Senioři bojují proti stresu 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná CO JE TO STRES. V našich následujících kapitolách se budeme zabývat stresem. Slovo „stres“ velmi dobře známe i z jiných oborů lidské činnosti, nejenom z medicíny a psychologie.

Ale v této souvislosti si budeme uvědomovat, co pro nás, lidi, kteří žijeme každodenním životě, stres znamená, zda je to dobře nebo špatně „mít stres“ anebo „být ve stresu“, co nám stres způsobuje a jak se mu můžeme sami bránit, jak se vychovávat a jakou strategii můžeme volit, abychom ve stresu nebyli. Neboť stres, s kterým se nevypořádáme a nebo se neumíme vypořádat, je tichý, zákeřný vrah a to poznáme z dalších kapitol. V textech jsou použity zejména americké výzkumy, jejichž autoři a odkazy na jejich odborné články jsou v textu citovány.

STAVITELSTVÍ A ARCHITEKTURA.
Se slovem „stres“ se setkávají zejména inženýři a fyzikové. Je možné, že pojem pro tento stav právě pochází z těchto oborů. Kdo ví? Například, mostní inženýr řekne, že šroub nebo spoj na mostě je pod příliš velkým stresem, a toje příčina poruchy, je třeba ho opravit nebo stavitel řekne, že na cihla v rohu zdi je pod příliš velkou váhou materiálu a proto způsobuje poruchu ve zdi. Je nutno ji odstranit.

STRESOR.
Pokud bychom si slovo přenesli do psychologie nebo biologie, pak můžeme použít stejnou koncepci, jako tito odborníci. Jakákoli změna v systému v prostředí, kterému jsme se přizpůsobili, se projevuje v našem vnitřním světě jako napětí. To, co způsobuje změnu je stresor. Představte si, že stojíte v dolní části schodiště a vaše srdce bije na 72 tepů za minutu. Stoupáte po schodech a vaše srdce bije rychlejí. Zvýšení srdeční činnosti je stres a lezení po schodech je stresor. Srdeční činnost se zvýší jako odpověď na stresor, ale pak by se měla zase vrátit do normálu.

STRES NENÍ ANI DOBRÝ ANI ŠPATNÝ.
Takže vidíte, stres není ani dobrý, ani špatný, je to jen reakce na stresor. Všichni máme nějaké zkušenosti se stresem. Například, jdete ráno vyvenčit psa a na chodníku bude sedět potkan. Nesnášite potkany a hlodavce vůbec? Jen velmi málo lidí je mine bez povšimnutí. Pohled na potkana způsobí, pokud nesnášíte hlodavce, že vám začne rychle tlouci srdce a snažíte se i se psem co nejdál odklidit. A nebo ho také minete bez vnitřního napětí, protože si nepředstavujete, že by vás napadnul, nevyvolává ve vás strach.

STRES JAKO FYZIOLOGICKÁ REAKCE.
Nyní přepodkládejme, uvidíte něco jako stresor, jinými slovy zobrazíte-li si něco, jako hrozbu, ať už fyzicky nebo psychicky, fyzického hlediska, budete reagovat předvídatelným způsobem.

CANON VERSUS SELYE.
Seznamujeme se se jmény dvou vědců, kteří zkoumají oblast stresu a dávají nám, ve svém výzkumu nahlédnout do dvou modelů, při pohledu na stejnou věc. Canon a Selye nám ukazují, že reakce na stres lze předvídat.

Canonův názor
Canonův model „bojuj nebo uteč“ hovoří o téměř okamžitých účincích na stres na naší fyziologii. Všiml si, že všechny reakce na stresovou situaci jsou z nějakého důvodu.Tento model je postaven na příkladu zebry a lva, který popsal Robert M. Sapolsky (kniha „Proč zebry nemají vředy“), profesor biologických věd, neurologie a neurologické vědy. Zebra se pokojně pase na savaně a najednou ji uvidí lev, který si ji vybral jako oběd. A začne ji honit. Mechanismus „bojuj nebo uteč“ způsobí, že do svalů se nahromadí tolik energie, neboť tělo je důmyslný stroj, aby dostalo šanci se dostat do bezpečí před útočícím lvem. Po tom, co lvovi uteče, se dál klidně věnuje spásání trávy. Ovšem s psychikou je to poněkud jinak. V moderním způsobu městského žívota naše reakce na stres se dostatečně nevybíjejí a přecházejí v nebezpečné onemocnění, které vědci nazývají chronickým stresem se všemi souvisejícími poruchami, poškozujícími vážně zdraví.

Hans Selye a jeho obecný adaptační model
Jeho model je obecně o něco méně konkrétní. V podstatě říká, že účinky stresu mohou být viděny jako děje ve 3 fázích. Nejprve se vystrašíme, abychom se mohli bránit stresu a pak jsme vyčerpáni. ly. Tyto tři fáze nazývá alarm, odolnost a vyčerpání. A tak, většinu nemocí máme proto, že náš imunitní systém je vyčerpán, když jsme se bránili účinky stresu.A proto nejsme odolní vůči nim, máme sníženou imunitu.

ZÁVĚR.
Nejdůležítější k zapamatování je to, že jsme naprogramováni tak, abychom správně reagovali na stres. Jestliže jsme prožili nějaký problém, který nám přinesl starosti nebo v nás vyvolal strach, musíme správně reagovat a ne se udržovat ve starostech nebo strachu a zůstat v tom, i tehdy, když už problém skončil. Problém, který musíme řešit není stres sám o sobě. Po skončení této siruace bychom se měli vrátit „ke spásání trávy“ a říkat si – to je zvláštní, co se mi stalo.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet