Jak využívat moc našeho podvědomí – 142

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsme si připomněli starou pravdu: Jak člověk myslí, cítí a uvažuje,takový i je. Tato pravda zasahuje všechny sféry našeho života, plně vystihuje a charakterizuje celé bytí člověka i jeho charakter.

Pro dnešek jsem slíbil napsat o tom, kde najdeme
zdroj nových myšlenek. Samozřejmě těch zdrojů je více. Začněme literaturou. Beletrie,
literatura faktu, populárně naučná a v neposlední řadě vědecké spisy.Přidejme rozhlas
a televizi, noviny a časopisy.Tam všude můžeme najít zdroj nových myšlenek. A naše
podvědomí jsem si nechal nakonec i když jsem jím měl začít. To proto, že všechny
uvedené zdroje se prostřednictvím našeho vědomí odrážejí a ukládají v pokladnici
podvědomí, které dobře zná základní rysy naší osobnosti, naše schopnosti, talent
i poslání. Podvědomí nám také napoví, jak tento talent rozvíjet a jak naše poslání
s využitím zdrojů nových myšlenek naplnit. Proto také – i když máme zcela jasnou představu o svých cílech – volbu vhodného prostředku a nástrojů bychom s důvěrou a plnou vírou měli přenechat svému podvědomí.

To se týká i situace když nás překvapí nemoc, úraz či jiná pohroma. Naše přání je jasné. Chceme být opět zdraví. Na naše podvědomí se obracíme například s touto sci-modlitbou: „Nekonečná moudrost mého podvědomí, která stvořila celé mé tělo, všechny jeho orgány, svaly a kosti, teď dokáže přeměnit každý nemocný atom mého organismu, který to potřebuje, abych se opět zcela uzdravil.“

Myslíte, že to je správné oslovení podvědomí? Odpovím slovy velmi úspěšného léčitele své doby (žil na přelomu 15. a 16. století ve Švýcarsku). Jeho vlastní jméno zní Theophrastus Bombastus von Hohenheim, ale celý svět jej zná pod přezdívkou

PARACELSUS. Tento muž prohlásil: „ Ať je obsah tvé víry správný či nesprávný, účinek je týž…Je to víra, která působí pravé zázraky…“

Ano, v uvedené sci-modlitbě schází právě ta víra. A já bych ještě doplnil, že tam chybí i poděkování. Měla by tedy znít: „Pevně věřím, že nekonečná moudrost mého podvědomí, která stvořila celé mé tělo, všechny jeho orgány, svaly a kosti, teď dokáže přeměnit každý nemocný atom mého organismu , který to potřebuje, abych se opět zcela uzdravil. Děkuji nekonečné moudrosti mého podvědomí za to, že splní toto mé přání .“

Berte tento příklad i jako jeden z malých zdrojů nových myšlenek i když vychází z dávné pravdy, že duševní léčba spočívá výhradně v účinku čistě subjektivní víry. Ta má také pozitivní výsledek pouze tehdy, když vědomí (objektivní duch) potlačí všechny „rozumové“ námitky. K tomu opět citát Paracelsa: „Musíme si uvědomit, že vyléčení nestojí v cestě nic jiného než vlastní způsob myšlení.“

To, o čem dnes mluvíme, se týká rovněž vyléčení z jakéhokoli druhu závislosti či zlozvyku. Jestliže si člověk vytvořil nějaký zvyk, návyk nebo zlozvyk, pak tu platí, že to, nač si sám zvykl, může zase jen on sám odbourat. Samozřejmě tu platí jedna podmínka. Zmíněný člověk nesmí propadnout beznaději. Představa vlastní bezmoci a beznaděje má totiž silný sugestivní účinek na podvědomí. Sama vůle nestačí. Ta může napomoci, aby na určitou dobu nepodlehl pokušení, ale nic víc. A jestliže pak závislý člověk přes svou vůli mnohokrát selhal, dostaví se u něj rezignace a on se proti své závislosti stává bezbranný. Ze slabého člověka se tak stává notorik, který zakouší samé neúspěchy a i na ty si rychle zvykne. V zájmu vyléčení od jakékoli závislosti je, aby objektivní a subjektivní přesvědčení byly totožné, aby se postižený naučil jak dosáhnout souladu mezi funkcemi vědomí a podvědomí. Příště si povíme něco o inteligenci a myšlení.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet