Tip pro seniory: Poutní místa 1

Autorka článku: Maura DVĚ POUTNÍ CESTY. Z Prahy vedly dvě poutní cesty směřující do Staré Boleslavi.Ta starší, nazvaná později Svatováclavská, vycházela přes dnešní Poříč Karlínem a odtud buď na Švábkách nebo u Palmovky odbočila přes Libeň kolem místa dodnes zvaného U kříže na Prosek ke kostelu .

Odtud dále kolem jižního okraje Letňan na Přezletice a Popovice k brodu na nezjištěném místě do Boleslavi. Vedla kolem Proseka, kde byla významná zastávka všech procesí. Zde se scházeli poutníci z různých směrů a po požehnání v kostele pokračovali pak poutní cestou do Boleslavi navštívit místo, kde byl zavražděn a krátce měl i hrob svatý Václav. Byla to ta cestou, kterou v roce 938 převáželi tělo svatého Václava. Když byla založena Svatá cesta, tak Svatováclavská cesta ve směru od Brandýsa končila v Popovicích a odtud pokračovala do Dřevčic, kde se napojila na Svatou cestou.

Druhá, mladší cesta, zvaná Via sancta, Svatá cesta, vedla z Prahy od Špitálské brány přes Karlín, Vysočany, Klíčov, Kbely, Vinoř, Podolánku, Dřevčice, Vrábí a Brandýs do Boleslavi. Touto cestou se přenášelo boleslavské paládium. To byla ta cesta, která byla od roku 1674 osazena 44 kapličkami. Její směr se mezi Vinoří a Klíčovem napřímil, ale zbylé kapličky zůstaly na svých dřívějších místech a připomínají trasu původní cesty. Tato cesta tedy nevedla přes Prosek. Procesí vycházející z Proseka šla od kostela severním směrem ke křížku, ale zde nepokračovala Svatováclavskou cestou, nýbrž východním směrem dnešní Čakovickou, kde se za Klíčovem teprve napojila na Svatou cestu.

Ze 44 kapliček, které lemovaly Svatou cestu jich zbyla sotva polovina. Některé jsou opravené a udržované péčí obcí na jejichž katastru se nacházejí, i ty,které jsou mimo dosah pozorovatelů daleko v polích. Kapličky jsou popisované v místních průvodcích po památkách a zajímavostech. A zde je další záhada; jednotliví autoři těchto pojednání číslují kapličky nestejně, rozcházejí se i o dvě a dokonce i tři místa v jejich pořadí. Není divu, na starých mapách jsou zakresleny taky nejednotně a jiné doklady k jejich identifikaci nejsou. Tak zůstává nezodpovězená otázka: která je opravdu která.

Via Sancta-Svatá cesta
V katastru obce se nacházelo šest (zřejmě spíše sedm kapliček – záleží na zařazení do katastru) postavených v roce 1680-1690 jako součást Via Sancta (“Svaté cesty“), které lemovaly starou cestu z Prahy do Staré Boleslavi na památku poslední cesty knížete Václava. Po této cestě podle pověsti vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Díky tomu, že toto místo bylo svázáno s českými dějinami navštěvovali jej i věřící jiných vyznání.

I když se do Staré Boleslavi putovalo odedávna, celonárodní záležitostí se procesí stala až díky jezuitům. Tento stav téměř nepřetržitých poutí trval až do konce 18. století. Další vzkříšení poutí, které ovšem už nikdy nedosáhlo oné barokní velikosti, se pojilo až s druhou polovinou 19. století a vyvrcholilo v předvečer druhé světové války. Ve druhé polovině 17. století, kdy se poutě konaly nejen na všechny mariánské svátky, ale i u příležitosti svátků ostatních světců spojených s Palladiem, bylo rozhodnuto ozdobit svatou cestu čtyřiceti čtyřmi kapličkami – zastaveními.

Kapličky se začaly stavět v r. 1674 – jejich počet 44 je určen počtem mariánských invokací loretánské litanie. Vzdálenost mezi nimi se pohybuje v rozmezí od 400 do 600 metrů. Průměrná vzdálenost je v podstatě okolo délky 500 metrů, což přibližně odpovídá délce Karlova mostu. Všechny byly vyzdobeny obrazy. V obou horních rozích byl vymalován znak a jméno toho, jenž kapličku svým nákladem dal vybudovat. V oválném středu mezi nimi pak byl obraz Panny Marie, podle v Čechách, na Moravě a ve Slezsku známých ctěných poutních obrazů. Ve výklenku byl namalován velký obraz ze života knížete sv. Václava. Kromě toho zdobily kaple erby a vysvětlující nápisy v latině. Autorem výzdoby byl zřejmě malíř z okruhu Jana Jiřího Heinsche.

Mezi jmény těch, kteří vybudování hradili, čteme členy šlechtických rodů: Berků, Černínů, Harrachů, Kolovratů Libštejnských, Kolovratů Krakovských, Lažanských, Šternberků, Martiniců, Nosticů, Slavatů, Rozdražovských, Valdštejnů, Vchynských, Věžníků aj. Dále Jana Bedřicha z Valdštějnů, arcibiskupa pražského, světícího biskupa Jana Dlouhoveského, staroboleslavského kanovníka Jiřího Astera, Bohumíra Kapouna ze Svojkova, arciděkana z Krumlova aj. Na poslední kapličce byl vymalován rodokmen císaře Leopolda I., jako potomka knížete sv. Václava po přeslici.
Dnes, po více, jak 300 letech, zbývá ze 44 kapliček pouze 29. Přeložením silnice v letech okolo r. 1790 ztratila téměř většina kapliček styk s proudem života a dnes se některé tyčí uprostřed polí. Většina viditelně zchátrala, i přesto, že byly v roce 1929 (1935 ?) péčí Okresní jednoty musejní opraveny a natřeny na bílo. Opětovné obnovení se uskutečnilo na náklady obce až po sametové revoluci v r. 1994.
Ze sedmi vinořských kapliček dnes můžeme vidět pouze pět. Pátá byla v areálu ČKD přemístěna, šestá zmizela neznámo kdy, sedmá je na území Praha-Kbely.

Novodobá výstavba zrušila starou cestu, jejíž kapličky zůstaly opodál a vznikla nová cesta, dnešní. Na katastru Vinoře to byli Černínové, kteří roku 1785 dali vysázet kaštanovou alej podle přístupové cesty k zámku. Z této cesty se v letech 1797 – 1834 stala silnice a „Svatá cesta“ byla zorána.

Autor: Maura, Foto: Internet