Senioři a dění kolem nás

Autor článku: Dagmar Problematikou seniorů v současné době je, že zůstávají sami, jelikož jejich potomci o ně nemají zájem. V dobách našich babiček bylo samozřejmostí, že starší lidé dožívali a byli opatrováni svými dětmi ve společných domech na tzv.vejměncích.

Tato realita zanikla osamostatňováním se dětí do městských bytů a pro většinu dětí je
starost o svou matku či otce velkou zátěží, která jim brání v práci, v
pohodlí a v dnešním rychlém způsobu života ve stresu, není na nic čas, protože čas jsou peníze.
Bohužel tímto pochopitelně stárnoucí lidé velmi strádají po psychické
stránce, ale i zdravotní stránce, když nejsou vždy zcela souběstační.
Senioři tak zůstávají buď sami, kde umírají, aniž by si toho mnohdy
okolí všimlo nebo v lepším případě odchází do Domova důchodců nebo
Domova s pečovatelskou službou.
Výsadou naší současné společnosti je, že si této problematiky povšimla
a dnes je v celé republice vybudováno mnoho moderních vzhledných domů
pro seniory, kde i interiér působí vzhledem k barvám v něm i dalšími
doplňky, květinami a moderním nábytkem velmi pozitivně na psychiku
bydlících. Mohou zde spokojeně žít a důstejně zemřít. Je zde o ně
postaráno nejen po stránce zdravotní, ale po stránce zájmové.
Zúčastňují se různých besed, koncertů společné i individuální četby,
vyrábí různé dekorativní předměty, chodí na vycházky i výlety, cvičí.
Mají pravidelnou a vhodnou stravu, dodržují správnou hygienu. Tohle
vše by ve svých opuštěných domovech nemohli mít, jelikož na to nemají
dostatek sil a ani chuti, protože jsou osamoceni a protože chybí finanční prostředy.

Dále pro nemohoucí, ale nejen seniory byla uzákoněna sociální dávka,
která slouží k zajištění pečovatelky či pečovatele, který za dané
poplatky provádí různé úkony ať už koupání, úklid, nákup, doprovod k lékaři a mnoho dalších.
Což je jistě žádoucí, zejména pro ty, kteří dávají přednost svému
domovu před společným domovem seniorů, mají například domácího
mazlíčka a nechtějí tak svůj domov opustit dokud to není nezbytně nutné.
Asi nejhůře je na tom vdovec či vdova senior, jelikož z jednoho
důchodového zabezpečení nemůže vystačit. Bydlení i v malém bytě je
drahé a na obživu tak nestačí. Práce na přivýdělek je pro důchodce
velkou výhodou, ale málokterý starší člověk má ještě sílu na
pravidelný pracovní poměr. Co takovým lidem zbývá, opravdu nevím.
Jedině podpora dětí, pokud mají zájem a dostatek finančních zdrojů
nebo odchod do domova pro důchodce, i když jsou ještě čilí a soběstační.
Pokud nemají ještě mladší důchodci prostředky shromážděné z minulých
let, tak musejí žít na hranici bídy a nemají ani prostředky na léky a
lékařskou pomoc, jelikož každého seniora trápí nějaké onemocnějí a
finanční prostředky na jejich léčbu jsou pro ně příliš nákladné.
Seniorům, o nichž se děti nestarají je jistě lépe v domovech s
pečovatelskou službou . Zpočátku je to pravděpodobně stres a smutek,
ale myslím, že se jim v tomto prostředí později může líbit. Někteří
jsou i navštěvováni rodinami,najdou si zde nové přátele. Mnozí senioři
jsou však depresivní či agresivní což pochopitelně vyplývá z jejich situace – zklámání, beznaděj a strach, které je trápí.
Mnozí byli oloupeni, podvedeni, dokonce v některých rodinách dochází k
týrání seniorů, přivlastňování si jejich financí z důchodu a toto
jejich strádání je poněkud nepředstavitelné, ale vzhledem ke strachu o
budoucnost ve větších případech mlčí a trpí tuto situaci.
Je třeba se zlu bránit dobrem, více si všímat starých a nemocných či chudých lidí, poskytnou pomocnou ruku například v okolí svého bydliště, pochopit, že na zlu a lhostejnosti se tento svět netočí a točit nebude. „Vždyť bereme jen rukama, ale dáváme srdem“.

Autor: Dagmar, Foto: Internet