Staré stezky nejen pro důchodce 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná ZLATÁ STEZKA NA ŠUMAVĚ. Sůl nad zlato. Nedostatek soli v Čechách byl jedním z hlavních důvodů, proč staří Čechové navazovali obchodní styky s cizinou. Zprávy o solném obchodu se objevují už od 9. století. Sůl, jak známo, byla i v minulosti nezbytnou složkou pokrmů a nejvýznamnějším konzervačním prostředkem.

Sůl ze solných dolů v oblasti dnešního Reichenhallu v Bavorsku, Halleinu, Hallstadtu, Ischlu a Aussee v Rakousku se dostávala prostřednictvím obchodních tržišť na Dunaji velkou měrou také do Čech. Téměř monopolní postavení v obchodu se solí zaujalo město Pasov a to díky především příznivé poloze při dopravě využívaných na řekách Innu a Dunaji.

Staré obchodní cesty.

Z Podunají vybíhaly do Čech přes Šumavu obchodní cesty, z nichž nejstarší byla Vintířova stezka (Gunthersteig, Böhmweg, Via Bohemorum), která vedla z oblasti Deggendorfu přes Žďánidla, Vysoké Lávky, Hartmanice a Sušici. Stezka vznikla patrně dávno před působením poustevníka Vintíře na Šumavě (+ 1045). Tuto cestu stejně jako úvodní prachatickou Zlatou stezku představovaly nejspíš jen úzké stezky pro pěší nebo pro zvířata nesoucí náklad. Skutečné dálkové obchodní silnice u nás vznikaly až později, za panování Karla IV.

Zlatá stezka.
Spojení Čech s Pasovem a některými sousedními středisky obchodu v Podunají zajišťoval systém soumarských stezek zvaných od počátku 16. století Zlatá stezka (Goldene Steig). Tradičně výsadní postavení zaujímaly v solném obchodu se svou cestou Prachatice. Rovněž Vimperk měl už od roku 1312 cestu na Pasov, která na zemské hranici míjela strážní věž (Königswarte, Kungeslen, Kynžvart, Strážný). Pro starší dobu se uvažuje o odbočce Zlaté stezky prachatické u Volar ve směru na Vimperk a Kašperské Hory. Kašperskohorská Zlatá stezka, chráněná královským hradem Kašperkem a procházející významnou zlatonosnou oblastí, sloužila obchodnímu ruchu od roku l366.

Způsoby nákladní přepravy.
Na šumavských obchodních cestách se uplatňovaly různé způsoby nákladní dopravy. Zboží se jednoduše přenášelo na ramenou a zádech (často v krosnách), používaly se různé ruční dopravní prostředky jako káry, kolečka a vozíky. Pro dálkový obchod byla častou přeprava na vozech, saních nebo se provádělo přenášení nákladů na hřbetech zvířat (koní, mul, případně oslů). Náklad přepravovaný na zvířatech se nazýval „Saum“. „Säumen“ byl německý výraz pro transport zboží na zvířatech. Vycházel z řecko-latinského „sagma“, což znamenalo sedlo s rancem.

Soumaři.
Soumary (Säumer, Saumare, Samer) byli nazýváni muži, kteří prováděli transport zboží soumarským přenášením se zvířaty. Jeden soumarský kůň nesl náklad o váze kolem tří centýřů (tj. cca přes 185 kg). Solné bečky, ploché nádoby na víno, pytle nebo balíky se zbožím bývaly upevňovány na zvláštní dřevěná nosítka nebo sedla.

Bečky se solí (prostice) se zavěšovaly zpravidla do rovnovážné polohy po obou stranách zvířete. Soumarskou přepravu zboží prováděli, většinou vedle obyvatel měst a městeček ležících na Zlaté stezce, především také sedláci z okolí. „Soumaření“ provozovali se svými syny a čeledíny jako vedlejší živnost. Někdy vstupovali do služeb ke kupcům – velkoobchodníkům.

Karavany a přepravované zboží.
Dálková obchodní silnice z Pasova přes Kvildu a Kašperské Hory už od svého vzniku (1366) umožňovala formanskou dopravu na kupeckých nákladních vozech. Z důvodů větší bezpečnosti se soumaři a kupci spojovali do malých či větších obchodních karavan. Mnohdy bylo zapotřebí, aby karavanu doprovázel ozbrojený doprovod, který byl ve středověku poskytován zeměpánem, ovšem jen za úplatu.
Přeprava zboží na starých cestách se prováděla během celého roku. Zvláštní ruch zde však nastal zejména po žních a výmlatech, tedy na podzim a v zimě, kdy byl dostatek obilí – hlavního zboží na výměnu za sůl. Za vhodných sněhových podmínek se k dopravě v zimě užívaly saně tažené koňmi. To, že v osadách položených na obchodních cestách vznikaly pro soumary, formany, kupce i obyčejné pocestné četné hospody, není třeba vysvětlovat.
Vedle soli se k nám z Podunají ve středověku dováželo zboží jako bavorské plátno, různá jemná sukna, vína, koření, další kupecké zboží včetně luxusních předmětů. Z Čech se vyváželo obilí, slad, med, sádlo, vejce a ryby. Často se z Čech do Pasova hnal také dobytek.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet