Proč senior sáhl po zbrani ?

Autorka článku: Mgr.Věra Zástěrová Možná, že nejsem sama, kým otřásla nedávná tragická událost v Brně-Jundrově. Muž (†82) zastřelil svou manželku (†77) a pak obrátil zbraň proti sobě. Ani policie zatím není schopna říct důvod proč?

Kromě Alzheimerovy choroby, kterou žena trpěla, a se kterou se muž prý nedokázal smířit, nezná s určitostí žádné další okolnosti, které k tomuto hrůznému rozhodnutí a činu seniora vedly. – A kdo ví, zda se je podaří skutečně odhalit. Lze se tedy jen domýšlet…

Alzheimerova choroba se mimo jiné projevuje především častými náhlými změnami nálady. Člověk často propukne v pláč nebo podlehne návalu hněvu i když k tomu nemá žádný zjevný důvod. A někdy zas může propadnout do naprosté pasivity a potřebuje neustálé podněty, aby se do něčeho zapojil. K tomu se často mohou připojit další příznaky této choroby, jako jsou ztráta krátkodobé paměti, zmatenost, podezíravost, smutek, vznětlivost a nebo úzkost. To vše vede nejen ke změnám chování, ale i osobnosti. Velká část starší populace se s takovou změnou nedokáže vyrovnat a propadá úzkosti nad otázkou, co se mnou bude dál?

Lékařská věda sice prodlužuje lidský život, oddaluje smrt, ale je to možná i za cenu mnoha handicapů a obav, se kterými lidé musí žít. Neví jak zvládnout problémy života provázané četnými psychosociálními zátěžemi, jako jsou chronické nemoci, ztráta soběstačnosti, citová i ekonomická nouze a osamělost. Život v obavách, úzkostech a s depresí patří k nejčastějším problémům stárnoucí populace. Vždyť k hlavním stresovým podnětům vyššího věku patří právě vážné nemoci, ztráta soběstačnosti, nedobré vztahy s dětmi a obava z toho, že budu ostatním už jen na obtíž a tím pádem i ztráta smyslu života. Zdrojem úzkosti mohou být i krátkodobé deprese, či v horším případě i depresivní choroby, které postihují ve zvýšené míře právě seniory.

Trpí jimi až 30 procent starých lidí. Zvýšený neklid, má původ právě v úzkosti. Ta jako příznak mnohdy převažuje a je schopna pak spustit i závažnější depresi, která může vést i k sebevražedným sklonům.
Bezradnost a neschopnost řešit – tj. zbavit se, zvládnout, zastavit, překonat – tyto stavy často vedou na místo boje k ústupu a rezignaci. Víme, že Alzheimerova choroba se zcela vyléčit nedá, ale dá se léčit, zmírňovat a zpomalovat její postup.

Těžko říct, zda se tragická událost v Brně – Jundrově skutečně musela stát. Objasnění faktů má ve své kompetenci jen a jen policie. Soudit ani hledat vinu proto nelze. Lidé, kteří se ocitli dlouhodobě jako spolubydlící v blízkosti nemocných Alzheimerovou chorobou nebo o ně pečovali, o takovém trpkém životě jistě ví své a mnohdy souhlasí s názorem, že smrt je vlastně vysvobozením. Ale s otázkou násilné smrti se lidská společnost vyrovnává a smiřuje těžko.

Snad nám ta událost měla jen připomenout, že to, jak se k sobě během svého života chováme – mladší ke starším, staří k mladým a všichni k sobě navzájem je věcí zásadní. Na ohleduplnost, trpělivost, úctu , vzájemný respekt, slušnost, toleranci , lásku i odpouštění bychom neměli zapomínat. Jednoduše – mít alespoň občas na paměti to, co je už léta letoucí vytesáno v hrobce nad kostrami Kapucínských mnichů v Brně:

„Co jste vy, byli jsme i my,
Co jsme my, budete i vy“.

Použitý zdroj najdete ZDE.

Autor: Mgr.Věra Zástěrová, Foto: internet