Senioři cestují – šťastné krajiny 10

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka DUBNOVÁ ROMANCE. Dnešní den začíná dramaticky, protože jsem zaspala. Svádím zápas s časem, abych stihla vláček-severáček. Podařilo se a já se s pocitem vítězství rozhlížím po ubíhající krajině. Modrá obloha a sluníčko jsou příslibem krásného dne.

Prvním příjemným překvapením jsou skály v Podbabě, rozzářené zlatými květy tařice skalní. Jaro si vůbec dává na svých obrazech záležet, ubírá hněď, přidává zelenou a žlutou, tu a tam i červenavou, někde barvy promíchá a nanáší jemnými štětečky do pupenů stromů… Přestože je jasno, obzor se schovává v jemném oparu, takže Středohoří vytváří napřed jen nenápadnou siluetu, která se k nám rychle přibližuje…

Cesta lemovaná rašícími keři, kvetoucími fialkami a žlutými orseji vyhlíží vesele a zvolna stoupá. Za námi zůstává vesnička Režný Újezd, za níž se tyčí všeobjímající Lovoš v několika zelenavých odstínech. Sametovým dojmem působí nezalesněná místa jižních svahů. Sady pod Lovošem se odívají do bělavých závojů

Úpatí Boreče nás vítá barevnými koberci sasanky hajní, jaterníku podléšky a fialek. Ojediněle a ještě nesměle vyhlíží prvosenka jarní. Objevujeme žlutě kvetoucí křivatec. Ale převahu má modrá barva podléšek v několika odstínech, některé jsou moc bleděmodré a jiné dokonce narůžovělé. Udivuje nás i různý počet okvětních lístků. A je tu další rostlina s modrým až modronachovým květem – plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Je to rapsodie v modrém s doprovodem zpěvu zejména pěnkavovitých ptáků… Zvolna se probouzejí lípy a duby, břízy se probudily o něco dříve, zahalené v svěže zelených krajkách lístečků… Listnatý les s ostrůvkem bílých a fialových svícnů křehké dymnivky duté a ojedinělým žlutým květem sasanky pryskyřníkovité. Zaujmou nás listy protěže lesní, která nám brzy ukáže své drobné bílé kvítky.

Loučky, hájky, skupinky keřů a kamení, tentokrát je to světle šedý znělec. Osamělé malé i velké kameny, skupiony kamenů a kamenné sutě. Kameny porostlé lišejníky, ale i bez nich, jiné mají sametové čepice mechů.

Sluneční paprsky hladí trávu, kamení a dopadají i pod rašící stromy, probouzejí hmyz, různé mušky a čmeláky. A je tu první motýl – bělásek řeřichový s velkými oranžovými skvrnami na křídlech. Setkáme se s ním ještě několikrát…. Připadáme si jako v pohádkové zemi, jde se nám lehce a mně je do zpěvu. Jen tak si pro sebe pobrukuji větu z Handelovy hudby K ohňostroji. Asi to není náhoda.

Naše cesta je spojena i s něčím méně poetickým ale užitečným. Máme s sebou tašky , do nichž sbíráme odpadky z naučné stezky, které skončí v kontejnérech. Máme radost, že jsme alespoň něco málo pro přírodu udělali.

Sluníčko připaluje a na obloze se objevují drobné mráčky – kumuly. Posadíme se na loučce s výhledem na Lovoš. Kumuly se opravdu kumulují, šednou a bachratí, pohled na kuželovitý kopec s mraky je malebný. Posloucháme zpěv ptáků, znovu přeletí bělásek řeřichový, nad námi se mihne tmavý motýl, patrně některá babočka.

Kopečky Středohoří se probudily do bohatého života a čekají na své otakárky…. a čekáme a těšíme se i my

Autorka: Jana Haasová – Vesuvanka, Foto: Internet

Téma: Důchodce a volný čas, senior a cestování, poznávání v penzi