Když má šéf pět žen – román na pokračování 30

Autorka článku: Irena Fuchsová KONEČNĚ PONDĚLÍ. Antonín zatím postával na chodníku. Zalil muškáty, a když oždiboval suché listy a uschlé květy, konečně ji uviděl.

Vyšla na rohu ulice, nesla dvě veliké tašky, měla na sobě rozevláté šaty a vypadala úžasně! Antonín stál jako přimražený a bez dechu na ni koukal.
Jitka se zastavila také.
Bože, ta je krásná! Bože, jak já ji miluju! Jak já ji chci! Hned! Celou!
Antonín nebyl věřící, ale asi jako každý, kdo se někdy dostal do úzkých, volal Boha. Bože, udělej s námi něco nebo se zblázním, šeptal a pomalu krok za krokem, se rozešel k Jitce.
Tony! Miláčku!
I Jitka měla pocit, že přestává dýchat. Tony! Tony! Přesně takhle pomalu jsi šel ke mně na té pláži! A i když teď nejsi nahý, tak jsi nádherný, jako bys nahý byl! A já po tobě toužím tak, jako jsem ještě nikdy po žádném chlapovi netoužila! Tony, já tě miluju! Poprvé v životě nějakého chlapa takhle miluju! Tony! Chytni mě, obejmi mě, drž mě! Zatáhni mě do Odpočívárny a pomiluj mě! Miluj mě všude! Na zemi! Na křesle! Na stole!
Ach, Tony! Tony! Všude se budeme milovat! Všude! Po celé Odpočívárně!
I ona se pomalu rozešla k Antonínovi. A tak oba šli a šli a zastavili se asi dva metry proti sobě.
A Antonín v tu chvíli dostal strach.
Bože, tys mi nepomohl! Tys mi neporadil! Klidně mě necháš jít deset, dvacet metrů a nic! Žádné vnuknutí! Za chvíli k ní dojdu a co mám udělat potom? Samozřejmě! Jako bych tě slyšel!
„Proč bych ti měl radit? Kdybych měl každému pomáhat v takových prkotinách, to bych neměl čas na nic jiného!“
Bože! Ale tohle přece není žádná prkotina! To si jenom ty myslíš, že je to prkotina a proto mi nechceš pomoct! Necháš mě v tom a já jsem v koncích!
Antonín se rozhodl. Ne. Já jí dneska ještě nic říct nemůžu. Jak jí mám takhle najednou říct, že jsem od čtvrtka na nic jiného nemyslel, než na ni? Jak jí mám říct, že už několik dní na nikoho jiného a na nic jiného nemyslím, než na její meruňkovou pleť, na její tělo, na její vlasy,
na její hlas…
Ach, Jitko! Jitko! Ne! Nemůžu ti nic říct! Třeba ses spustila s tím fotografem, co já vím! A já ti budu pro smích.
Ne, ne, ne. Ještě počkám!
I Jitka dostala strach. Najednou se strašně zastyděla. Jako malá holka. Přece mu nemůžu říct, že jsem ho viděla na pláži nahého a vzrušeného? Přece mu nemůžu říct, že jsem se do něho zamilovala, když šel proti mně nahý a tak… tak strašně moc vzrušený! Jak ho znám, začal by se chechtat! Ne, ne! Ve čtvrtek vyváděl jako divý a já mu mám dneska vyznat
lásku? Takhle kách?!
Určitě mi jde naproti, aby mi vynadal, že jsem si dovolila na dva dny zmizet a já mu budu vykládat něco o tom, jak šel proti mně nahý na pláži a jak jsem po něm zatoužila a toužím po něm i teď a chci, aby…
Ne! To prostě nejde!
A tak se ti dva lidé, kterým dohromady bylo něco přes osmdesát let, zalekli toho, co jeden k druhému cítili a kouzlo, které na sobě oba vůči tomu druhému pocítili, to kouzlo se alespoň pro tuto chvíli někam vytratilo.
„To je dost, že ses uráčila přijít do práce! A co to táhneš?“ Antonín ukázal na tašky a
zachechtal se. „Vyhodili tě z domova, protože se flákáš u moře, místo aby ses starala o
chudinku Medarda, který má o tebe strach?“
Jitka se také zasmála.
„Tony! Mně se po tobě tak stýskalo!“ Aspoň tohle mu snad říct můžu, pomyslela si a natáhla k němu ruce s taškami.
„Neseš tam něco i pro mě,“ zeptal se jí Antonín, a když kývla, tašky jí vzal. „Tak co? Jak ses měla?“
Ten je ale natvrdlý! Já mu řeknu, že se mi po něm stýskalo a on, jestli mu něco nesu! To víš, že jo! Nesu ti svíčkovou s kuřetem, o kterou jsi v neděli přišel! Ty jsi moje sladké dřevo, viď, Tony, miláčku můj? Jitka mu dala sesterskou pusu na tvář, ale Antonínova vůně ji zradila. Ve vteřině byla zpátky na té pláži…
Ach, Tony! Tony…
Radši ucukla.
I Antonínovi ta vteřina stačila k tomu, aby se mu znovu zamotala hlava. Jak ta krásná ženská voní! A jak je opálená! Copak nikdo nevidí, jakou krásnou ženskou si teď vedu do svého Babince?
Ty její blbý tašky blbý!
Člověk má plné ruce a nemůžu jí ani otevřít dveře, natož abych ji chytil a držel a líbal…
Šli spolu do Odpočívárny, ostatní na ně halekali, Jitka jim odpovídala a Antonín byl najednou strašně nešťastný. To jejich první setkání dopadlo tak, jak si vůbec nepředstavoval.
Katastroficky!
Pak si všiml pobledlé Libušky a smutně si pomyslel, že je na tom stejně jako ona. S tím rozdílem, že ten její zrzoun za ní za chvíli celý šťastný přiletí!
Zatímco se Jitka za svou skříní převlékala, vyřídil jeden telefonát a pak se na ni otočil.
„Tak co? Jak dopadlo focení?“
Jitka se usmála.
„Dobře. Byli spokojení. Dostala jsem už zálohu. Až ten katalog vyjde, pošlou mi ho. Ukazoval mi, co nafotil a vypadá to dobře. Myslím, že se mi nabídky jen pohrnou. Takže počítej s tím, Tony, že ti s tím tady brzy seknu.“ Jitka to řekla naprosto vážně a pohledem si Antonína vychutnávala.
Antonín se na ni díval a najednou si připadal strašně opuštěný a sám. Jitka si všimla,
jak se zarazil a tvář mu zešedla. Vypadal jako nešťastné dítě.
Proč pořád děláš ty přiblblé srandičky, káčo pitomá, začala si v duchu nadávat. Proč je děláš i teď, po tom, cos Tonyho viděla na pláži, jak jde k tobě, jako byste k sobě patřili odjakživa a navždy? Na té pláži byl tak šťastný! A co to udělalo s tebou, o tom radši nemluv…
Jitka po něm opět pocítila silnou touhu. Stejnou jako na té pláži. Toužila po tom, být u Tonyho co nejblíže. A najednou jí bylo všechno jedno. Hodila hlavou a rezavá hříva se jí rozletěla kolem opálených tváří.
Antonína její vůně zasáhla jako rána pěstí. Bože, ať mi tohle nedělá, nebo ji znásilním! To bude sousto pro bulvár!
Prodavačka znásilněná na stole s nezaplacenými fakturami!
A budeme na fotkách oba! Ona i já!
Raději opatrně o krok ustoupil. Ale Jitka k němu o ten krok přistoupila blíž. A pak udělala ještě jeden krok a ještě jeden. Najednou stála těsně před ním.
Cítil její prsa, cítil její vůni a cítil, že je vzrušený jako patnáctiletý kluk a stejně rozpačitý, jako by mu těch patnáct opravdu bylo.
„Tony! Tony! Poslouchej dobře, co ti teď řeknu! A je mi úplně jedno, co mi na to řekneš ty nebo co si o mně pomyslíš. Tony, já jsem se do tebe zamilovala!“
Jitka si stoupla na špičky, objala Antonína kolem jeho medvědích zad a políbila ho na ústa. Zároveň ucítila, jak je tam dole vzrušený a chtěla se odtáhnout, ale to už ji Antonín pevně držel v náručí a drtil jí ústa polibkem a oba cítili, že kdyby byli sami, milovali by
se až do omdlení, ale protože tu sami nebyli, dali svou touhu do svého prvního polibku a nemohli se od sebe odtrhnout i kdyby chtěli.
A oni nechtěli.
A tak je uviděla Agáta, která v tu chvíli do Odpočívárny vešla.
Rychle zase zacouvala a potichu zavřela. Pak vzala za kliku znovu. Pootevřela dveře a volala do krámu, aby ji ti dva v Odpočívárně slyšeli.
„Katko, dej, prosím tě, ten gotaj na jednu hromadu! Bude na něj sleva! Zeptám se Antonína kolik!“ Snad už budou od sebe, pomyslela si, ale ještě pro jistotu křikla na Blanku.
„Blani, za chvíli tě vystřídám v pokladně. Dneska mě nějak bolí nohy.“ Pak konečně otevřela dveře a vešla.
Jitka vyndávala z tašky dárečky, Antonín jí pomáhal a oba se špičkovali tak, jak měli ve zvyku. Kdyby je před chvíli neviděla v objetí, asi by na nich nic nepoznala. Ale protože je
viděla, všimla si, jak jsou rozechvělí a udýchání.
Jak já bych jim mohla pomoci, aby spolu byli konečně sami? Tady je pořád někdo, v neděli se nacpe u Jitky svíčkovou a jde domů, co z toho života ti dva mají? A nebyla by to Agáta, aby na to nepřišla.
„Jitko, měla bych k tobě prosbu. Jestli by ti to nevadilo. Mám ode dneška úklid. Dneska to ještě uklidím, ale od zítřka bych potřebovala, abys to vzala za mě. Na celý týden.
Musím k doktorce. Antonín ví, proč.“
Antonín vážně přikývl. „Blecha. Ivan,“ ucedil suše k Jitce a Agáta přikývla.
„Co říkáš, Jitko? Že bys ten úklid vzala od zítřka za mě a já bych si tenhle týden odpočinula a brala prášky. Jestli to Antonínovi nebude vadit.“
Viděla, že se jim oběma zajiskřilo v očích. Ale přepočítala se v nich. Nabídla jim toho hodně, ale pro ně i to hodně bylo málo.
Jitka se usmála.
„Agáto, slyšela jsem tě, jak říkáš, že tě bolí nohy. Tak víš, co? Já ten úklid za tebe vezmu už dneska. A celý týden budu uklízet také, to víš, že jo. A ten příští také. Pořádně si odpočiň. Mně bude docela vyhovovat, když teď nebudu muset chodit ráno.“
Agáta se podívala na Antonína a ten přikývl.
„Jen Jitku nešetři, Agáto! Když má energii na to, letět na Kanáry, tak má energii i na úklid.“ Hlas mu zněžněl a najednou k sobě Jitku přivinul. Ta ho objala kolem pasu a
zavrtala mu hlavu do podpaží.
„To si piš, ty můj medvěde, že mám energii na úklid.“
Oba se rozzářili a Agáta z té záře chtěla rychle zmizet, ale sotva vzala za kliku, vzpomněla si na gotaj.
„Tony a co…?“ Otočila se na Antonína. Ten Jitku pořad držel a ona jeho a ani je nenapadlo se pustit. Antonín přikývl, aniž by Agáta dopověděla, co chtěla říct.
„Já vím. Gotaj. Dejte na něj, Agáto, výjimečnou slevu. Kdo má dneska svátek?“
Konečně Jitku pustil a šel se podívat do kalendáře.
„Igor. Napište tam, Agáto, že Igorům k svátku dáváme gotaj za padesát korun kilo.“
Agáta překvapením otevřela ústa.
„Za padesát korun? Tak to si vezmu rovnou dvě kila! Pro Huga. I když není Igor.“
Jitka se k ní přidala.
„Páni, Tony, tuhle slevu nech pro nás! To nikam nepiš! To si rozebereme my!“
Antonín přikývl a Jitka vytančila z Odpočívárny s Agátou v patách a jejich svérázný šéf si poskočil jako malý kluk.
„Jupííí! Jupííí,“ zavýskl si a Libuška, která právě vešla do Odpočívárny, sebou cukla
leknutím. Ale hned se vzpamatovala a celá rudá běžela k zrcadlu a pozorně se prohlížela.
„Copak? Copak? Snad nepřišel zase nějaký fotograf,“ smál se Antonín a začal si pohvizdovat.
„Žádný fotograf! Libor! Přišel mi Libor!“ Libuška si upravila vlasy, narovnala zástěrku a usmála se na sebe do zrcadla.
„Tak k němu utíkej! Utíkej,“ Antonín otevřel dveře a Libuška vyběhla do krámu.
Antonín se zhluboka a šťastně nadechl. Cítil se nesmírně blažený. Zavolal jsem Liborovi a bůh mi to okamžitě vrátil. Dobré skutky se vyplácí! Všechno mi vyšlo!
Políbil jsem Jitku.
Agáta hodila na Jitku úklid, aniž by tušila, že nám tím otevřela bránu do ráje.
A zbavil jsem se gotaje!
Pane Bože, děkuju ti!

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet