Bojujeme proti stresu 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná SDÍLENÁ STAROST JE POLOVIČNÍ STAROST. Ani nevíte, milí přátelé, jak toto úsloví platí doslova a do písmene. Jsou lidé, kteří chodí po svých známých a svěřují se jim ze svými problémy, pěkně u kávy a u čerstvě upečeného štrúdlu. A žádají o radu, o pomoc, o půjčku, o ručení na půjčku a ti citlivější mají zachvíli plnou hlavu cizích problémů, zatímco co ti, kteří si stěžují, se jich zbavují.

Vykládala mi moje přítelkyně, jak je v těžko situaci, že manžel nechce přispívat na domácnost, že nemá dost peněz, aby si zaplatila to či ono. Ale naštěstí jsem věděla, jak to tam ve skutečnosti chodí, takže jsem ji potěšila slovem a dala na jevo, že se o tom nechci bavit, že mám svých problémů dost. Mohu vám říci, ze své vlastní zkušenosti, že čím více budete věnovat čas druhým lidem a jejich záležitostem, tím vás budou více pohlcovat problémy, které byste nikdy neměli. Jakmile ukážete, že hodláte být někomu vrbou, pak jste po čase zralí na psychiatra.

Nemůžete nést spolu se svou dospělou dcerou nebo synem problémy, které si udělali nerozumnými rozhodnutími a z vlastní vůle. Ale můžete jim poradit z pozice svých zkušeností a znalostí. Pokud ovšem oni ještě vnímají skutečnost, že jste jim zachovali domov a vaše rodičovské srdce jim zůstalo otevřeno. Ale rozhodně nejste na světě proto, abyste byli stále bombardováni informacemi, typu – nemám peníze, on nebo ona chodí pozdě domů a s ničím mi nepomůže, mám problémy v práci, mám milence a nevím, co budu dělat. Aniž by se vás zeptali – mami, nemám ti jít něco nakoupit? Nepotřebuješ někam jet? Nepotřebuješ přispět na lázně? Nemáš nějaké starosti? Je ti dobře? Rodina a přátelé, kruh, který je okolo vás, nesmí týrat, nesmí tížit, protože člověk přichází do věku, kdy má sám ze sebou co dělat a spíš se soustředit na sebe. Než na sebe vezmete starosti svých blízkých, rozpomeňte se na své vlastní a řekněte si, zda to všechno sami unesete. Zda se vám nezhorší krevní tlak, nestoupne hladina cukru a nezhorší vaše chronická nemoc. Protože jsme si řekli, že zvládat psychický stres je umění, které každý nezvládá. Není to projev sobectví, když odmítnete diskutovat o záležitostech, které si někdo sám a vědomě nadrobil. Ale je to projev velké lásky, když v opravdu těžké situaci někomu poskytnete radu a nebo mu dáte najevo, že při něm stojíte, že se může svěřit, ale musí ji řešit sám. Svět našich dětí je svět sám o sobě.

Těžko ho chápat a vstupovat do něho, když mají trochu jiné životní hodnoty, postoje a role. Když jejich rodiny jsou postaveny na jiném modelu. Nemůžete jim říkat, co byste udělali vy, protože jejich okolí je jiné, než bylo vaše. Ale říci jim úpřimně – s tím ti nepomůžu, protože tomu nerozumím. Ale dívej se na svůj problém rozumně, bez emocí a sama nebo sám si řekni, co chceš a jak naplníš své očekávání. O tom si můžeme promluvit, jestli chceš. Ohleduplní a milující lidé kolem vás rozhodně nikdy se nebudou snažit vás vyvádět z rovnováhy jen aby si sami ulevili. Nebudou vás krmit neustále svými stížnostmi na své partnery nebo děti, sdělovat vám problémy ve své rodině, do kterých vám nic není, házet na kdekoho špínu, aby si získali někoho, kdo spolu s nimi bude také nenávidět a odsuzovat ty, kterým prostě závidí.

Představte si situaci, když do vašeho domu se přistěhuje nová rodina, která má trochu jiné návyky, než ostatní nájemníci, kteří tam bydlí už dlouho. A některá z vašich sousedek jim začne závidět. A protože to sama neunese, začne očkovat druhé a zanedlouho se celý dům otravuje tím, že je pozoruje, šikanuje a nesnáší.

A totéž ve vašem zaměstnání. Máte zapotřebí sdílet s někým jeho nenávist, závist a vnitřní napětí? Vaše soukromí, za které platíte nemalé peníze, se vám stane vlastním peklem, místo toho, abyste v klidu relaxovali, dívali se na film a mluvili o rozumných věcech se svým partnerem. A pak se přistihnete, že se celý večer bavíte o cizích lidech, kterým ani nerozumíte a nebo je pořádně neznáte. Škoda vašeho času, škoda zdraví a škoda ztráty pocitu pohody a harmonie.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet