Povídání o stromech nejen pro důchodce 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná A právě proto, že všichni spěcháme, blázníme a honíme se za přeludy a svými představami, nevidíme krásu stromů, která nás obklopuje ve městech i vsích, na polích, v lesích … Stromy, ti vzácní a krásní přátelé, kteří tak mlčenliví stojí vedle nás a ač nám nabízejí spoustu bohatství, my ho nechápeme.

Stromy nás chrání před slunečním žárem a vrhají k nám stín, kdy padáme únavou. V jeho listech i jehličí tančí vítr, sídlí v něm ptáci a tak je jediným a krásným orchestrem, který hraje vždy neopakovatelnou a novou a novou hudbu pro naše rozjitřené nervy. Stačí se jen zastavit a zaposlouchat se. Když se podíváme do krajiny, která se míhá kolem oken aut, autobusů a vlaků, vidíme stát neochvějnou zelenou hradbu jehličnanů a nebo krásné vznosné buky a duby, či rozkošné a krásné břízy, štíhlé s bohatou korunou drobných listů a jejich štíhlá těla v sobě skrývají životodárnou březovou šťávu. A co pak, když se začnou červenat jeřabiny, už jsme zapomněli na jejich dary? Dělme se s ptáky o jejich plody a za každý šálek čaje s se sušenými plody poděkujeme, protože dnes už víme, jak mocnou sílu mají. Poděkujeme i za zavařeninu s jeřabin, která se už málokde dělá, protože lidem prostě chutná už něco jiného. Tak je to s námi a se stromy. Ne, nejsou tu pro legraci. A to se dovíme dál.

Typy přírodní krajiny
Naše planeta vznikla zhruba před 4 miliardami 550 milióny let. Zemská kůra se vyvinula asi před 4,2 miliardami let a život na Zemi asi před 3,9 miliardami let. V prvohorách se biota rozšířila na souši a začaly vznikat krajiny. Působení přírodních krajinotvorných pochodů se měnilo v závislosti na změnách podnebí a vývoji rostlinstva. Většina dnešních krajin byla založená ve třetihorách. Výjimku tvoří Austrálie, kde jsou velmi staré krajiny. Koncem pliocénu a v pleistocénu vývoj krajin značně ovlivnilo kolísání podnebí, střídání dob ledových a meziledových. Tyto změny se drasticky projevily ve vyšších a středních šířkách severní polokoule, ale (proti dřívějším předpokladům) zasáhly i tak stará společenstva jako tropické deštné lesy.

Zonální přírodní krajiny
Zonální krajiny jsou typem krajin, jejichž ráz a chování je určováno zákony šířkové pásovitosti a výškové stupňovitosti. Zákon šířkové pásovitosti stanoví, že přírodní podmínky a s nimi související průběh přírodních pochodů na Zemi se zákonitě mění od rovníku k pólům. Zákon výškové stupňovitosti říká, že přírodní podmínky se mění od hladiny oceánu směrem i k vrcholkům hor.

Horizontální zonální přírodní krajiny
Rozšíření horizontálních přírodních krajin je určováno zákonem šířkové pásovitosti. Jejich pásovité rozšíření na Zemi narušují zejména horské krajiny, které se vyvíjejí podle zákona výškové stupňovitosti.

Krajiny mrazových pustin
Zabírají oblast chladného podnebí s rozšířením současných ledovcových štítů v Antarktidě a Arktidě (zejména v Grónsku), jejich předpolí a území při okrajích Severního ledového oceánu. Akumulace v ledovcové zóně je vyvinuta v nejprimitivnější podobě mechanické sedimentace s minimální diferenciací materiálu. V blízkém předpolí ledovcových štítů je významným činitelem tavná voda, která vytváří příznačné tvary (např. sandry). V chladném podnebí převládá fyzikální, hlavně mrazové zvětrávání vytvářející pokryvy ostrohranných sutí. Vegetace je omezená pouze na místa chráněná před silnými větry, které jsou v krajinách mrazových pustin důležitým činitelem (blizzard, purga). Výrazná je půlroční sezónní rytmika – střídání polární noci a polárního dne.

Krajiny tunder
Příznačnými rysy krajin tunder jsou:
a) chladné podnebí s radiační bilancí menší než 8,36.103J.cm2.rok-1,
b) půlroční sezónní rytmika (polární noc a polární den) s krátkým obdobím s kladnými průměrnými měsíčními teplotami,
c) přítomnost dlouhodobě zmrzlé půdy (permafrostu),
d) nadbytek vláhy, který je při nízkých srážkách 100-300 m za rok podmíněn nízkým výparem a malou infiltrací do zamrzlých hornin a zemin,
e) slabý rozvoj vegetace v důsledku nízkých teplot a krátkého vegetačního období (asi 60 dní).
Tundra je v podstatě vlhké arktické travinné společenstvo. Její vegetace se skládá z lišejníků (zejména dutohlávky sobí), trav, ostřic a zakrslých dřevin. V důsledku nízké produkce biomasy a pomalého mikrobiálního rozkladu biomasy jsou krajiny tun der velmi citlivé na narušení.
K teplokrevným živočichům patří sob a jeho ekologický ekvivalent v Severní Americe – karibú a dále pižmoň, zajíc bělák, polární liška, lumík, bělokur a jiní. Během krátkého léta jsou nápadným jevem tažní ptáci a obrovské množství hmyzu (zejména komárů a muchniček).
Výškový stupeň, který se vyskytuje nad horní hranicí lesa a je tundře podobný, se obvykle nazývá horská tundra. Vyznačuje se však podle geografické polohy jinou rytmikou.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet