Jak využívat moc našeho podvědomí – 121

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minulý článek jsem z větší části věnoval recenzi knihy americké autorky Barbary de Angelis TAJEMSTVÍ OKAMŽIKU (Nakladatelství TALLPRESS Praha, 1996). Nemohl jsem ji citovat, protože uvedené nakladatelství si v knize stanovilo podmínku, kterou jsem ocitoval.

Protože je to ale i z našeho pohledu velmi zajímavá kniha, volil jsem uvedený způsob, který není v rozporu s požadavkem vydavatele. Dnes pokračují recenzí závěrečné části uvedené knihy.
Poslední část knihy je věnována „Cestě ke skutečným okamžikům“. Pojednává
o tom, jak ve svém životě poznat více lásky, o blahodárnosti ticha, o meditaci
apod. Zastavím se u zmíněného ticha. Možná i proto, že mám v čerstvé paměti
„zážitky“ nedávné noci v nájemním paneláku. Pokud v něm rovněž bydlíte, asi to
znáte také… Je před půlnocí, právě usínáte, když přichází jeden ze sousedů nad
vámi z hospody, bouřlivě vítán svým pejskem. Ráno kolem páté si jiný nájemník
u snídaně pouští nahlas rádio a vy jste nuceni nedobrovolně poslouchat řinkot
kárně bubnů či novosti dne. Pak jdete k lékaři a v čekárně ordinace, kde dříve
býval nápis „Ticho léčí“, si starší pán (který asi nedoslýchá) burácivým barytonem
povídá se svou partnerkou o všech symptomech své choroby. Ač vůbec po tom
netoužíte, dozvíte se o tom, že má zácpu nebo jiné problémy. Že byste si v takové
čekárně mohli číst knihu, na to zapomeňte.

K tomu si připočtěte fakt, že máte za sebou cestu hlučným městským dopravním
prostředkem, kde stále různohlasně vyzváněly mobilní telefony, a jejich majiteli
a majitelkami jste byli, nijak neztišeným hlasem, informováni o tom, co bude nebo
bylo na pracovní poradě, že jejich šéf je blbec, který ničemu nerozumí, jak se to má
s jejich intimním životem, jak včera „pařili“, jaké mají problémy s ratolestmi ve
školce nebo ve škole, co nakoupily na tržišti k obědu a mnohé jiné velmi důležité
věci, které nestrpí odkladu a proto se musí vyřizovat v tramvaji.

Naprosto souhlasím s autorkou, že ticho a samota jsou důležité pro zdraví
Našeho ducha, že ticho nám často pomůže vidět, co je v našem životě pokřivené
nebo vychýlené z rovnováhy. Také já si myslím, že bychom se měli naučit tichu
naslouchat. Velice se mi líbí konstatování o tom, že když se s tichem spřátelíme,
bude k nám naše ticho promlouvat stejně hlasitě, jako cokoli jiného (třeba jako
ten pán z ordinace). Když se naučíme s tichem žít, poznáme, že k nám mluví
hlasem našeho ducha.

Samozřejmě by se dalo o uvedené knize toho napsat daleko více. Ale to už by
přesahovalo rámec recenze a já se nechci dostat do rozporu s nakladatelstvím,
které má „Všechna práva vyhrazena“. Proto raději ještě několik poznámek na téma
štěstí. Vezměme například lidová rčení. Ta označují šťastlivce jako lidi, kteří se
„narodili na šťastné planetě“, nebo že se na ně „usmála štěstěna“, „jsou v devátém
nebi“ či „ani v pekle jim není zle“. Já mám lidová rčení rád, protože je v nich často
obsažena tisíciletá lidová moudrost podobně jako v „Knize knih“,tedy Bibli. Ale přece
jen se mi uvedená rčení zdají příliš pasivní. Jakoby štěstí nezáleželo na samém
člověku. To už je něco jiného například: „Člověče přičiň se a Pámbu Ti pomůže“.
Stejně tak i výroky moudrých. Například Demokritos prohlásil: „Štěstí i neštěstí je
věcí duše“ A my k tomu dodáme: duše i podvědomí. La Rochefoucauld říká: „Nikdy
není člověk tak nešťastný nebo šťastný, jak si namlouvá“), anglický filosof ze 17.stol.
John Locke: „Ve své plné velikost i je štěstí nejvyšší radost, které jsme schopni
a neštěstí nejvyšší bolest“.

Současný básník může říci, že štěstí nás „vynese do výšin blaha“. Naproti tomu
realista charakterizuje štěstí jako „zcela subjektivní pocit“. To je pravda, protože
každý může stejnou událost pociťovat jinak. Pro většinu z nás by výhra 100.000 Kč
byla velkým štěstím. Naproti tomu jiný člověk (s platem 50.000 Kč měsíčně) jen
konstatuje: „Dva měsíční platy? Není to moc, ale taky dobrý.“ A třetí, který své
jmění počítá v číslech s šesti nulami, prohlásí pohrdavě: „Sto tisíc? Jo, kdyby to tak
bylo sto mega, to už by se dalo mluvit o štěstí.“

V každém případě ale uznejme, že štěstí je pocitem vnitřního blaha, vnitřní radosti a potěšení. A když tyto pěkné chvíle, prožíváme s blízkou osobou, pak jsou dvojnásobně krásné. Štěstí si nelze koupit ani za všechny poklady světa. Multimiilionář může být nešťastný a někdo jiný – i s nepatrným příjmem či důchodem – může být šťastný. Přiznejme si také, že předpoklady štěstí, úspěchu a spokojenosti jsou v nás, protože náš způsob myšlení a pocity v sobě nesou i naši budoucnost. A pokud pevně věříme, že nekonečná moudrost nás ve všem vede a řídí, že naše budoucnost bude prozářena štěstím, pak tedy budeme šťastni. Příště si povíme o tom, jak jde dohromady štěstí a snění.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Pocity malého štěstí můžete zažívat i nad web-stránkami klubu http://www.klubdrmurphy.webnode.cz. Na druhé straně, máte-li nějaké problémy, tak můžeme hledat štěstí společné v mé poradně, která pomáhá ve zkvalitnění života a v rozvoji osobnosti v každém směru, stejně jako ke zlepšení duševního i fyzického zdraví. Poradna je v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz).