Majetnost našich důchodců

Autorka článku: Alena Marková Majetnost či nemajetnost našich důchodců je téma sice často diskutované, ale zcela zbytečné.

Někteří důchodci peníze mají a někteří ne. Je to stejné, jako u osob s dětmi, studentů, kominíků nebo žen s dětmi. Záleží na tom, jaké má kdo možnosti a jak hospodaří s penězi.

Osobně se přikláním k názoru, že drtivá většina důchodců úspory má. Problém spočívá jinde.
Naši důchodci – na rozdíl od seniorů na západ i a v podstatě i na východ – od naší státní hranice nejsou ochotni své úspory použít. Mají je pěkně na hromádce ve spořitelně, bance nebo libovolném finančním produktu a odmítají ho použít.

V naší zemi je zažitý názor, že po nás „musí něco zbýt“, že musíme pomáhat svým dospělým dětem ( nejspíš do té doby, než samy půjdou do důchodu), případně vnoučatům, které mají k majetku zcela specifický vztah, se kterým generace starších vůbec nesouhlasí ( „nevaž se – odvaž se“, „žij dnes a ne zítra“, „půjčíme vám na pračku i na motorku“ …).

To je názor , který se diametrálně liší od seniorů v zahraničí. Ti mají ve svých úsporách jasno. Celý život spořili proto, aby se jim nesnížila životní úroveň – a také si ji nesnižují. Cestují, věnují se svým koníčkům, dopřejí si vše, nač neměli v produktivním věku čas a peníze. Konec konců – kdy také? Času už nemají nazbyt.

To českého důchodce ani nenapadne, Jediné výlety podniká mezi Kauflandem, Lídlem a Plusem, popovídá si ne setkáních v kavárně, ale spíš v čekárně u lékaře, ve veřejné dopravě nebo ve frontě na cokoli.

Nabízí se tedy otázka, zda si tu svou „chudobu“ náhodou nezpůsobujeme sami. Sami jste své úspory pořídli, sami bychom je také měli utratit. Pokud jsme je dokázali nahospodařit i přesto, že jsme neměli ani tušení, že je budeme muset v důchodu použít, použijme je tedy na zpříjemnění svého života.

Naši potomci mají ponětí hraničící s jistotou, že spořit musí, protože oni nebudou mít ani ten státní důchod, který máme my. My můžeme brát své úspory jako přilepšení a udržení životního standartu, oni je možná budou muset použít na základní životní potřeby. Nicméně znají tuto skutečnost už v produktivním věku, nechť se tedy podle ní zařídí.

A my vzhůru do lázní, na nákup pro radost nebo do kavárny poklábosit s kamarádkou nebo kamarádem.
Autor: Alena Marková, Foto: internet