Jak a od kdy spoří senioři na důchod

Autor článku: Marcela Nováková V povědomí důchodců je z dob minulého režimu, tzv. vkladní knížka nebo výherní vkladní knížka. Naspořená částka se smí vybrat dle smlouvy, většinou za několik let a u výherní je i možnost výhry.

Je to zaběhlé spoření pro starší generaci, mají v rukou knížku, pravidelně napsané úroky a mají tím svou jistotu, díky tomu, že tento druh spoření znají a drží v rukou onu spořící knížku, úrok zde ale je ve srovnání malý a pravděpodobnost výhry, jak víme, mizivá.

Pokud občan začal spořit ještě pár let před důchodem, může se těšit z naspořené částky, kterou podle velikosti může buď investovat nebo spořit dále nebo přejít na jiný účet – s vyšším úrokem, což ale málokterý důchodce rád mění nebo může naspořené finance vybrat a k malému důchodu nebo na přilepšenou finance použít. Pokud se mu financí dostává může přejít na jiný spořící účet, ze kterého se dá kdykoliv vybírat – zejména v případě nenadále nemoci nebo jakékoliv nečekané události – na tomto účtu přes vybírání z něho i dále úroky rostou, sice ne příliš vysoké, jako u těch dlouhodobě spořících s nemožností výběru. Ale pokud naspořená částka není zanedbatelná, tak jsou tyto úroky znát, protože přibývají, narozdíl od obyčejného účtu nebo dokonce doma uskladněné. Nejrůznější bankovní ústavy jsou známé anebo k naleznutí například na internetu či v novinách, reklama nás nikdy nemine. Stačí si vybrat ten svůj způsob spoření a být s ním spokojený. Důležité je se poradit na několika místech a nevěřit prvnímu nabízejícímu, probrat vše s rodinou či přáteli. Pročíst řádně smlouvy a nikdy nepodepisovat unáhleně.

Nejlepší je asi spoření tzv. penzijní připojištění u různých známých ústavů. Úroky jsou zde poměrně vysoké a spořit se může i s dvěmi stovkami měsíčně, což může téměř každý z nás. Za pět deset let to určitě oceníme.
Minimálně od 40-ti let by měl každý nějaké to spoření na důchod učinit a pravidelně spořit, pokud nemá hmotný majetek nebo nemovitost, kterou by mohl zpeněžit a tak si k důchodu za pár let přilepšit. Jak se říká, musíme myslet na zadní kolečka, nikdy nevíme co bude, co nás čeká, ať s to týká zdraví, důchodů, živelných pohrom atd.

Samozřejmě nevíme, jaká bude skutečnost, může být lepší, ale i horší, a proto musíme spoléhat jen na jedno jak se říká, na to co máme na konci ramene.

Hranice snižování odchodu do důchodu je nemilosrdná:
před rokem 2010 muselo být odpracováno 25 let na možný důchod,
v roce 2014 podle statistik by mělo být již 30 let,
a po roce 2018 již 35 let.

Proč to tedy dále bez vlastních úspor nepůjde?
* Vlastní úspory budou jednou z možností (pro nemajetné důchodce), jak odejít do důchodu o nějaký rok dříve, (například z důvodu zdravotního stavu, či ztráty zaměstnání a neschopnosti najít nové).
* Státní penze bude rok od roku klesat: Jenom za posledních deset let poklesl v Česku průměrný důchod k průměrné čisté mzdě o 6%. Tento trend bude pokračovat.
* Samozřejmě jak jinak, než že životní náklady budou vyšší, daňové systémy zvyšují nepřímé daně a snižují přímé daně, předpokládá se tak zvýšení sazeb DPH, základní zboží a služby, tak budou dražší.
* A také porostou osobní výdaje za zdravotní péči, což je vzhledem k věku pochopitelné. V současné době je míra spoluúčasti v Česku malá a výdaje penzistů na zdravotní péči jsou vyšší než u občanů v produktivním věku.

Opravdu nám nezbývá, než si připustit zásadní změnu osobního postoje každého občana ke své penzi a pochopit zcela nezbytný význam vlastního spoření na důchod.

K tomu by nám mohlo pomoci, že se naše vláda chystá zvýšit zodpovědnost za snižování penze v budoucích letech a v rámci důchodové reformy snížit povinné odvody na důchodovém pojištění, které jsou v Česku jedny z nejvyšší v Evropě. Odvody na důchodovém pojištění v Česku činí dle statistik 28 % (zaměstnanec 6,5 % a zaměstnavatel 21,5 %).

Pro srovnání: např. v Německu činí důchodové pojištění 19,9 % (zaměstnanec i zaměstnavatel 9,95 %), v Irsku 12,5 % (zaměstnanec 4,5 % a zaměstnavatel 8 %), ve Francii 14,95 % (zaměstnanec 6,65 % a zaměstnavatel 8,30 %), na Islandu 12 % (zaměstnanec 4 % a zaměstnavatel 8 %).

Pokud budou poníženy tyto povinné důchodové odvody, bude tak větší možnost výraznějšího spoření na výhodných spořících účtech s vyšší úrokovou sazbou, kterou si vybereme podle zralé úvahy.

Pokud jste tak ještě neučinili – a nespoříte – udělejte si výlet do některých spořitelen, či bankovních ústavů, ať vidíte co nabízí, co se dá či nedá využít, co je vhodné a výhodné, co si můžete či nemůžete ohledně částek dovolit. Důležitá je garance státem, žádné malé neznámé finanční instituce ne. Nabídky vzít domů a důkladně pročíst a prodiskutovat s kompetentními lidmi.

Přejeme ať je hlavně z čeho alespoň minimum spořit na blízké i vzdálené zítřky.

Autor: Marcela Nováková, Foto: Internet