Senioři cestují – šťastné krajiny 4

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka OBLÍK – PUTOVÁNÍ PO STŘEDOHOŘÍ. Podíváme-li se na mapu okolí Loun, zaujmou nás husté vrstevnice středohorských kopců, tyčících se z roviny. Krajina, kde spadne nejméně srážek v Čechách, má zvláštní půvab. Vrchy tvaru komolých kuželů jsou kromě severní strany téměř bezlesé, porostlé tu a tam keři, stepní trávou s velmi pestrým společenstvím rostlin, na než navazuje i bohatá fauna.

Koncem července roku 2001 jsme se vydali na dominantní čedičový vrch Oblík s nadmořskou výškou 509 m. Vyšli jsme z obce Mnichov, odkud je Oblík nejblíže.

Napřed jsme mírně stoupali úzkou cestičkou, ktkerá vedla zarostlou loukou s volným porostem keřů. Zde jsme se setkali se žlutě kvetoucími – jestřábníkem, třezalkou a řepíkem lékařským. Při cestě nás zaujala teplomilná jehlice trnitá s růžovými květy. Obdivovali jsme chrpu porýnskou, modré zvonky, různé druhu jetelů, modrofialových vikví, žlutý starček přímětník a další rostliny.

Náš největší obdiv si zasloužil překrásný bodlák pcháč bělohlavý, který se tu hojně vyskytuje, místy dosahuje výšky více než 1,5 m, někde je poměrně nízký, ale zato pěkně rozvětvený. Fialové květy tohoto krále stepi (jak jsem bodlák nazvala) láká motýly. Přestože bylo skoro zataženo, poletovali tu běláskové a několik druhů okáčů – ponejvíce okáč bojínkový, velmi nápadný svým kontrastním zbarvením – bílý s velkými černými nebo hnědočernými skvrnami.

Dalším zajímavým bodlákem, který tu roste, je bělotrn obecvný s namodrale kvetoucími kulatými hlavami. Cestou jsme měli na levé straně úchvatný pohled na vrchy Brník a Srdov, které jsou dalšími dominantami této stepní oblasti, která připomíná spíše jih Evropy.

Prošli jsme listnatým lesíkem na severním svahu Oblíku a zcela nečekaně jsme se ocitli na vrcholové náhorní plošině, která je doslova botanickou zahradou. Znovu se setkáváme s pcháčem bělohlavým, bělotrnem a dalším bodlákem se zajímavým názvem – ostropestřec mariánský. Naši pozornost zaujme jetel zlatý s drobnými žlutými kvítky, rozrazil klasnatý s nádhernými sytě modrými klasy, fialový chrastavec a jemu velmi podobný hlaváč běložlutý, modrý a nachový hadinec obecný, světle modrý len rakouský, divizna knotovkovitá, bílý čistec přímý (z čeledi hluchavkovitých), řebříček, hvozdík kartouzek (lidově slzičky Panny Marie), modlrá chrpa Triumfettiho a další rostliny. Z bujné vegetace tu a tam vykukují kameny, jsou příjemně vyhřáté.

Mnohé skalničky jsou již odkvetlé, právě tak i mateřídouška, která na sebe upozorňuje intenzívní vůní. Kavyly jsme v květu nezastihli. To je jen malý výčet rostlin, mnohé se nám nepodařilo určit. Záhadou pro nás zůstala rostlinka 10 – 20 cm vysoká, jehlancovitého vzrůstu, která nekvetla, ale její listy tvarem připomínaly řebříček a vůní něco mezi rebříčkem a pelyňkem. V okrově zbarvené přerostlé trávě působila tato rostlina svým tvarem i zbarvením (sytě zelená s modrošedým nádechem) exoticky a při troše fantazie vytvářela hájky maličkých cypřišků (že by pelyněk ladní?).

Částečně se vyjasnilo, vykouklo sluníčko a začal rej motýlů, snad ten nejpestřejší, jaký jsme kdy viděli. Babočka bodláková, kopřivová, paví oko, různí perleťovci a okáči, hnědásci, nádherný přástevník kostivalový s předními křídly hnědočernými s bělavými příčnými pásy a zadními křídly ohnivě červenými. Když tento motýl usedl na květ bodláku, složil křídla podobně jako můra, takže ta červená byla schovaná. Když vzlétl, připomínal létající plamínek – také jsem mu dala tento název. Poprvé jsem se setkala s modráskem ušlechtilým, který má černý lem na křídlech. A nechyběla ani „perla Středohoří“ – otakárek fenyklový, létalo jich tu několik. Kromě motýlů tu bylo hodně čmeláků, v trávě velké množství lučních kobylek.

Slunce pohladilo tu barevnou krásu a všechno kolem nás jásalo a rozdávalo radost. Nad námi přeletělo hejno špačků. Rozhlíželi jsme se do všech stran a pozdravili kopce milovaného Středohoří, jehož obraz dotvářela zajímavá oblačnost kumulu různých odstínů.

Zemský ráj to na pohled – a my jsme si opravdu připadali jako v ráji, navštívili jsme totiž ráj přírodovědců.
Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka, Foto: Internet

Téma: Důchodce a volný čas, senior a cestování, poznávání v penzi