Důchodce a duchovní život – Drbátka

Autor článku: František Benda Výzvám k relaxaci a k meditaci mnoho lidí nemůže přijít na chuť. Jelikož jde o důležitou duševní nebo myšlenkovou hygienu, je možno k lepšímu pochopení a také povzbuzení použít analogii s hygienou těla.

Ve středověku se lidé moc nemyli, takže vyrážky a cizopasníci byli jejich častými hosty. V zámeckých a hradních sbírkách lze nalézt tzv. drbátka – někdy až umělecky vyvedené hůlky, sloužící k podrbání na právě svědících místech. Nepříjemný pocit se jimi překrývá ještě větší bolestí, ale takovou, kterou si způsobujeme sami a pouze do té míry, jak je nám to příjemné.

K znečištění povrchu těla může dojít několika způsoby: vnějším nebo vnitřním. Za vnější lze považovat spad prachu a sazí, postříkání jedoucím vozidlem, ale také styk s nečistými předměty, ať už při práci s nimi nebo náhodným, nechtěným otřením o ně. Vnitřní znečištění je všeobecně známé, neboť tělo samo je zdrojem několika druhů nečistot, kterých je nutno se průběžně zbavovat.

Na odstranění veškeré nečistoty máme zavedené postupy a dostatečné množství potřebných pomůcek. Nikdo nás k této činnosti samozřejmě nenutí, ale společenské a zdravotní důvody jsou k jejich obhájení průkazné.

Na základě poznaných skutečností si lze představit, že se kdysi kdosi kohosi zeptal: „A ty se fakt každý den myješ?“ Dnes to zní neuvěřitelně hloupě.

V moderní době bychom ale měli postoupit o stupínek výš. Ten by měl spočívat v zájmu o kvalitu našeho myšlení. Je zde obdoba s tělem. Ani naše myšlení není vždy právě nejčistší. Nehrozí mu sice ani spad, ani potřísnění okolo jedoucím vozidlem, ale nakolik se to liší od trvalého přílivu nesmyslů, šířených v mediích, nebo od vulgarit, zaslechnutých nechtěně někde na ulici? A což drobné ústrky nebo jasné nespravedlnosti, které se nám v žádném případě nevyhýbají? Jejich zásah trvá jen krátce, ale mysl si je – díky své paměti – dokáže uchovat převelice dlouho. Jejich autoři sice již dávno zmizeli, ale vzpomínku si odnášíme domů, kde nám pak znepříjemňuje život. A i kdyby se nám ji nakrásně podařilo z paměti přece jen vytěsnit, její podvědomý vliv v ní může přetrvávat ještě dlouho.

I proti tomuto nepříjemnému, neviditelnému znečištění je třeba se bránit. Bohužel ani nejdražší šampon ani značkový ručník nám v tomto případě nepomohou. Na to musíme jít jinak. Naštěstí pomoc se nabízí – je sice všeobecně známá, ale opomíjená. Ve starších dobách (a pořídku i dnes), když se lidé modlili, si denně opakovali „odpust nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům“. Dnes se to může zdát nepopulární, ale podstata problému je stále stejná.

Není nutno se právě modlit (jakkoli je to cesta nejschůdnější), stačí provádět jakousi rekapitulaci dne, pro niž se vyzbrojíme dvěma mocnými zbraněmi: omluvou a odpuštěním. Omluva je na místě proto, že ani my nejsme právě andílci – místo něžného třepetání křidélky nám občas ujede něco, co nás později třeba i mrzí. A odpuštění pro ty, kteří nám podle našeho zdání nějak ublížili, aniž bychom chápali, proč se to stalo. Třeba jsou v nějakém stresu, nebo prostě nevědomí.

Duchovní směry přímo doporučují koncentraci a meditaci, ale po nich přemodernizovaný člověk sotva sáhne. Jako dříve: proč se mýt, když se můžeme mnohem jednodušeji podrbat? Patřičnou pomůcku po ruce sice už nemáme, ale zato jsou k dispozici mnohem účinnější zařízení: stačí si zapnout dostatečně silnou hudbu nebo barevné obrázky, ale také máme otevřené dveře do různých hlučných společností nebo na veřejná představení, která dokáží – sice jen načas, stejně jako ona drbátka – přehlušit naše vtíravé myšlenky. Takže i dnes by bylo možno občas slyšet: „Neříkej, ty fakt každý den medituješ?“ Stará drbátka byla nahrazena mýdlem a teplou vodou, moderní mohou být s úspěchem nahrazena meditací nebo alespoň relaxací.

Pro toho, kdo dokázal ovládnout televizor, mobil a počítač, by neměl být problém pochopit, že jsou i jiné stránky života (a možná důležitější a zajímavější), kterým se vyplatí věnovat pozornost.

Autor: František Benda, Foto: Internet