Důchodce a duchovní život – Drtič

Autor článku: František Benda Jde o stále znovu a znovu probíranou otázku jak zpracovávat vlastní myšlenky tak, aby byly co nejvíce – když už to nejde zcela – uklidněny.

Do cesty se staví dva problémy: jeden je v tom, že jde bezesporu o záležitost velice dlouhodobou, což většinu lidí, kteří jsou zvyklí na dosahování rychlých úspěchů, silně odrazuje, a i u těch, kteří se s tím jakž takž smíří, to vyvolává rozpaky; druhý, neméně obtížně překonatelný, spočívá v tom, že při snaze o zklidnění myšlenek je třeba opustit mnoho rovin, o kterých jsme přesvědčeni, že vytvářejí náš život, starajíce se o jeho pestrost. To by mělo dalekosáhlé následky, neboť by to znamenalo vymazání mnohého, co se živě udržuje v paměti, současně s likvidací mnoha plánů, rozvržených do budoucna, a samozřejmě zásadní změnu v současném chování. A také by mělo dojít k radikálnímu odklonu od světa fantasie. A do toho se samozřejmě chce jen málokomu.

Ujišťování o prospěšnosti tohoto kroku těmi, kterým se v tomto směru již mnohé podařilo, k nám zaznívá jakoby odněkud z neznáma, což má k tomu, aby to námi také prostoupilo, značně daleko. A přece cítíme, že asi nebude vyhnutí, že do toho přece jen jednou budeme muset jít.

Nežádá se od nás nic více a nic méně než to, abychom se zbavili všeho, co si dělá nároky na naše myšlení a rozvíjí je. A to jsou převážnou většinou následky našich minulých činů, které se za námi táhnou jako chvost za kometou. Těm neunikneme.

Zbavit se jich je dost složité proto, že tvoří náplň naší intelektuální výbavy. Není totiž všeobecně známo jak by se s nimi mělo v takovém případě nakládat, natož kam je případně odložit. Jako by znovu ožila stará otázka „kam s ním?“. Ani u světských odpadků to není tak jednoduché, i když na to máme specializovaná úložiště se zajištěným pravidelným odvozem. S těmi drobnějšími to ještě jde, ale co s těmi, které svými rozměry přesahují možnosti popelnice nebo kontejneru?

Nezbývá než bortit. Lámat, trhat, nejlépe zcela rozdrtit. Cokoliv, rozdrcené na drobné částice, lze celkem snadno někam odložit, zasypat nebo spláchnout.

Už při prvním pokusu o drcení ztrácí jakákoliv věc nejdříve svoji funkci, pak svůj vzhled, pak název – až zbude jen hromádka nepojmenovatelného šrotu, který odložíme už s lehkým srdcem.
U těch hmotných předmětů to ještě jde, ale co s emocemi? Co se vzpomínkami, co se současnými láskami a křivdami, co s plány do budoucna? Pryč s nimi, vyzývají moudří, jsou to jen zdroje myšlenek, úhlavní nepřátelé duchovní cesty. Jsou to nosiči, vnášející do naší mysli jen touhy a podněcování k dalším dobrodružstvím. Zanikne-li dopravní prostředek, nebudou se vyskytovat ani pasažéři. Emoce ztratí opodstatnění, sladkosti vítězství a hořkosti porážek zmizí beze stop – klid se rozhostí nad dříve rozbouřenými vodami. Emoce se sice dál budou v našem životě objevovat, ale pouze jako pozorované a kontrolovatelné jevy, bez možnosti zasahovat do našeho myšlení. Život pak sice nebude už tak vzrušující, ale od rovnováhy a harmonie se nic takového ostatně ani neočekává. Jistá pestrost z něj ale v žádném případě nezmizí.

Že se do toho chce málokomu? Není divu. Zbavit se všeho, o čem jsme se až dosud domnívali, že vytváří náš život? To snad ne.

Představy drtiče, který vše rozmělní k nepoznání, nebo skartovače, který rozcupuje papír s jakkoli vznešenou myšlenkou do naprostého zániku jsou sice reálné, ale použít jich se zdráháme.
Duchovní přístup nás ale nenechá na holičkách. Může nám nabídnout pomocnou ruku i v oblastech našich až dosud tak opatrovaných emocí, kde nám nejsou sebelepší drtiče pranic platné. A je to tak jednoduché, vlastně k tomu stačí jen pár slov: oproštění, odpuštění a omluva. Ale co nejdokonalejší: oproštění na základě zkušenosti o nenasytnosti smyslů, odpuštění takové, že trestní rejstřík provinilého zůstane v našich očích naprosto čistý, bez jakýchkoli připomínek, a omluva s případnou (ne vždy ale uskutečnitelnou) náhradou způsobené škody.

Zdá se to nevyvážené? To záleží už jenom na nás, do jaké míry bereme celý postup vážně.

Autor: František Benda, Foto: Internet