Co náš čeká a nemine v roce 2011 – Díl I. Bydlení, pasy, úvěry

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ne, nejsem věštkyně a ani kartářka a přesto vím, co se bude dít v příštím roce. Ne, nemám to ani z tajných knih kouzel a tajemných věštíren, nýbrž ze zákonů platných pro rok 2011. Tak pozor, noviny číslo 1 …

Zajímavým legislativním počinem jsou dva zákony, které mění dosud známou situaci. Jednak nově řeší zatím dost neutěšenou situaci v sociálním bydlení, jednak je hodný pozornosti zákon o spotřebitelském úvěru a za třetí je významná změna v udělování cestovních pasů a uplatnění zásady „jedna osoba jeden pas“. Zvláště pro rodinné cestování doporučujeme tento zákon pozornosti. Zdraží a zkomplikuje se cestování?

Zákon o státním fondu rozvoje bydlení

Zákon č. 211/2000 Sb., o státním fondu rozvoje bydlení byl novelizován zákonem č. 71/2010 Sb., s účinností od 1. ledna 2011.

Vedle podpory výstavby nových nájemních bytů pro sociálně potřebné občany formou investiční dotace investorovi navrhuje zavedení druhého podpůrného nástroje – “provozní” dotace pronajímatelům nájemních bytů, kteří se smlouvou s obcí zaváží poskytnout bydlení sociálně potřebným občanům, které navrhne obec. Toto opatření je důležitým stimulem k lepšímu využití již existujících bytů v obcích, kde není potřeba stavět pro tyto účely nové nájemní byty.

Zákon o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů

Zákon č. 145/2010 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů nabývá účinnosti od 1.ledna 2011. Těžiště nové právní úpravy spočívá zejména ve výčtu informací, které je věřitel, případně zprostředkovatel, povinen poskytnout spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v samotné smlouvě a během plnění smlouvy. Včasné a úplné informace jsou nezbytným předpokladem pro to, aby spotřebitel mohl činit kvalifikovaná rozhodnutí. Spotřebitel musí být schopen správně posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální finanční situaci.

Úvěruschopnost spotřebitele

Novinkou oproti stávající právní úpravě je povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smyslem zakotvení tohoto jinak přirozeného zájmu poskytovatele úvěru je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále ochrana společnosti před rostoucí zadlužeností domácností. Dále se zákon podrobněji zabývá úpravou podmínek předčasného splacení úvěru. Věřiteli je v takovém případě přiznáno pouze právo na odškodnění spravedlivých a objektivně odůvodněných nákladů spojených s předčasným splacením úvěru.

Spotřebitel může odstoupit od smlouvy

Další zásadní změnou oproti stávající právní úpravě je zakotvení práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího uzavření. Tento krok nemusí být spotřebitelem nijak zdůvodňován a věřitel nesmí vůči němu v tomto případě uplatnit žádnou sankci. Nově je působnost k výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem rozdělena mezi dva dozorové orgány – Českou obchodní inspekci a Českou národní banku. Toto řešení na straně jedné umožňuje využít zkušenosti, které při výkonu dohledu nad poskytováním spotřebitelských úvěrů získala Česká obchodní inspekce, a na straně druhé svěřuje České národní bance dohled nad dodržováním povinností při poskytování spotřebitelského úvěru v případě těch subjektů, které jinak spadají pod její dohled.

Změna dopadá i na živnostenský zákon

Součástí zákona je i změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (živnostenský zákon), kterou se mění podmínky pro vstup do podnikání, a která zároveň umožní lépe evidovat subjekty poskytující nebo zprostředkovávající spotřebitelský úvěr a přispěje k provádění účinnější kontroly nad těmito subjekty. Ve sféře podnikatelské se projeví určitým nárůstem administrativy spojené s povinnou evidencí poskytovatelů úvěrů a s výkonem dozoru a nárůstem finančních nákladů spojených především s rozšířeným množstvím povinných informací poskytovaných spotřebiteli oproti stávající praxi a dále s povinností provádět hodnocení schopnosti spotřebitele splácet úvěr.

Zákon o cestovních dokladech

Zákon č. 197/2010 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Odepření vydání nebo odnětí cestovního dokladu

Účelem nové právní úpravy odepření vydání nebo odnětí cestovního dokladu je umožnit realizaci práva na soudní přezkum rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odnětí či nevydání cestovního dokladu je významným zásahem do svobody pohybu a pobytu občanů, je cílem zákona vytvořit takové procesní podmínky, které umožní efektivní soudní přezkum rozhodnutí, na základě něhož dochází k odejmutí cestovního dokladu nebo odepření jeho vydání. Cílem návrhu je rovněž přehodnocení okruhu případů, ve kterých je možno zasáhnout do svobody pohybu omezením vycestování do zahraničí tak, aby tento zásah byl umožněn pouze v nezbytných případech.

Jedna osoba, jeden pas

Dalším cílem zákona je zakotvení zásady “jedna osoba jeden pas”, kterou se ukončí zapisování dětí do cestovních dokladů rodičů ke dni 1. července 2011, kdy se předpokládá zahájení vydání občanských průkazů dětem od narození a současně se v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 444/2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, ke dni 26. června 2012 ukončuje platnost zápisů dětí, které byly provedeny do dne účinnosti tohoto zákona, v cestovních dokladech rodičů.

http://www.youtube.com/watch?v=zipJ0Ee4×40&p=27441B357EB0FBC4&index=62&playnext=2

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet