Staré stezky nejen pro důchodce 2

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná KAŠPERSKOHORSKÁ CESTA. První zpráva o kašperskohorské cestě na Pasov a Bavorsko je ze stejného roku, kdy byla zahájena stavba hradu Kašperka – z roku 1356.

Heinczlinus Bader obdržel v tomto roce od císaře Karla IV. do dědičného svobodného užívání pozemek u osady Červená pod „Malou Losenicí“ za věrné služby při vyhledávání a vytyčení trasy této nové silnice.
Horní město Kašperské Hory (Reichenstein) bylo se svým okolím v té době důležitým střediskem těžby zlata. Postavení tohoto horního města se posílilo nejen výstavbou královského hradu, ale také situováním mezinárodní obchodní cesty, která procházela kolem bohatých zlatodolů a rýžovišť.

Úkol královského hradu – Kašperka.

Důležitým úkolem královského hradu, který nesl jméno svého císařského zakladatele Karla IV. – Karlsberg, byla vedle ochrany zlatých dolů a zemské hranice také ochrana mezinárodní obchodní silnice. Její výstavba nebyla v podmínkách šumavského pralesa jistě snadnou záležitostí a tak není divu, že práce na ní trvaly přes 10 let. Cesta se musela vyhýbat četným zrádným slatinám. Někde bylo zapotřebí položit haťové přechody nebo vozovku zpevnit kameny. Potoky se překonávaly po mělkých brodech nebo byly přecházeny po dřevěných mostech. Nejnamáhavější práci však představovalo odstraňování dosud nedotčených porostů hraničního pralesa.
Pro volnější výhled i pro znesnadnění útoku případných loupežníků se od 14. století provádělo často kácení stromů a vysekávání houštin po obou stranách silnice, zejména v nepřehledných úsecích až do vzdálenosti kolem 30 metrů.

Význam a privilegia Kašperských Hor.

Když byla v roce 1366 silnice z Pasova přes Kvildu do Čech dokončena, získaly na ní Kašperské Hory právo obchodního skladu. Karel IV. nařídil všem kupcům, kteří po cestě pojedou, aby zůstali přes noc v Kašperských Horách i se svými povozy. Kdo by neuposlechl, měl zaplatit pokutu 100 hřiven lotovaného zlata, z čehož polovina připadla královské komoře a polovina Kašperskohorským.
Také bylo uvedeno, že všichni kupci, kteří přijdou do města v kteroukoliv dobu, mají zaplatit z koně po jednom haléři. Rovněž hrad Kašperk měl od císaře Karla IV. majestát z roku 1366, v němž byla dána hradu „svoboda, aby cesta z Pasova šla svobodně, a aby z kupců, cožbykoli vezli, nebylo od toho bráno clo, kromě litého zlata a stříbra“.

Husitské války.
Za husitských válek a za následujících zmatků a rozbrojů silně utrpěly obchod a bezpečnost na šumavských cestách. Z té doby jsou zprávy o výpadech z Čech po cestách z Kašperských Hor a Vimperka do Bavor a Pasovska. Útočníci, mezi nimiž nechyběli ani lidé z posádky hradu Kašperka, zde vypálili několik vesnic a loupili dobytek, což bylo nezřídka opětováno z bavorské strany na českém území.
K roku 1458 se uvádí, že Zdeněk ze Sterberka, držitel kašperského hradu, opravil zpustlou pasovskou silnici, po níž se pak jezdilo „jako za starých dob“. Soumarský transport po silnici z Pasova přes Freyung do Kašperských Hor se plně rozvinul ovšem až na počátku 16. století. Čilý ruch zavládl tehdy také na cestě z Vilshofen přes Grafenau do Kašperských Hor, které se v té době začalo říkat „Goldene Strasse“ (Zlatá silnice).

Sůl z bavorska.

Roku 1571 získala města Kašperské Hory, Sušice a Klatovy císařské potvrzení svých svobodných skladů, jež byly zásobovány především solí bavorských vévodů. Ti svým solným obchodem až do počátku 17. století úspěšně konkurovali Pasovu a Prachaticím. Bavorská sůl se dopravovala loďkami po řece Innu do Schärdingu a ke sv. Nikolovi (Mikuláši) před Pasovem, do míst patřících tenkrát Bavorsku. Odtud pak byla sůl dopravována přes Vilshofen po staré cestě na Grafenau do Kašperských Hor, Sušice a Klatov.

Zánik starých soumarských cest.
K oživení pasovského obchodu s Čechami dochází opět až po roce 1608, kdy Bavorsko začalo dodávat svoji sůl do Pasova. Solný obchod od 16. století ovlivňovaly rovněž zájmy Habsburků o prosazení monopolního postavení císařské soli v jejich monarchii. Třicetiletá válka a léta po ní znamenají přes pokusy o obnovu úpadek a nakonec zánik starých soumarských cest.
Dech historie
Připomínkou dávného ruchu na šumavských stezkách jsou nyní už jen zažloutlé písemnosti v archivech, několik názvů osad a míst a také stopy v terénu. Zbytky středověkých silnic jsou patrné v lesích u státní hranice, dále v oblasti Horské Kvildy, Zhůří, Flusárny i Kozího Hřbetu. Na řadě míst (zejména ve strmých svazích) se starodávné cesty zařízly do terénu hlubokým úvozem. Vyhledání terénních zbytků historické komunikace usnadňuje například rukopisná mapa Zlaté stezky kašperskohorské z roku 1736.

Význam šumavských stezek

Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování. V neposlední řadě plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek, výměny kulturních hodnot. Je potěšitelné, že dnes s historickou vzpomínkou na staré šumavské cesty ožívá rovněž snaha najít cesty k obnovení přátelských sousedských kontaktů lidí po obou stranách šumavské hranice.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet