Důchody u nás a ve světě, náklady na domácnost a spoření na důchod

Autor článku: Dagmar Průměrná výše starobního důchodu činila ke 30. 6. 2010 celkem 10 075 Kč, z toho u mužů 11 192 Kč a u žen 9 154 Kč. V České republice jsou důchody nižší než evropský průměr, ale nižší jsou i životní náklady, které u českých penzistů v průměru dosahují necelých 10 000 korun na měsíc.

Českým důchodcům na konci měsíce po zaplacení nákladů na domácnost zůstává v průměru cca 1000,- Kč.

Nejlépe vycházejí s penzí důchodci ve Švýcarsku. I přes vysokou životní úroveň, kdy na domácnost potřebují téměř 51 000 korun, jim na konci měsíce zbude z důchodového příjmu v přepočtu téměř 19 tisíc korun. Dobře jsou na tom rovněž němečtí penzisté, kteří mají příjem cca 37 000 korun, náklady na domácnost cca 25 000 korun a zůstává jim na konci měsíce v průměru 12 000 korun.

S důchodem nevycházejí francouzští důchodci a také v Belgii, a proto potřebují materiální podporu rodiny. Jsou zde ale náklady na domácnost jedny z nejvyšších.

Vůbec nejvyšší důchodové příjmy mají důchodci ve Spojených státech, v přepočtu 80 000 korun měsíčně, i přesto Američané spoří již od 30-ti let na důchod, což je o tři roky dříve než je světový průměr.

Tato fakta dokládají, že čeští důchodci jsou patrně nejspořivější lidé v naší zemi, dokáží skutečně vyžít „z ničeho“. Na rozdíl od zmíněných vyspělých zemí, lidé v důchodovém věku v Česku nikdy nemohli vést jiný život než ten spořivý, skromný, nenáročný. Proto i dnes dokáží vyžít a ještě ušetřit z důchodu, protože takovým způsobem žili po celý život i ze svých platů a mezd za bývalého režimu a finanční zdroje jim vystačili, podobně jako nynější důchod pouze na základní lidské potřeby, jako je bydlení a jídlo. Tato generace se nezadlužovala, žila přesně na to, na co měla a jediným štěstím bylo, že v podstatě nebylo za co utratit, nebylo žádných lákadel v podobě čehokoliv jako dnes, zkrátka žilo se jednoduše, nemateriálně a klidně.

Otázkou je, zda a jak z takových důchodů dokáže přežít mladší generace, která minulý režim neprožila, které se nedotkl v dospělém věku, která žije v dnešní době, která je nepopsatelně odlišná, která je určená jen pro silné a tvrdé jedince, jak takový člověk dokáže za pár let přežít z důchodu, pokud právě nepatří do skupiny živnostníků, kteří nahromadí majetek a důchody je zajímat nemusí, ale který se živí jako obyčejný (více či méně vykořisťovaný zaměstnanec), který si v produktivním věku sice dokáže přivydělat a uživit sebe i rodinu.
Jak takový jedinec bude žít z důchodu, pokud nebude schopný si přivydělávat i v důchodovém věku. A to ještě nikdo bezpečně neví, zda vůbec nějaký důchod bude, protože statistiky dokládají, že za padesát let v Česku bude žít tři miliony důchodců a na jednoho důchodce připadne až pět pracujících (dnes přispívá na důchodové a zdravotní náklady starším lidem asi 1,6 pracujících).

Obyčejnému Čechovi vždy zbývá jen spořit-spořit-spořit, ať už je v důchodu či zaměstnanec, ať žije v jakémkoliv režimu, který pamatujeme. Spořit ano – ale proto, aby zbývalo na základní lidské potřeby? Spořit by se snad mělo na něco – na cokoliv – ale co je NAVÍC…!!!

Autor: Dagmar, Foto: Internet