Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Povídání o stromech nejen pro důchodce 4
Autorka článku: JUDr. Irena Novotná PÍSKOVCOVÉ KRAJINY. Pískovce jsou usazené horniny, které jsou pro vodu dobře propustné. Příznačným rysem pískovcových krajin je proto edafická suchost. |
V. Cílek aJ. Kopecký (1998, str. 7) označili soubor živých a neživých složek krajiny vázaný na specifický typ pískovcového georeliéfu jako pískovcový fenomén, který definují jako osobitý vzhled, zvláštní půdní, vegetační a faunistické poměry a především celá škála stanovišť, která se vymykají z rámce běžné krajiny.
Zejména se specifika pískovcové krajiny projevují v krajinách složených z kvádrových pís-kovců. Jsou to pískovce vyznačující se hranolovitým (kvádrovým) rozpadem, které tvoří skalní města.
K specifice pískovcových krajin náležejí suché strukturní plošiny, místy rozčleněné do skalních pilířů a věží oddělených soutěskami. Dále jsou to suchá údolí a kaňony. Na skalnaté svahy i na povrch plošin jsou vázané pseudokrasové mezoformy. U nich jsou nejvýraznější pseudo-krasové jeskyně. Časté jsou i skalní tvary (izolované skály různých tvarů). Mezi pseudokrasové mikroformy náležejí skalní výklenky, skalní mísy, různé typy škrapů a skalní polygony. Typickým příkladem pískovcového fenoménu jsou kořenové stalagmity.
Nivní krajiny
Niva je nánosová rovina podél vodního toku. Je složená z nekonsolidovaných sedimentů transportovaných a usazených tímto vodním tokem. Nivy se vyvíjejí na dně údolí a pak hovoříme o údolních nivách nebo vznikají v nížinách na dolních tocích řek a pak mají značnou šířku a označujeme je jako poříční nivy.
Významným azonálním rysem nivních krajin, který je odlišuje od zonálních krajin stálá vysoká hladina podzemní vody, která může vystoupit až k povrchu terénu a velký význam opakovaných záplav nivy při povodních.
Nivy vznikají dvěma základními pochody, a to:
- usazováním materiálu uvnitř zákrutů a meandrů vodních toků a
- sedimentací na povrchu za povodní.
Vodní toky v nivě:- bud’ divočí, to znamená, že se dělí na ramena, která se znovu spojují, koryta vodních toků jsou mělká a jsou v nich štěrkové a pískové lavice
- nebo jsou v půdorysu zvlněná, zvlněná koryta označujeme bud’ jako zákruty nebo jako meandry
- nebo se větví (anastomozují) – Litovel……
Meandry zpravidla vytvářejí v nivní krajině tzv. meandrový pás. Jednotlivé zákruty v meandrovém pásu se posouvají směrem po toku. Terén meandrového pásu je poněkud nižší než povrch vlastní nivy a je oddělen terénním stupněm. Při posunu meandrového pásu po toku se území uvnitř jednotlivých meandrů (tzv. meandrové ostruhy) zmenšují. V nejužších místech meandrových ostruh (tzv. šíje meandru) dochází k protržení meandru. Oddělená část meandru, která dále není protékána vodním tokem, se nazývá mrtvé rameno.
Mrtvé rameno nejdříve ~ tvoří v nivní krajině říční jezero. V průběhu krajinné sukcese jezero postupně zarůstá vegetací a vyplňuje se usazeninami bohatými na organické látky (tzv. hnilokaly). Dochází k zazemňování říčního jezera. Voda říčních jezer je bohatá na živiny, a proto pochody zarůstání a zazemňování jsou velmi rychlé. Proces usazování plavenin, případně i splavenin v mrtvých ramenech : se urychluje během povodní. Sníženiny mrtvých ramen při povodních působí jako pasti
na sedimenty. Vyšší rostliny zpevňují usazeniny vylučovaným vápníkem. Vápník vzniká, když vodní rostliny uvolňují při asimilaci oxid uhličitý z uhličitanu vápenatého, rozpuštěného ve vodě. Vznikají usazeniny jezerní křídy.
Ve Střední Evropě původně provázely všechny řeky lužní lesy. Značné rozšíření lužních lesů je důkazem, že za normálních podmínek tvoří řeky a niva jednotu. Pro existenci lužních lesů je prvním předpokladem výskyt podzemní vody, jejíž hladina v lese je závislá na výši vodní hladiny v řece. Druhým předpokladem je pravidelné zaplavování luhu povrchovou vodou při povodních. Při vybřežení vodního toku se naplní nejprve opuštěná koryta a mrtvá ramena. Pak proniká voda do lužního lesa. Povodeň přináší lužnímu lesu nové živiny, otvírá nové možnosti růstu a zajišťuje, aby se sem šířily druhy rostlin a živočichů, které při záplavě nevydrží a jsou složkami jiných společenstev. Průměrný dosah povodní vyznačuje hranici lužního lesa. V těchto místech končí ekologický vliv povodní s jejich přísunem sedimentů a živin.
Až po tuto hranici dosahuje tzv. tvrdý luh. Převládají tu „tvrdé“ dřeviny jako jasany, jilmy, javory a duby. Označení“tvrdé“ dřeviny charakterizuje pomalu rostoucí dřeviny, příznačné pro lužní les. Všechny snášejí nebo přímo vyžadují vysokou hladinu podzemní vody (jasany) a fluvizem bohatou živinami. V blízkosti koryta pak rostou „měkké“ dřeviny jako jsou vrby, topoly a olše. Vrby při delších záplavách vyhánějí na kmeni v místě, kam dosahuje záplava, nové kořeny. V suchých krajinách jsou lužní lesy představovány ga1eriovými lesy. Nivní krajiny podél řek představují – na rozdíl od mozaiky jiných krajin, kontinuum, které umožňuje šíření rostlin a živočichů od světového oceánu do nitra kontinentů.
Žulové krajiny
Krajiny složené z masívních hlubinných vyvřelin, především ze žul, se vyznačují některými svéráznými vlastnostmi. Příznačnými pro tyto krajiny jsou zejména:
- kupovitý povrch tvořený jednak nízkými exfoliačními klenbami (ruwary) a jednak vysokými exfoliačními klenbami (bornhardty), bornhardty často čnějí nad okolí jako ostrov¬ní hory,
- ploché sníženiny mezi kupovitými vyvýšeninami, v kterých jsou nezřídka tropické zvětraliny (např. kaolinické zvětraliny), často jsou tyto sníženiny bezodtokové a zamokřené,
- skalní tvary jako jsou izolované skály (tory) a skalní hradby různých velikostí i tvarů,
- žokovité balvany různých rozměrů a tvarů, nezřídka balvany tvoří skupiny označované jako kamenná stáda nebo vytvářejí balvanové proudy a balvanová moře, vyskytují se viklany
- mikrotvary – skalní mísy, škrapy, tofoni, skalní výklenky
Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet