Necháme si vpálit Kainovo znamení?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná ODSUN NĚMCÚ – OSOBNÍ ÚVAHA Sleduji už delší dobu tiskoviny, které se zabývají odsunem Němců a tragediemi, které se tehdy odehrávaly. Četla jsem mnoho fundovaných názorů ze všech stran. Neupínám se jen na zločiny, které se staly a z hlediska lidského cítění jsou odsouzeníhodné, stejně tak, jako všechny válečné zločiny, s kterými se svět chtěl vyrovnat Norimberským procesem.

Lidský život, který je zmařen, ať pro jakýkoliv důvod, je nenahraditelný a vrcholem je, když se vraždí civilní obyvatelstvo jen proto, že náleží ke skupině, která je terčem společenské nenávisti. Snažím se ve svých úvahách dostat někam doprostřed dění, přitom být objektivní.

Kolektivní vina?
Z literatury, pokud se vám chce sledovat tuto problematiku, se dozvíte mnoho podrobností, ať již z hlediska práva, z hlediska sociální problematiky, historické. kulturní a jiné. Proto svou úvahu oprošťuji od těchto hledisek, protože jsou zdlouhavá a určitě by mé téma zkomplikovalo.Nebudu hájit tyto činy ve prospěch Čechů, i když by jistě mnohé lidi napadlo, že to bylo spravedlivou odvetou za to, jak Němci hubili český národ a jak mnoho lidí zahynulo za otřesných podmínek a okolností. Nemohu se k této „spravedlnosti“ přiklonit už proto, že mezi naše způsoby nepatří vendeta. Je neobhajitelná. Nebudu hájit ani Němce, protože způsobili mnoho ukrutností na civilním obyvatelstvu,na svých odpůrcích, Ať domnělých nebo opravdových bez ohledu na jejich národnost, na svých vězních a zajatcích, jsouc zaštítěni ideologií,jakkoliv odpornou, vymykající se civilizovanému cítění a myšlení, kterou prosazovali, a pokud po válce při odsunu se stali obětmi krutého zacházení ze strany Čechů, což se stali a jsou o tom důkazy, musíme se s touto problematikou, my potomci „mstitelů“ vyrovnat, protože bychom se snadno i my mohli stát následníky a viníky z hlediska kolektivní viny se všemi následky. A každý z nás by byl nositelem Kainova znamení bez ohledu na to, co si o tom myslíme, jak se k tomu stavíme jaké jsme ve svém životě přijali hodnoty a jak je nám odporné násilí.

Zločiny nelze ničím ospravedlnit
Vymezení zločinu najdeme v právních předpisech, jak národních, tak i mezinárodních, útok proti člověku, ať z následkem smrti nebo možných trvalých následků na psychice či tělesného charakteru, je nepřípustný a patří do oblasti trestního práva. Mnoho těch, kteří se násilí na Němcích dopustili už nežijí a nebo se těžko budou hromadit důkazy. Mnoho činů je promlčených a nebo jsou tehdejším zákonem České republiky i nechtě podpořeny. Nebo byl zákon zneužit ve prospěch vyrovnání se z válečnými hrůzami.

Viz cit.http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_%C4%8D._115/1946_Sb.

Otvírání masových hrobů
Co se po nás chce? Naše generace je svědkem otvírání tragických příběhů a otvírání masových hrobů zmařených německých obyvatel, kteří se stěhovali na naše území od 13. století. Mnozí z nás, i já, jsme potomci česko-německých manželství, sahajících do historie. Pochopitelně, že cítím hluboký odpor k takovému násilí a soucit s obětmi. Ale současně cítím soucit s obětmi řádění příslušníků skupin, které ohrožovalo české obyvatelstvo před okupací. A myslím si, že to tak pociťují lidé, kteří se dnes na ty události dívají jako na historii, nemohou s tím nic udělat a jsou navíc narození v letech, kdy nemohli mít ani tušení o takových zvěrstvech. Žádného člověka nemohou nechat lhostejným, ale rozhodně nelze nikomu vnucovat pocit spoluviny proto, že jsou příslušníky národa, který se takto provinil. Také nelze nasazovat stigma všem dnešním Němcům za to, co dopustili jejich předkové.

Závěr
Jak Němci, tak i Češi jsou kulturními národy s bohatou historií, ať sebou nesla zlo nebo dobro. Rozdmýcháváním starých ohňů si nepomůžeme na žádné straně. A žít s pocitem viny nechtějí ani oni, ani my, neboť ta vina na nás neleží. Jsme totiž jiná generace. Dokažme si, že jsme kulturní národy, kteří mají budoucnost. I když máme vůči sobě jakékoliv současné výhrady.

Prosím Vás, aby jste ve svých příspěvcích zachovali pietu nad obětmi té doby a snažili se o objektivní pohled. Děkuji.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet