Důchodce a duchovní život – Dharma

Autor článku: František Benda Od nejstarších dob lze vysledovat snahu převádět zákony, považované za božské, do lidských podmínek. To má pomoci duši uniknout z nekonečného cyklu zrozování.

Lidská existence je nerozlučně spojena s rozličným konáním. Tomu se nelze vyhnout – lze se ale vyhnout konání toho, co by vedlo k pozdějšímu nežádoucímu ovoci činů. Tím by vznikaly zbytečné vazby a lpění. Ovocem činů jsou míněny následky, vznikající ze ziskuchtivosti, vášně nebo touhy všeho druhu. V ideálním případě má být čin proveden pouze proto, aby byl zdárně dokončen, a ne proto, abychom z něj ještě získali nějaký neodůvodněný prospěch.

Mezi lidmi se dají nalézt nejrůznější povahy; jsou tu zbožní a upřímní, bázliví a puntičkáři, vědci, extatikové, ale i ctižádostiví, chamtiví a usurpátorští. Každý z nich si vykládá život po svém. Zásadou ale je, že doporučovaná nauka nemá být ohýbána tak, aby vyhovovala něčím okamžitým záměrům, nýbrž že člověk by se sám měl změnit tak, aby se jí neprotivil.

Hledání předpokládaných božských zákonů prošlo řadou proměn. Na samém začátku, tj. v době naprosté neznalosti, vznikla snaha vlichotit se neznámým přírodním silám a naklonit si je pomocí obětí a rituálů. To se ale ne vždy setkalo s očekávaným výsledkem. Neúspěch se vysvětloval tak, že božské zákony jsou dost jiné než zákony lidské, a proto i obtížně pochopitelné.

Představa, že i nejvyšší síly se musí řídit nějakým řádem, umožnila později vznik přesvědčení, že kdo zná jméno některého předpokládaného boha, může ho snadno vyvolat a i jím případně manipulovat. To se dělo (a v pokusech se stále pokračuje) pomocí magie a jejích obřadů. Mnoho lidí na ně ještě věří.
Ani magie ovšem nepřinášela žádoucí uspokojivé výsledky, takže se pozornost obrátila k loajalitě k božství – známe-li požadavky Nejvyššího, stačí je plnit a snažit se stát se tak jeho spolupracovníky. On pak nepochybně obrátí k nám svou laskavou tvář a pomůže nám splnit naše roztodivná přání.

Za nejvyšší, a to ryze duchovní přístup, je považován postoj oddaného, uvědomělého nástroje. Veškeré rozhodování je přeneseno na Boha, vlastní vůle je potlačena. Ne všichni ale obrací svou tvář k Bohu a slibují mu věrně sloužit.

V neduchovní oblasti se také projevila potřeba řádu, který by umožňoval neproblematický chod společnosti, ovšem bez jakéhokoliv vnějšího zásahu. Navzdory odporu některých tříd bylo ale jasné, že některé prvky duchovnosti do něj přece jen proniknou.

Směr, který takto vznikl ve staré Indii, se nezývá dharma. Od podobného návodu, který je známý v naší oblasti, tj. Mojžíšova Desatera, se příliš neliší. Oba se týkají uzlových bodů lidského konání a smýšlení. Jsou důkazem, že lidé na různých kontinentech a v různých dobách byli a stále ještě jsou v podstatě stejní. Návody se týkají jak vztahu k Bohu, tak k okolním lidem (nezabíjení, nelhaní, nekradení, ovládání sexu a pravidel společenské morálky).

Buddhismus rozšířil tyto požadavky o zákaz alkoholu, kávy a omamných látek, jakož i pomlouvání, jalových řečí a lichých zábav.
Zkušenost vedla k poznatku, že světské cíle, ke kterým se obrací většina lidí, tj. bohatství, rozkoš a rozmařilý život, nepřinášejí dokonalé uspokojení. Proto vznikaly morální kodexy, zdůrazňující klíčové ctnosti: sebekázeň, pravdivost, nenásilí, čistotu, velkorysost, soucit a podobně. To vše se shoduje s cestou, usilující o duchovní osvobození.

Základní myšlenka dharmy je použitelná pro všechny vrstvy obyvatelstva. Každý má podle ní vlastní odpovědnost, jak všeobecnou, tak tu, která vyplývá z jeho současného postavení. Je zaměřena tak, aby podporovala předpokládaný kosmický zákon. V něm si mají být lidé navzájem vzorem.
Rozhodující roli hraje čin. Jím se člověk do vesmírné harmonie zapojuje nebo vystupuje proti ní. Tak si jednak určuje vlastní svůj osud, ale také působí na své okolí. Za tyto případné změny pak nese následky, které se projeví v kvalitě jeho dalšího zrození.

V józe je dharma doporučovaná, v buddhismu předepsaná. Křesťanství je smířlivější k lidským slabostem, avšak tresty za opakovaná neuposlechnutí jsou mnohem tvrdší. Věčné zatracení v pekelných mukách Orient nezná.
Ve všech případech se vyplatí zkoumat jak lze nahlížet na svět a jak prožívat dny života. Vybavit se laskavostí, shovívavostí a soucitem, což láme ostny emocí, zlomyslnosti a krutosti. I když pravou skutečnost neznáme, je výhodné se pojistit.

Problémy byly vždy obdobné. Ze starého Sumeru se zachovalo úsloví: „Kdo má hodně peněz, může se cítit šťastný. I kdo má hodně obilí se může cítit šťastný. Ale kdo nemá vůbec nic, může klidně spát“.
Dharma je použitelná i dnes. Kdo se chce alespoň částečně věnovat duchovnímu životu, musí ji dodržovat už jen kvůli tomu, aby se uchránil světských vazeb, ze kterých pochází škodlivá nevědomost a neklid. To mu sice klidný a spokojený život nezaručí, ovšem je to jediná rozumná rada, která je k dispozici a která se už víceméně osvědčila.

Autor: František Benda, Foto: Internet