Jak využívat moc našeho podvědomí – 138

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsme končili „řečnickou otázkou: „Kde ti lidé berou takovou sílu?“. Bylo to v souvislosti s příklady, které skončily vítězstvím člověka nad zhoubnou chorobou. Přidal bych k tomu i příklady lidí, kteří přežili útrapy první i druhé světové války.

Lidí, kteří bojovali v legiích a zahraničních armádách, trpěli ve fašistických koncentračních táborech a komunistických lágrech a přesto se dožili 92 i více let. Můžeme mluvit i o mírové době, kdy ženy, které ztratily postupně syna nebo dceru a manžela – a také tuto bolest překonali. Samozřejmě, že na uvedenou otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Určitě ale takoví lidé nemohou být pesimisté.

Křesťané mají útěšné heslo: „Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.“ Tím si vysvětlovali, proč jedni musejí snášet útrapy a nepřízeň osudu, zatímco jiní se topí ve štěstí a bohatství. V tomto rčení však není jen útěcha. V něm je obsažena i skutečnost, že překážky a jejich překonávání člověka připraví na další nepřízně osudu. Znáte jistě lidové rčení: „Co tě nezabije, to tě posilní.“ A v tom je i odpověď na otázku „kde lidé berou sílu“, ale také podstata vysvětlení faktu, proč někdo vítězí a jiný podléhá. Řekněme, že pan První se setká s jedinou překážkou nebo útrapou za život, zatímco pan Druhý jich musí neustále překonávat desítky. Předpokládejme, že před oběma pány je stejná překážka. Kdo se s ní asi lépe vyrovná? Zatímco pana Prvního může i malá překážka nebo útrapa „položit“, pan Druhý už je životem tolik „otřískán“, že ji překoná tak říkajíc „s rozběhem“. Prostě už má trénink. Avšak, pokud by pan První měl znalosti o určité metodě, jak se lze s životními problémy „poprat“, pak může také vyhrát. A s menšími ztrátami než ten „životem otřískaný“ pan Druhý. Znalosti a vzdělání u pana Prvního prostě nahradí negativní zkušenosti pana Druhého. Jinými slovy: Nad těžkou nemocí můžete zvítězit i bez znalosti toho, jak využít moci svého podvědomí. Ale se znalostí metody dr. Murphyho je to snadnější a jistější.

A také s tolerancí. Protože tolerantní člověk se tolik nerozčiluje, neboť zná starou pravdu pozitivního myšlení: „Co nemohu ovlivnit, tím se netrápím.“ V této souvislosti však musím uvést malou „opravu“. Když mluvím o toleranci, pak ani ta nemůže být bezbřehá. Tolerantní nemůžeme být vůči zlu. Tam, kde někdo škodí jinému člověku nebo celé společnosti, tam by byla tolerance sama zlem. Tolerantní nemůžeme tedy být ani k fanatismu, o kterém jsem se již dříve zmínil. Fanatici jakéhokoli ražení – i kdyby horovali tak říkajíc pro „dobrou věc“ mohou i té původně dobré věci totiž jen uškodit.

Mohl bych zde připomenout celou řadu historických zkušenosti. A tyto fanatické
případy a excesy by zabraly hodně místa. Ať již bychom sáhli do „koše“náboženského
(a to východního, západního, severního nebo jižního) a připomněli si války, v nichž
se „mydlili“, mydlí a až donedávna mydlili (například v Severním Irsku) protestanti
s katolíky. Mohli bychom též připomenout mnoho válek muslimů s „ďaury“, jak jsou
tam nazýváni křesťané,nebo sáhnout do „nůše“ nacionální. A rovněž ze všech konců
světa. Co vlastně spojuje všechny fanatiky bez ohledu na jejich víru nebo barvu pleti?
Netolerance s níž jsou zaujati pro nějakou myšlenku, názor nebo víru. Ale oni nejsou
jen zaujati. Oni jsou slepě zaujati a žádný jiný názor neuznávají. Proto všechny
ostatní lidi, kteří nesdílejí jejich slepou víru, nejen nesnášejí, ale doslova nenávidí.
Jejich nenávist jde často tak daleko, že své protivníky by nejraději vyhladili z povrchu
zemského.

Samozřejmě, že nejde jen o náboženský fanatismus, ale i rasový a nacionální či
názorový. Sem patří například fanatismus fanoušků sportovních klubů. Opět tu jde
o naprosté převrácení hodnot. Původně kladné emoce obdivu ke „svému“ mužstvu se
mění v naprosto negativní postoje vůči těm, kdo fandí mužstvu protihráčů.
Do této oblasti názorového fanatismu můžeme zahrnout například i nenávist mezi
profesemi. Například někteří léčitelé zcela odmítají oficiální medicínu, svým klientům
(slovo „pacient“ bych v tomto případě nepoužíval) přímo zakazují užívat předepsané
léky, odmítají i takové zákroky jako je transfuse krve, operace apod. Je známý případ
od našich východních sousedů, kde klientka „léčiteli“ zemřela přímo „pod rukama“.
Sám vím o případu, kdy žena s rakovinou prsu se tak dlouho „léčila“ u řady léčitelů až
málem přišla na operaci pozdě. Ale abych nebyl jednostranný, musím říci, že i mezi
lékaři jsou fanatici, kteří uznávají jen a jen principy oficiální medicíny a o alternativní
nechtějí ani slyšet. Například tedy o metodě dr. Josepha Murphyho, která využívá
moci podvědomí podporovaného vírou.

Předchozí odstavec vám měl napovědět, že já se za fanatika nepovažuji, protože
zastávám názor, že někdy je dobré propojit různé metody. A to nejen tu klasickou
medicínu s mocí podvědomí, ale i například jógu (včetně prstové jógy), relaxaci nebo
vhodné cvičení, může to být i autosugesce, o níž se ještě zmíním příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Sílu a toleranci můžete načerpat také na klubových web-stránkách http://www.klubdrmurphy.webnode.cz nebo i na poslední letošní přednášce v Brně, která se koná v Občanském klubu, Kounicova 43 v úterý 26.10. Tam si můžete rovněž koupit knihu JAK VYUŽÍVAT MOC PODVĚDOMÍ. Tu si můžete koupit i při návštěvě mé poradny, která se zabývá rozvojem osobnosti a zkvalitněním života v každém směru, stejně jako zlepšením duševního i fyzického zdraví. Poradna je v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 či e-mail: drzch@quick.cz). Na těchto kontaktech si můžete knihu také objednat. Pošleme vám ji na dobírku.