Když má šéf pět žen – román na pokračování 31

Autorka článku: Irena Fuchsová A JAK TO BYLO DÁL. „Toníčku, myslím, že bychom už měli odvézt muškáty. Piplali jsme je tu celé léto a nerada bych, abychom o ně přišli.“

Agáta s Antonínem stáli před Babincem. Antonín zaléval muškáty a Agáta se dívala za zrzavým klukem, který právě vešel dovnitř. Chodí sem za Libuškou od té doby, co Jitka letěla na ty Kanáry. A to je bez dvou týdnů dva měsíce. A kdyby jenom to. Jak to vypadá, nechodí jenom sem, ale začal chodit i s ní! A chodí spolu už víc jak měsíc! Vlastně od toho dne, kdy se tu objevil i ten Hugův Blecha…
No, k něčemu to dobré je. Zrzeček Libušce pomohl, aby se smířila s Viktorem své maminky.
Ale Agátě se ten zrzek nelíbil. Bylo na něm něco divného. K Libušce si představovala někoho úplně jiného! Snažila se od něho Libušku nenápadně odradit, ale marně. Hloupá zamilovaná holka a nedá na mě, hudrala Agáta každou chvíli. Jenom se pitomě culí.
A Katka? Ta jak by smet. Za ní sem zase chodí nějaký brejloun a ten je Agátě také podezřelý. Ale Katka je do něho blázen, stejně jako Libuška do toho zrzka! Jako by se ti dva kluci na ty naše holky nešťastné domluvili!
Blecha byl v sobotu v kině a když se v neděli stavil na návštěvě u bratra a spořádal celý talíř mého štrúdlu, říkal, že v kině byla i Katka, prý s takovým šikovným mládencem v brýlích…
Budu se ho muset zeptat, podle čeho si myslí, že je tenhle kluk šikovný! Na práci to tedy určitě nebude!
A o Blance ani nemluvím! Ten její hubeňour na ni čeká před Babincem každý den. A Blanka jen kvete! Dokonce se přestala tolik cpát a shodila dvě kila! Když to zjistila, běhala po Babinci s dvoukilovým chlebem v ruce.
„Tohle mi na těle chybí! Tohle mi na těle chybí!“ Ukazovala ten chleba i zákazníkům!
Aby jí to nechybělo, když jsou po sobě s tím hubeňourem jako diví!
Agáta nad těmi dvěma kroutila udiveně hlavou. Nechci nikoho soudit, ale já nebyla po sexu nikdy posedlá. Nikdy! Vlastně jsem ty věci nemusela vůbec mít. Protože než je mít s mým nebožtíkem, tak to je radši nemít vůbec.
„Toníčku, slyšíte mě? Měli bychom je uklidit!“
Raději se z přemýšlení o svém sexuálním životě probrala. Antonín utrhl uschlý lístek, žmoulal ho v prstech a bylo vidět, že myslí na něco jiného, než jsou muškáty. Po chvíli přikývl.
„Uklidíme je. Dáme je zase k vám, Agáto?“
Muškáty přezimovaly každý rok u Agáty. Měla na zasklené verandě zahradu, kterou měnila z letní na zimní a naopak. Agáta přikývla, ale stejně jako Antonín i ona měla v hlavě něco jiného, než muškáty. Rozhodla se, že se Antonínovi svěří a aby svým slovům dala váhu důvěrnosti a důležitosti, začala mu tykat.
„Toníčku, není ti divné, že se ti chlapi tady u nás objevili ze dne na den? A všichni tři najednou?“
Antonín stále žmoulal v ruce suché lístky muškátů, až se mu od prstů sypal muškátový prach a byl myšlenkami o šest týdnů zpátky. Čekal tehdy před krámem, až se konečně objeví Jitka. Pak se v Odpočívárně poprvé políbili. A večer se poprvé milovali.
Usmál se. Ne! Oni se nemilovali! Vrhli se na sebe jako dva vyhladovělí vlci na flákotu masa! A ten hlad na sebe měli pořád!
Zezačátku se milovali v Odpočívárně a potom Jitka začala chodit k Antonínovi a ten ji k ránu vozil domů, aby zloduch Medard nic nepoznal.
Jednou v neděli při obědě, když plánovali odpolední výlet do zoologické zahrady a návrat domů až pozdě večer, se ho Medard bezelstně zeptal, jestli u nich nezůstane spát, když přijedou tak pozdě.
„Tony, když tady budeš spát, tak můžeš jít odsud rovnou do Babince,“ navrhl mu velkoryse a Antonín s Jitkou se na něho překvapeně koukli. Ivana s Ludvou se zakuckali a jediný Ctirad nic nepostřehl a zeptal se, jestli ještě může dostat dva knedlíky. První se kupodivu vzpamatoval Antonín.
„Děkuju ti, Méďo. Přijímám. Pod jednou podmínkou. Že budu spát ve tvé posteli, a ty
budeš spát u maminky. Má širokou válendu, vejdeš se tam.“
Medardovi tím vyrazil dech a to bylo co říct.
„Tak to tedy ne! Slyšeli jste to? Podej ruku a snědí ti prst… ne… když dáš prst, chtějí i ruku! Já tě do své postele nechci, Tony! To jeď radši domů! Nebo ať si tě vezme k sobě do postele maminka!“
„Já ho u sebe také nechci,“ rozčilila se Jitka. „Podívej se, Méďo, jak je Tony
obrovský! Ještě by mě zalehl! Jen ať si jede pěkně domů. Má tam velikou postel, kterou původně vyrobili pro medvěda, ale zoologická zahrada neměla peníze na zaplacení, tak si ji Tony koupil a je mu akorát!“
„Tak jo. Ať si tedy jede radši domů, když tam má tu medvědí postel. To jsem to zase jednou se svoji laskavostí přehnal,“ okomentoval Méďa svou velkorysou nabídku a pokračoval v jídle. Dospělí se po sobě podívali a jejich pohledy vyjadřovaly totéž. Přehnali jsme to!
Naštěstí všechno zachránil Ctirad.
„Tony, neřeš to. U strejdy nespi. On v noci strašně prdí a neví o tom. Vím to jenom já, protože jsem u něho v pokoji jednou hledal svoji knížku a strejda si tak prdnul, že jsem myslel, že to je hrom a tak jsem se leknul, že jsem zapomněl, jakou knížku jsem to vlastně chtěl. Ale u babičky, tam to krásně voní! Tam se ti bude krásně spát. Zůstaň dneska u babičky a já vás přijdu ráno zkontrolovat.“
Medard se nejprve zkoumavě podíval na Ctirada a chvíli přemýšlel, jestli je v pořádku, když Tonyho na přespání pozval Ctirad, ale nakonec přikývl.
„Tak jo. Zůstaň u maminky, Tony a já přijdu ráno také na kontrolu. A tebe, synovče, tebe v zoologické zahradě u opic profackuju. Za to, co si o mně dovoluješ říkat před mojí rozvětvenou rodinou. Profackuju tě a nikdo nebude vědět, že to ječíš ty. Všichni si totiž budou myslet, že to ječí opice.“
V hádce, která se vzápětí u stolu strhla mezi strýcem a synovcem, úplně zaniklo Antonínovo prohlášení, že když tedy kluci jinak nedají, bude dneska spát u Jitky, i když má doma tu velkou postel pro medvěda.
A od té doby zůstával u Jitky často.
Dolehl k němu hlas Agáty, která mu říkala cosi o tom, že se někdo objevil v jednom dnu v Babinci a že to byli tři chlapi, ale cítil, že se zrovna teď a ani o vteřinu déle, musí podívat na Jitku. Prostě musí.
Podíval se skrz výlohu k pokladně, kde Jitka švitořila se zákazníkem. Ve chvíli, kdy se na ni Antonín podíval, Jitka ucítila jeho pohled, otočila se po něm a zamávala mu. Antonín se rozzářil jako sluníčko a zvedl ruku také, ale nenápadně, aby si toho Agáta nevšimla.
Ta zvedla oči v sloup. Bože, kdy už to tihle dva zamilovaní blázni konečně před námi zveřejní? Agáta se totiž s Blankou, s Katkou a s Libuškou domluvily, že budou dělat, jako že si ničeho nevšimly a tak Jitka s Antonínem žili už několik týdnů v bláhovém přesvědčení, že se jim podařilo všechny v Babinci obalamutit. A přitom to bylo všem od začátku jasné.
Od toho dne, kdy se Jitka vrátila z Kanárů, to mezi těmi dvěma začalo tak jiskřit, že si toho nešlo nevšimnout! A jiskří to pořád. A čím dál víc.
Antonín odtrhl pohled od Jitky a konečně se zpřítomnil.
„Cos říkala, Agáto? Které tři muškáty mám k tobě odvézt jako první?“
Agáta zakroutila hlavou a vzdychla si.
„Nemluvila jsem o žádných třech muškátech, Toníčku! Mluvila jsem o těch třech zjevech, co se tady tak najednou objevily! Vlastně by ty zjevy byly čtyři, ale Blecha sem má zakázaný přístup! Stačí, že vopruzuje u nás. Každou chvíli je u bratra v pokoji a vydrží tam spolu třeba celé odpoledne. Mně to nevadí, mají si pořád co povídat…“
Agáta chtěla pokračovat v líčení Blechových návštěv u nich doma, ale Antonín ji přerušil.
„Kdo že se tady najednou objevil,“ zeptal se, protože vůbec nechápal, o čem Agáta mluví.
„Kdo, kdo, kdo,“ rozčilila se Agáta. „Ty mě vůbec neposloucháš, Toníčku! Přece ti tři nápadníci! Zrzavý, hubený a brýlatý! Kdyby ten zrzavý byl dlouhý a hubený tlustý, mohla bych jim říkat Dlouhý, Široký a Bystrozraký! Jsou tady pečení vaření už kolik týdnů! Jsem zvědavá, co uděláš, až se ti holky budou chtít vdát, Toníčku. Ale k tomu doufám nedojde, protože ti tři se mi vůbec nelíbí! Nepřála bych těm našim holkám, aby naletěly!“
Na Antonínovi bylo vidět, že neví, co by odpověděl a tak mu Agáta položila jasnou otázku.
„Co budeš dělat, Toníčku, když se ti vdají?“
Antonín pokrčil rameny.
„Co bych dělal. Dám jim výpověď. Ze svých zásad neslevím nikdy. Věděly, proč jsem je přijal. Protože byly svobodné. Nemám zájem o pracovní sílu, která se vyčerpává v manželství. Nebo dokonce s dětmi! Moje zásady jsou neměnné, Agáto! Přece mě za ty roky znáš, ne?“

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet