České zdravotnictví za minulého a současného režimu

Autor článku: Dagmar Minulý režim nabízel zdravotní péči zcela zdarma, nepočítáme-li samozřejmě měsíční povinné splátky ze mzdy nebo platu. Nebyly poplatky za ošetření, žádné poplatky za recepty, až v pozdějších letech 1,- Kč, neexistovaly doplatky za žádné léky.

Vše bylo hrazeno z našeho pojistného. Lékař nám byl přidělen podle místa bydliště a i když jsme s ním byli nespokojeni, protože nejen podle nás neléčil jak by měl, neměli jsme možnost výběru. Když jsme potřebovali k jakémukoliv odbornému lékaři – oční, ušní, nosní, krční, gynekologie, ortopedie, chirurgie, neurologie, museli jsme napřed navštívit obvodního lékaře a na něm bylo zda-li nás pošle na základě žádanky dál a pokud ano, tak opět k danému lékaři dle místa bydliště. Zubař byl rovněž přidělen podle bydliště, nemocnice, porodnice rovněž. V lécích nebyla konkurence, takže jsme znali především acylpyrin v horším případě penicilin. Mnohý lékař neuznal naši neschopnost, protože přísnost k posouzení neschopnosti měli lékaři velká kriteria, aby nepodporovali pracovní neschopnost, takže se často pracovalo i se zvýšenou teplotou, protože lékař nemoc neuznal, nebyla dostatečně velká. Nemocnice byly studené, bílo-šedé, působili depresivně, úzkostně, péče sester, pokud můžu posoudit podle svých vlastních vzpomínek byla více mechanická.

A dnešek?
Lékaře si vybrat můžeme, klidně i z jiného města, pokud není přetížen, k odbornému lékaři můžeme kamkoliv se nám líbí nebo je doporučeno od známých, a to bez doporučenky obvodního lékaře, nemocnice jsou krásně vymalované všemi pozitivními barvami, usmívající se sestry a poněkud více se zajímající lékaři to jsou nynější plus v našem zdravotnictví. Největším a trvalým trnem v oku, se kterým se nedokážeme smířit je poplatek 30,- Kč u lékaře za každé ošetření a 30,- Kč za každý recept. Na trhu je nepřeberné množství léků a konkurence neustále roste. Ovšem doplatky za léky jsou někdy tak velké, že opravdu pro nemocného člověka s pravidelný přísunem léků, které mají doplatek a který žije z jednoho důchodu „spolkne“ léčba některých nemocí i pár tisíc z důchodu. Starší generace, to jsou hlavně důchodci kolem 65 a více let jsou na této změně nejvíce „biti“, vždyť celý život platili, předpláceli si zdravotní pojištění a najednou, jako by neplatili nic, platí v současnosti vše znovu a v takové míře.

Mladším lidem to nevadí, protože tohle všechno jednak nezažili, zdravotní pojištění sice platí, ale pár let, a tak jsou celkem spokojeni pokud nemají více dětí, které neustále stonají, to se pak rodinný rozpočet průměrně žijící rodiny hodně prodraží. Lékaři také mají ve zvyku nabízet léky podle své obliby nebo podle momentálních novinek na trhu, protože výběr je opravdu velký. Tohle je třeba si hlídat a zeptat se předem na doplatek a požádat o lék, který udělá stejnou nebo podobnou službu a doplatek má mnohdy minimální, někdy i žádný. Člověk se to musí naučit, nenechat se a neutrácet takhle zbytečně. Musí vybírat a radit se. Hodně se ušetří nebo dokonce nemusí koncem měsíce sahat do úspor kvůli zdravotní péči. Stud není na místě, protože to jsou naše peníze.

A což teprve výběr léků bez receptu, někdy jsou to takové rozdíly a po vyzkoušení o hodně levnějšího léku nebo vitamínů člověk zjistí, že službu udělal stejnou i ten s mnohem menší cenou.. Je to konkurenční boj různých značek a výrobců léků, na který se nechá skoro každý nalákat. Na něčem se ušetřit nedá, to jsou léky, které jsou nutné k dané závažné nemoci a bez nich to nejde, i když jsou i zde doplatky, musíme je zaplatit. Pracovní neschopnost si může dovolit málokterý zaměstnanec, který živí rodinu, protože výplata je pak téměř poloviční, a tak téměř většina lidí běžné virózy a nachlazení tzv. přechází, roznáší nemoc a ta se jim stejně vrací, většinou dokud ji nepřeléčí jak je třeba – většinou antibiotiky nebo řádným vyležením a vitamíny. To vede k velkému oslabování přirozené imunity a zatěžování hlavně srdce a ledvin. Dnešní zubaři mají estetické materiály např. k výplni zubu, k úpravě zubu, za něž se platí, i na to jsme si museli zvyknout, sice jde o estetiku, je možný plomby a tím výběr platby nebo placení z pojištění, ale částky jsou mnohým lidem nedostupné a což teprve když přijdou tzv. třetí zuby. Myslet na jejich úhradu musíme už pár let předem.

Na závěr srovnání s jiným státem Evropy, např. se Švýcarskem: čeští důchodci se na zdravotní péči podílí cca 15ti % – především za doplatky za léky, Švýcaři – důchodci, doplácí na zdravotní péči téměř dvojnásobek než Češi – důchodci, tj. přes 28 % (dle statistik.)

Zdravotní péče je v celém světě drahá a s touto investicí do ní musíme už dnes naplno počítat.

Pozitivní na našem současném zdravotnictví je, že se můžeme pochlubit velmi vyspělým zdravotnictvím, co se vědy týká je jedním z nejschopnějších ve světě. V Česku jsou vybudována centra pro léčbu nádorových onemocnění, centra pro vědecký výzkum, transplantaci orgánů, máme významné přístroje pro léčbu nejvážnějších nemocí. Na náš malý stát je tato stránka zdravotnictví na výborné úrovni.

Autor: Dagmar, Foto: Internet