Právní rozhledy nejen pro důchodce 2

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná ŽIVOT V RODINĚ. Právní úprava: Zákon č. 94/1964 Sb., zákon o rodině v platném znění a předpisy související Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění a předpisy související Kapitola 5. Rodina, společná domácnost, osoby blízké a příbuzní.

Co je to rodina?
Rodinu tvoří rodiče a děti. Aby byl pojem rodiny zcela vyčerpán, je třeba ho určovat jejími funkcemi. To jsou funkce reprodukční, materiální a výchovné i dokonce citové. Nejvýznamnější je funkce reprodukční. Reprodukce páru se pak odráží v ostatních funkcí, které jsou důležité pro vývoj a zabezpečení rodiny. Za prvé se to týká hmotného zabezpečení členů rodiny, za druhé se to týká výchovné funkce rodiny, kde se potomstvu předává vše potřebné pro přežití a konečně je to emocionální fukce, kdy rodina poskytuje svým členům citové zázemí. To je také důležité, stejně jako ekonomické zajištění, neboť rodině v této své funkci vytváří nebo má vytvářet zázemí, pocit jistoty a bezpečí, klidu a místo, kde si mohou všichni vzájemně důvěřovat. Pojem rodina má tedy mnoho rozměrů. Právní, sociální, ekonomický, psychologický a sociologický. Vše se vším souvisí. Aby rodina ideálně fungovala, všechny tyto aspekty by měly být v rovnováze, což je velmi vzácné. A proto snad každá rodina prochází nejrůznějšími peripetiemi, v nichž hraje důležitou roli právě emocionální funkce. A když se nad tím zamyslíme, dojdeme k názoru, že rodina je jedinečným a neopakovatelným vývojovým stupněm lidstva, který se nedá ničím nahradit. Předznamenává totiž další šťastné nebo nešťastné osudy svých členů.

Kdo tvoří rodinu?
Rodinu tvoří i osamělý rodič s dítětem a z toho můžeme vyvodit závěr, že takový osamělý rodič musí všechny tyto funkce, o kterých jsme hovořili, naplnit. Je to však velmi těžké, aby zajistil vše v ideální rovnováze a současně i naplnil emocionální funkci. Proto dochází často k problémům mezi osamělým rodičem a dítětem, protože je obtížné udržet všechny funkce rodiny v rovnováze.

Kdo tvoří společnou domácnost?
Společnou domácnost tvoří osoby, které žijí pospolu, společne uhrazují své potřeby spojené s bydlením, výživou a fungováním domácnosti. Společnou domácnost tvoří například bezdětní manželé, rodina tvořená rodiči a dětmi a osoby, které chtějí žít ve společné domácnosti s rodinou, nebo páry, kteří se rozhodli sdílet spolu společnou domácnost a uhrazují náklady na společnosu domácnost. Manželé, kteří spolu s dětmi tvoří společnou domácnost, musí uhrazovat společně náklady na domácnost. Jsou povinni podílet se na úhradě podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Pokud se však manželé dohodnou, že jeden z nich bude zajišťovat ekonomicky rodinu a druhý se starat o rodinu, o děti pak je přínos toho partnera, který se stará o společnou domácnost, rodinu a děti zcela vyvážen touto svou osobní péčí. Nemusí tedy přispívat shodnou finanční částkou na domácnost. Avšak se stává, že se manželé nemohou dophodnout na tom, kdo má jak přispívat a tak jeden všechno táhne sám. Snaží se stále dohodu, ale pokud nemůže dohody dosáhnout, může použít ust. § 19 odst. 3 zákona o rodině, podle kterého „neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.“

Může mít někdo dvě společné domácnosti?
Stane se, že jakýchkoliv důvodů, a nemusí to být důvodu sporů a těžko řešitelných problémů, může jedna osoba ze společné domácnosti žít na dvou místech současně. Tvoří ještě společnou domácnost se zbylými osobami? Záleží na tom, zda chce a žije pospolu s námi a uhrazuje s námi také své potřeby spojené s bydlením, výživou apod. V takovém případě nemůže mít společnou domácnost už s nikým jiným, pokud ji má s námi.

A manželé v rozvodovém řízení?
Stane se, že manželé v rozvodovém řízení stále spolu bydlí, bydlí spolu formálně na jedné adrese, což je častý jev, a nemohou rozdělit na druhého příjmy a výdaje. Nechtějí spolu žít. Nesplňují podmínku společné domácnosti.

Osoby blízké
Osoby blízké jsou manželé, příbuzní v řadě přímé, děti a to buď vlastní nebo osvojené nebo převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dále sourozenci, zeť a snacha a to kteréhokoliv z manželů.

Příbuzní
Příbuzenství existuje buď v řadě přímé, nebo v řadě nepřímé. Příbuzenství v řadě přímé je vztah potomků a předků. Stupeň jejich příbuzenství se stanoví podle počtu zrození, jimiž jedna osoba pochází od druhé (např. rodič a syn jsou příbuzní v linii přímé v prvním stupni). Příbuzenství v řadě nepřímé (pobočné) je vztah mezi osobami se společným předkem, aniž jedna z nich pochází od druhé, přičemž stupeň příbuzenství se určuje podle počtu zrození, na základě nichž pocházejí od nejbližšího společného předka. Např. sourozenci jsou příbuzní v řadě pobočné ve druhém stupni, bratranci a sestřenice ve čtvrtém stupni.

Jaká je současná právní úprava příbuzenství?
Občanské právo zpravidla omezuje právní význam příbuzenství v řadě přímé na přednost linie sestupné (Descendent, Potomek) před linií vzestupnou (Ascendent). To jsou potomci před předky a potomky v bližším stupni před potomky ve vzdálenějším stupni. V linii pobočné pak občanské právo spojuje právní následky se sourozenci, jejich dětmi, se strýci a tetami, ale nezná rozdíl mezi plnorodým příbuzným (příbuzenství je založeno oběma rodiči) a mezi polorodým příbuzným (příbuzenství je založeno pouze jedním z rodičů) a neupravuje ani švagrovství, tedy vztah mezi manželem a příbuznými druhého manžela.

Kapitola 6. Pomoc v hmotné nouzi, Životní a existeční minimum,vyživovací povinnost a systém státní sociální podpory

POMOC V HMOTNÉ NOUZI

Právní úprava:
Zákon č.111/2006 Sb. v platném znění

Zákon o pomoci v hmotné nouzi rozlišuje sedm situací, které jsou spojeny s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Pomáhá občanům řešit některé nárazové životní situace. Podle zákona má každá osoba nárok na poskytnutí základních informací, které vedou nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze.
Dávky, které řeší pomoc v hmotné nouzi jsou :
1příspěvek na živobytí
2doplatek na bydlení
3mimořádná okamžitá pomoc

Kdy je osoba v hmotné nouzi?
Zákon řeší stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.
Které jsou !osoby oprávněné“?
Na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení má nárok při splnění podmínek stanovených v zákoně o pomoci v hmotné nouzi:
*osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu
*osoba, které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana
*cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva (Evropská sociální charta)
*občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce
*občan členského státu EU, kterému nárok na sociální výhody vyplývá z přímo použitelného předpisu Evropských *společenství a jeho rodinný příslušník (např. Nařízení Rady EHS)
*rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce
*cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU a bylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
*rodinný příslušník cizince uvedeného v předchozí odrážce, kterému bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.
Příjem
Okruh příjmů, které se berou v úvahu při posuzování nároku na dávku a její výši, je stanoven v zákoně o životním a existenčním minimu. Nicméně zákon o pomoci v hmotné nouzi stanoví určité odchylky:
tzv. čisté příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků uvedených v zákoně o daních z příjmů a ze mzdových nároků vyplácených úřadem práce se započítávají ve výši 70%,
příjmy z náhrady mzdy nebo sníženého platu po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) a z dávky nemocenského pojištění, z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se započítávají ve výši 80%,
ostatní příjmy uvedené v zákoně o životním a existenčním minimu se započítávají ze 100% (příspěvek na živobytí se nezapočítává).
Příjem se zjišťuje zpravidla za období tří kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku.
Zvýšení příjmu vlastním přičiněním
Nedostatečný příjem je pouze jednou z podmínek hmotné nouze, podstatné je, že osoba/společně posuzované osoby si ho nemohou zvýšit vlastním přičiněním. Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí:

 zvýšení příjmu vlastní prací
řádným uplatněním nároků a pohledávek prodejem nebo jiným využitím majetku.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi blíže stanoví, co se rozumí jednotlivými formami vlastního přičinění, stanoví i situace, okruh osob, u nichž se některá forma vlastního přičinění nevyžaduje, a vliv snahy osoby na nárok na dávku a její výši.

ŽIVOTNÍ MINIMUM A EXISTENČNÍ MINIMUM
Právní úprava:
Zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu

Životní minimum má vliv na posouzení nároku či výpočtu ostatních dávek – např. dávek sociální péče, dávek státní sociální podpory, podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. Je také důležité zdůraznit, že se životního minima používá v soudní praxi, např. pro výpočet alimentační povinnosti či stanovení výše splátek u peněžních trestů. Životní minimum je také využíváno v praxi peněžních institucí jako kriterium pro poskytování hypotečních úvěrů apod. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnují částky nezbytné na zajištění bydlení. Poskytování pomoci k zajištění úhrady nákladů na bydlení upravuje.
Posuzování u cizinců
Cizinec, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu v ČR, musí mimo jiné dokázat, že jeho měsíční příjem dosahuje minimálně částky životního minima (příp. součet příjmů rodiny musí překročit součet částek životního minima členů rodiny).
Posuzování rodičů a nezletilých dětí
Společně se posuzují rodiče a jejich nezletilé nezaopatření děti, manželé, rodiče a zaopatřené děti a jiné osoby, které spolu žijí v domácnosti, ledaže by písemně prohlásily, že spolu trvale nežijí a neuhrazují náklady na své potřeby. Životní minimum jednotlivce, který není posuzován společně s jinými osobami. Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let.
Započitatelné příjmy
Pro posouzení, zda příjem osoby dosahuje částky životního minima, se používá úhrn započitatelných příjmů. Za započitatelné příjmy se považují příjmy dle zákona o daních z příjmů, po odpočtu výdajů nutných k jejich dosažení a po odpočtu povinného pojištění a příspěvků. Dále se do započitatelných příjmů započítávají především dávky nemocenského a důchodového pojištění, podpora v nezaměstnanosti, dávky státní sociální podpory (s výjimkou příspěvku na bydlení), výživné a další opakující se nebo pravidelné příjmy.
Ne každá rodina má to štěstí, aby dokázala poskytnout svým dětem bezproblémové ekonomické zázemí. Ale nejde jen o rodiče vůči dětem, ale i dětí vůči rodičům.
SYSTÉM STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY
Právní úprava
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění

Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Pro mnoho rodin je důležité, aby sledovaly podmínky, za kterých mohou státní sociální podporu žádat, rozsah jejich nároků a změny, které se každý rok provádějí.
Co je to státní sociální podpora?
Státní sociální podporu tvoří soubor dávek, které jsou financovány ze státního rozpočtu. Těmito dávkami se tak se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin. Ne každý má nárok na pobírání dávek sociální podpory a ne všichni ve stejné výši. Předně má nárok na dávky pouze občan a s ním posuzovaní členové domácnosti, kteří mají trvalý pobyt na území České republiky.
Jak jsou na tom cizinci?
U cizince se za trvalý pobyt na území České republiky považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne hlášení k pobytu. Do doby 365 dnů pobytu na území České republiky se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o azyl. Při posuzování nároků na státní sociální podporu se netestuje majetek rodiny, pouze příjmy občanů, a to také pouze u některých dávek.

VYŽIVOVACÍ POVINNOST
Právní úprava
Zákon č. 94/1964 Sb., zákon o rodině v platném znění a předpisy související
Zákon č, 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi a mezi manželi
Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá od jeho narození do doby, kdy je dítě schopno samo se živit. Mezi manžely je uzákoněna za tím účelem,aby životní úroveň manželů byla po celou dobu trvání jejich manželství stejná.
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům
Dítě, jestliže je schopno výživné poskytovat ,má vyživovací povinnost vůči svým rodičům
Vznik vyživovacích povinností
Vznikají pouze ve jmenovitě uvedených druzích právních vztahů,jestliže jsou splněny stanovené podmínky.

Druhy vyživovacích povinností
O placení výživného rozhoduje soud jako nezávislý orgán, tedy soud, na návrh oprávněné osoby.
Ostatní druhy vyživovacích povinností
Vyživovací povinnosti jsou také mezi ostatními příbuznými v přímé linii, například mezi dědečkem a vnukem. Mezi vyživovací povinnosti je také ukákoněn příspěvek na rozvedeného manžela, který není schopen se sám živit. Lze také uplatnit příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Tento příspěvek je povinen poskytovat otec dítěte po dobu 1 roku.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet