Povídání o stromech nejen pro důchodce 2

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná LESNÍ KRAJINY. Les je společenstvo dřevin s charakteristickým druhovým složením, tvořící semknutý, vícepatrový stromový porost s vlastním (lesním) ekoklimatem. Ekoklima je podnebí charakterizované z hlediska nároků a potřeb organizmů.

Existence lesní krajiny závisí především na teplotě. Klimaxový les je konečné stadium sukcese lesa se skladbou dřevin i doprovodných druhů rostlin a živočichů, odpovídající klimatickým a půdním podmínkám na daném stanovišti. Označuje se též jako les původní.

Krajiny tajgy
Pro krajiny tajgy je příznačné:
a) chladné podnebí s častým výskytem dlouhodobě zmrzlé půdy,
b) sezónní rytmika, severně od severního polárního pásu s půlroční rytmikou,
c) severský neopadavý les,
d) dosti velká produkce biomasy,
e) podzoly.
Krajiny tajgy se táhnou jako široký pás napříč celou Eurasií a Severní Amerikou. Typickou životní formou je tu neopadavý jehličnatý strom, zejména smrk, jedle, borovice a dále modřín. Bylinné a keřové patro je většinou slabě vyvinuté. Jehlice jehličnatých stromů se v chladném
~ podnebí rozkládají velmi zvolna a přispívají k tvorbě podzolů. Z větších býložravých obratlov ců se vyskytují losi, zajíci, ze šelem vlk, rosomák, z ptáků tetřívci, čížci, křivky.

Krajiny vlhkého jehličnatého lesa mírného pásu
Vyskytují se podél západního pobřeží Severní Ameriky od středu Kalifornie až po Aljašku (Odum, 1977, str. 517), kde jsou vyšší teploty, sezónní výkyvy poměrně malé a velmi značná vlhkost vzduchu. Třebaže v nich převládá životní forma jehličnatého stromu, jsou tyto lesní i krajiny floristicky a ekologicky zcela odlišné od krajin tajgy. Typickými stromy jsou jedlovec západní, zerav obrovský, jedle obrovská, sekvojovec, a sekvoje,atd.
Krajiny opadavého listnatého lesa mírného pásu
Pro tyto krajiny jsou příznačné:
a) hojné a rovnoměrně rozdělené srážky (750-1500 mm za rok),
b) sezónní rytmika (čtyři roční období),
c) společenstvo listnatého lesa.
Původně se tyto krajiny vyskytovaly ve značné části Evropy, na Korejském poloostrově, ve východní části Severní Ameriky, severu Japonska, Austrálie a nejzašším cípu Jižní Ameriky. Protože po část roku jsou stromy a keře bez listí, je zde velký rozdíl v aspektu krajiny i průběhu krajinotvorných pochodů mezi zimou a létem. Půdy jsou kambizemě. Tyto krajiny jsou většinou značně pozměněny činností i člověka a původní lesní společenstva nahradila společenstva obdělávaných ploch.

Krajiny listnatého vždyzeleného subtropického lesa
V krajinách s dostatečnými srážkami a méně výraznými teplotními rozdíly mezi zimou a létem, ustupuje opadavý listnatý les mírného pásu klimaxu vždyzeleného listnatého lesa. Tyto krajiny se vyskytují např. v teplém přímořském podnebí středního a jižního Japonska, ; na Floridě, pobřeží Mexického zálivu.

Stepní krajiny mírného pásu
Pro stepní krajiny jsou příznačnými rysy:
a) srážky 250-750 mm za rok, které jsou příliš malé pro udržení životní formy lesa, ale vyšší než srážky vedoucí k vytvoření životních forem pouště,
b) sezónní rytmy závisející na teplotě,
c) travinná společenstva,
d) stržová eroze vedoucí ke vzniku hlubokých strží (ovragy, balky).
V Eurasii se používá pro travinné krajiny mírného pásu i u nás vžité označení stepi, v Severní Americe prérie a v Jižní Americe pampy. Severoamerická prérie s vysokou trávou byla nahrazena plochami obilnin či umělými pastvinami nebo do ní vnikají dřeviny. Odum (1977, str. 527) uvádí, že již v šedesátých letech bylo v USA těžké najít původní a neporušenou prérii s vysokou trávou (vysokostebelnatá prérie). Velká část savců žijících na travnatých plochách je buď volně pobíhající, nebo norujícího typu. Z velkých živočichů byli pro prérii typičtí bizoni, pro eurasijské stepi divocí koně a osli, sajga …….Stěhovavé chování zabraňovalo nadměrnému vypasení. Ze šelem jsou příznační kojoti, lišky lasicovití, hlodavci (svišť sysel)

Savanní krajiny teplého pásu
Pro travnaté krajiny s roztroušenými stromy či skupinami stromů teplého pásu jsou příznačnými rysy:
a) teplé podnebí s 1000-1500 mm srážek ročně,
b) sezónní rytmika s dlouhým obdobím sucha, kdy jsou pro savanu příznačné požáry, sezónní rytmy závisejí spíše na srážkách než na teplotě
Nejvíce se vyskytují v Africe, ale nacházejí se i v Indii, Severní Austrálii a v Jižní Americe.
Protože stromy i tráva musí být odolné proti suchu a ohni, netvoří vegetaci velký počet druhů ‘ (na rozdíl od přilehlých krajin tropických deštných lesů). Na velkých plochách často převládá :
.I jediný druh trávy a jediný druh dřeviny (Odum, 1977, str. 528). Na trávě se pasou nebo okusují : listy dřevin četné druhy antilop, pakoni, zebry a žirafy. Loví je lvi a jiné šelmy. Hmyz je nejhojnější během období dešťů, zatímco plazi bývají aktivnější během období sucha.

Pouštní krajiny ;
Vyskytují se v oblastech, které mají méně srážek než 250 mm za rok. Většina pouštních krajin má alespoň nějaké srážky v průběhu roku a má alespoň řídký vegetační pokryv. Výjimkou jsou hyperaridní krajiny ve střední Sahaře a severní části Chile. Vláha je v pouštích hlavní limitující faktor. Roční primární produkce biomasy v pouštích je méně než 2000 kg.ha-1.
a) horké pouště
b) chladné pouště.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet