Senioři cestují – šťastné krajiny 6

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka MANNSTEINUV KÁMEN. První srpnová sobota začíná mlhou, která se během dopoledne rozplyne. A už je tu neúprosné žhnoucí slunce a modrá obloha s bílými obláčky (kumuly).

Rozhodneme se pro kratší výlet, ale tak, abychom měli středohorské kopce na dohled. Z Lovosic se vydáváme do Bílinky a odtud už po svých polními cestami směrem k Březnu.

Necháváme se unášet krásou kulturní krajiny. Středohorské louky a pole ohraničené mezemi a remízky jsou malebné v rovině i ve zvlněném terénu. Žně jsou v plném proudu.Krásná atmosféra štědré země, kterou umocňují všude na dohled prudce se zvedající kdysi ohněm zrozené hory – Ovčín, Boreč, Sutomský vrch, Děkovka, Solanská hora, Lipská hora, Ostrý, Milešovský Kloc, královna Milešovka, Kletečná a Lovoš, který je nám nejblíže. Máme je tu všechny pohromadě, radost pohledět.

Louky jsou plné modrých květů kakostů lučních a žlutých jestřábníků. U cesty kvete růžový sléz a fialová chrpa luční, žlutá komonice lékařská a kozí brada, světlounce nafialovělý jitrocel, žlutavá lnice květel, jetel zlatý, růžově fialová vrbovka úzkolistá, fialový chrastavec, hlaváč bledožlutý, bodlák bělotrn obecný, lopuch a další. Nacházíme dokonce i růžovou jehlici trnitou. Obdivujeme bohatou úrodu osamělých hrušní, jabloní i slivoní.

Nechybějí ani motýli – babočka kopřivová, babočka bodláková, paví oko, okáč luční, modrásek i bělásek.

„Pět peněz, pět peněz“, volá někde křepelka. Nad sklizeným polem krouží káně a směrem k Lovoši přelétává hejno špačků.

Odpočíváme a na poli před námi se objevují dvě srnky, které tu zřejmě měly v obilí vyšlapané stezky. Teď je nenašly a v otevřené krajině znejistěly. Chvilku stály a zdálo se, že se dorozumívají mezi sebou a dohadují, kterým směrem se mají vydat. Snad o nás ani nevěděly a proběhly v naší blízkosti. Krásné setkání!

Pokračujeme v cestě. Červenavé jeřabiny a modré ojíněné trnky jsou nepatrným náznakem blížícího se podzimu. Vedro nás udolává, a tak po chvíli usedáme do stínu keřů a zachycujeme krásy Středohoří každý po svém – fotoaparátem i štětcem.

Vděčným námětem je Lovoš, který je z každé strany jiný. Z naší strany (jihozápadu) působí majestátně, zaujímá obrovský prostor a jeho vrchol je špičatější. Menší vrchol Kybička je úplně v zákrytu Velkého Lovoše.

Cesta směřuje k Březnu, ale my odbočíme vpravo, kde nás zaujme v polích osamělý nenápadně se zvedající kopeček porostlý travou a několika keři. Podobných kopečků ve Středohoří nacházíme desítky. Ten náš s nadmořskou výškou 326,5 m se nazývá „Mannsteinův kámen“. Byl pojmenován podle pruského generála Kryštofa Hermanna Mannsteina, který se zúčastnil sedmileté války, probíhající v letech 1756 – 1763. Válka začínala bitvou u Lovosic. Dne 27. června 1757 kolem tohoto vršíčku soustředil generál Mannstein kruhovou obranu svého vojska chráněnou vozy. Jeden z vozů se náhle uvolnil a dal do pohybu, čímž v obraně vznikla mezera, kterou pronikli Chorvaté dovnitř obranného postavení a generála zastřelili. Od té doby se nazýval vršek Mannsteinberg a později dostal název Mannsteinův kámen. A tak zcela nenápadný kopeček Českého středohoří se stal svědkem nepatrného úseku naší historie.

A nakonec ještě malá geologická zajímavost – v okolí Mannsteinu se na poli nalézá limonit (hnědel – vodnatý oxid železitý) v kulovitých a ledvinitých tvarech, které vyvolávaly domněnku, že se jedná o tzv. „měsíční kameny“…

Radujeme se z krásného letního dne. Ale sluníčko, i když ještě pěkně hřeje, nám pomalu naznačuje, že je čas vrátit se na nádraží… Jako vždy, neradi se loučíme s krásnou a pohodovou krajinou Českého středohoří, která nám pokaždé něco zajímavého nabídne a pohladí po duši….

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka, Foto: Internet

Téma: Důchodce a volný čas, senior a cestování, poznávání v penzi