka, co si pan Charles du Bois
představuje pod uvedeným termínem „co jsme“. Pokud jde o podstatu našeho
bytí, naší existence, našeho myšlení, pak bych to asi neobětoval nebo se velice
rozmýšlel, zda to má smysl obětovat. Jestliže ale jde pouze o náš post nebo
postavení ve společnosti, lidově řečeno „o naše koryto“, pak je to samozřejmě něco
jiného. Pak bych rovněž souhlasil s autorkou, když říká, že pokud chceme provést
změny ve svém životě, nemusí to vždy znamenat, že jsme dosud něco dělali
špatně a že příčinou změn může být pouze to, že nastal jejich čas. Prostě něco
dozrálo. Jen bych ale zdůraznil to sousloví „pokud chceme“, protože to je podstatné.
„Skutečné okamžiky a mezilidské vztahy“ – to je název třetí části. Zde se mluví
o lásce, ženách a mužích a rodinném soužití. Jako galantní muž budu v recenzi
věnovat pozornost kapitolám o ženách. A nebudu vůbec polemizovat s tvrzením,
že milé ženy dokáží proměnit všednost v zázraky, že potřebují okamžiky samoty
a tichých úvah, aby si uvědomily, kolik ze sebe vydávají. Autorka je žena a tak asi
ví, že dámy si musí přestat dělat starosti kvůli tomu, co si myslí druzí, aby mohly
prožívat skutečné okamžiky a nalézt středobod svého světa. Avšak co se týče mužů,
musím se alespoň části z nás, kteří jsme schopni empatie, zastat před takovým
zevšeobecňováním, jako, že jsme se stali „mistry v necítění“, že za naše mužství
platíme otupěním schopnosti cítit. Také si myslím, že znám lepší způsob prožívání
společných okamžiků s ženami než v slzách, jak uvádí paní Barbara. K poslední části
knihy se vyjádřím příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Skutečné okamžiky můžete prožívat i nad otevřenými web-stránkami klubu http://www.klubdrmurphy.webnode.cz nebo, máte-li nějaké problémy, tak je můžeme společné prožívat v mé poradně, která pomáhá ve zkvalitnění života a v rozvoji osobnosti v každém směru, stejně jako ke zlepšení duševního i fyzického zdraví. Poradna je v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676) nebo e-mail: drzch@quick.cz)