Proč nemají důchodci na léky?

Naše média věnují láskyplnou pozornost citovým výlevům občanů, kteří jsou svědky dramatických scén, kdy z lékárny odchází s pláčem stařeček nebo stařenka, protože neměli dost peněz na léky -nebo na ně měli a odcházejí s prázdnou peněženkou.

Těmto spoluobčanům nepomůže zdánlivě tak sociálně procítěný návrh ministra zdravotnictví, aby se za léky platilo podle toho, jak kdo má plnou peněženku. Naopak. Potrestá to jen ty důchodce, kteří ještě na léky mají, protože zpravidla ještě pracují, a mají tedy vyšší příjem. Podle návrhu ministerstva zdravotnictví by jim pojišťovna vrátila to, co za rok na doplatcích překročilo částku 5000 Kč, a nikoli 2500 Kč jako dosud. Byli by na tom tedy stejně jako lidé mladší. Ti chudší staří lidé budou na tom jako teď – a nadále by odcházeli z lékáren s pláčem.

Bude-li návrh ministra zdravotnictví schválen, potvrdí se skeptický názor, že stát, jehož dominantní prioritou je pomáhat chudým, dopadne jako Jánošík nebo jiní slavní zbojníci. Bohatým brali a chudým chtěli dávat. Oloupit bohaté se dařilo, ale ti chudí z toho nic neměli -nikdy v dějinách.

Lidstvo bohatne jinou metodou než okrádáním pracovitých snaživců. Je-li spravedlivá společnost taková, kde všichni mají stejně, protože přece všichni mají stejný žaludek, pak nám ukázali „tu správnou“ cestu naši komunisté po Vítězném únoru. Všichni jsme byli více méně stejně ožebračeni. Zůstala nám tak asi jedna padesátina z toho, co jsme měli před měnovou reformou. Snad s výjimkou těch, kteří posléze měli tuzexové bony.

Více si můžete přečíst ZDE.

Zdroj: Lidové noviny, Foto: Internet